„Kolik kmenů máte v České republice?” Tahle úsměvná věta byla jedna z prvních otázek z mého měsíčního pobytu v Tanzanii. Svou vážnost nabrala až po čase strávených v africkém prostředí.

Organizace Bez mámy nabízí dobrovolnictví všem empatickým duším. Na výběru dobrovolníků si nicméně dávají záležet, jejich věk musí překročit 22 let, aby byli dostatečně vyzrálí pro kulturní odlišnosti. Také vyžadují roční lokální dobrovolnictví ve formě benefiční akce, jejíž výtěžek vycestuje s dobrovolníkem a pomůže s nákupem nezbytností pro sirotky.

Bez mámy podporuje sirotčinec nedaleko vesnice Mahanga již od roku 2006. Mimo starost o děti bez rodičů zajištuje podporu místním školám. Každý rok přijíždí do Tanzanie na misi, ve které objíždí obdarované školy, a zjišťuje, jestli se vše plní podle projektu uzavřeného mezi organizací a školami.

Bez mámy je nezisková organizace, finanční prostředky získává od dárců. Jejich heslo zní: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.” Tímto vedou Afriku k soběstačnosti a nezávislosti. Měla jsem to šestí, že jsem se připojila k lednové misi s českými reprezentanty organizace. Patřila mezi ně koordinátorka v ČR Míša Gongolová, předseda organizace Tomáš Gongol a dlouholetá dobrovolnice Eliška Nováková. Tito čeští spojenci byli skvělými průvodci pro mě neznámým africkým světem a hned mě přijali mezi sebe. Ostatně, mnozí si nás na cestách pletli s českou rodinkou.

Organizace za dobu svého působení prošla výraznými změnami a vytvořila dětem dobré materiální zázemí. Žasla jsem nad skvělým zajištěním dětí – stravu mají pravidelnou a pestrou, nechybí ovoce ani zelenina. Matrony zajišťují každodenně čisté oblečení a dohlíží na pravidelnou hygienu. Díky finanční podpoře mají děti všechny potřebné pomůcky do školy spolu s nutnou školní uniformou. Celý sirotčinec funguje jako velká rodina, děti si navzájem pomáhají s úkoly a dohlíží na sebe. Tolik sester a bratrů snad nikdo nikdy neměl.

V podstatě jediné, co dětem chybí, je hraní. Na volnočasové aktivity dětem totiž málokdy zbývá čas. Ze školy se vrací až v pět hodin, následně je nutné se starat o nedalekou farmu, takže z uniformy skočí do gumáků a pracují až do večeře. A v čem spočívala moje činnost? Číhala jsem, dokud jsem děti neviděla volně pobíhat bez gumáků a uniformy, a hned jsem jim nabídla hru. Herní čas se nesl v nenuceném duchu, každý si našel svou oblíbenou činnost. Ať už to bylo švihadlo, pexeso, malování, puzzle nebo kopání s míčem, konečně děti dělaly to, co chtěly, a ne to, co musely. Byla jsem v tak pozici Anti Anny, která učila děti, jak si hrát.

Bílí zachránci?

Afriku nazýváme rozvojovým kontinentem, putuje zde nespočet zachránců ze všech koutů světa, aby pomohli Africe z její nepříznivé situace. Odpovídá ale tento zažitý stereotyp skutečnosti? Opravdu je nutné se neustále angažovat v rozvojových zemích? Jak samotná organizace namítá, je nezbytné vědět, do čeho vkládat energii, aby se pozitivně odrazila na africké společnosti. Spousty evropských nápadů poslala Afrika k ledu, hodnoty místních obyvatel jsou totiž zcela jiné než ty naše. Po seznámení se s jejich kulturou je jasnější, kterým problematikám se vyplatí věnovat čas, ale i naopak, které ponechat africkému tempu.

Děti se zde dostávají do kolotoče chudoby. Místo školy obdělávají pole a bez vzdělání mají malou šanci na dobrý finanční příjem. Tak se musí i v dospělosti starat o pole, aby dostali alespoň malý příděl peněz. Zde je prostor pro podporu docházky dětí do škol, a to spolu s materiální pomocí. Mentalita Afričanů se v mnoha ohledech liší od naší. Jak vysvětluje stará pověst – Bůh dával dary každé rase: Indové dostali peníze, bělochům daroval knihy a černochům dal buben.

Počátkem mise jsem přemýšlela, jak v Africe pomoct co nejefektivněji. V mé hlavě se přemítaly různé obrazy o africké chudobě a vzdělávání. Ale po čase stráveném v africkém tempu jsem zjistila, jak jejich kultura může pomoci nám. Afričané žijí v rytmu přírody, podle její nabídky se v minutách rozhodují. Nesledují týdenní předpověď počasí, aby si naplánovali aktivity, jednoduše se podívají na nebe a konají.

Když je řeč o plánování, tohle slovo v Africe neexistuje. Události jsou spontánní a otevřené. Často se stává, že na smluvenou schůzku dorazí Afričan pokaždé v jiný čas. Připomíná mi to: „Řekl jsem pět, myslel jsem deset.” Evropané tak ztrácejí trpělivost, jelikož se neustále čeká z důvodu klidného pracovního tempa. Tady neplatí čas = peníze. Když projíždíte rušným městem, uvidíte mnoho skupinek obyvatel, které si vesele povídají, vaří a smějí se. Afričané se rádi shromažďují a tráví čas společně. Pokud nejsou ve skupině, alespoň se pozdraví a prohodí pár vět.

Můžeme se tak učit jeden od druhého a neposuzovat vyspělost státu pouze z ekonomické stránky.

Ostravská univerzita poskytuje každý rok dobrovolnictví přes program OU Aid. Nabízí výjezd například na Filipíny, do Keni, Gruzie anebo do Tanzánie. Podle svého zaměření si vyberete cílovou destinaci, zúčastníte se výběrového řízení (testování jazykové dovednosti a pohovor), a pokud budete úspěšní, nezbývá nic jiného, než se těšit na celoživotní zážitek. Poznat jiný kraj, utéct stereotypu a být vděčný za vše, co máte, protože jak sami poznáte – není to samozřejmost. Děkuji programu za možnost vycestovat a pomáhat v krásách afrického světa.

Všechny chutě Tanzanie: 

Velkou výhodou vaření v Tanzanii je, že všechny ingredience jsou lokální, vypěstované a sklizené místními obyvateli. Jídlo s takovou přidanou hodnotou se konzumuje s radostí a větší vděčností. Farmaří zde většina lidí a práce je to těžká, závisí hlavně na přírodních podmínkách, které jsou často nevyzpytatelné. Jakmile se děti naučí chodit, už mají v rukou rýče a lopaty.

Když pozorujete okolí a vidíte všechny ty tvrdé podmínky, každému jídlu připíšete esenci vděčnosti. Navíc všudypřítomná chudoba se projevuje i na talíři. Velice mě pak překvapilo, když mi místní ze svých potravinových zásob dobrosrdečně přidávali porce.

Abyste mohli ochutnat kus Afriky i v Česku, přidávám recept na Chapati (čte se jako čapati).

Budete potřebovat:

• Cukr (hodně)
• Sůl
• Pšeničná mouka
• Voda
• Dvě kachní (nebo slepičí) vejce
• Voda
• Cibule
• Do směsi můžete přidat mléko nebo mrkev, někteří přidávají i kokos.

Vše smícháme tak, aby vznikla hustší kaše. Těsto se musí dobře promíchat, aby bylo jemné. Tohle chapati s přívlastkem „maji“ je atraktivní svou jednoduchou přípravou. (Existuje však i jiný druh chapati, zvaný „za kusukuma“, který se ale pracněji připravuje. Jeho recept se skládá z horkého oleje, který se přidává do směsi.) Následně se vytvoří tuhé těsto, které se vyválí do kruhů. Smažením bez oleje získá hnědou barvu. Jak vypadala samotná příprava vidíte na koláži výše.

Další ukázku místního jídla najdete v následující fotogalerii:

1. Na vesnicích se využije vše – například na první fotce vidíte fazole (jde o nejtypičtější pokrm) spolu s listy dýně.
2. Nejoblíbenější pokrm je Chipsi mayai – vaječná omeleta, která v sobě skrývá smažené bramborové hranolky.
3. Ugali – kašovitá příloha z mouky a vody.
4. Mandazi – sladké smažené pečivo podobné koblížkům. Spolu s černým čajem –  nazývaným chai nyeusi.
5. Chai maziwa – kořeněný černý čaj s mlékem.
6. Špagety jsou vnímány jako pochoutka bohatých. Pečivo se zde moc neprodává, pouze toustový chléb.
7. Chapati za kusukuma spolu s trojúhelníkovým smaženým těstem s názvem Sambusa. Bývají plněné masem nebo zeleninou.

Pokud jste úspěšně zvládli chapati, nabídněte si další sousto Tanzanie v podobě nejrůznějších zajímavostí. Stačí přikusovat placku a číst:

• Černoši věří, že jsou všichni běloši bohatí. Mají dokonce přísloví, že pokud uvidí bělocha a prdnou si, je povinnosti bledé tváře vydat prdícímu černochovi peníze.
• Mateřská dovolená trvá v Tanzanii tři měsíce.
• Stát neposkytuje sociální podporu. V rodině se tak všichni členové o sebe starají navzájem. To je také jedním z důvodů, proč mají africké rodiny mnoho potomků – zajišťují si tak sociální péči.
• Afričané si neradi sdělují nepříjemné informace. Stalo se například, že byl syn přivolán tetou k očividně zesnulému strýcovi s tvrzením, že dlouho neprojevil známky hybnosti. I přesto, že bylo synovi jasné, že je strýc mrtvý, nedokázal tento fakt říct tetě. Mrtvého strýce naložil do auta a zavezl do nemocnice, jen aby nepříjemné sdělení mohl říci doktor.
• V některých částech Afriky se stále požaduje věno. Pokud manželka uteče nebo zmizí, rodiče ženy musí věno vrátit manželovi.
• Tanzánie zakázala plastové obaly. Jídlo se nosí v papírových pytlících a pivo (či jiné tekutiny) podávají ve skle.
• Pokud se z manželky stane vdova, musí se znova vdát za bratra zesnulého. Ten přebírá veškeré povinnosti manžela. Často se ale stává, že nepřijme potomky zesnulého bratra, a tak se z dětí stanou sirotci. Podobně skončí i děti, jejichž matka se podruhé provdá.
• Pokud si chcete vyměnit peníze nebo zařídit sim kartu, připravte si čas a pas! Dlouhému vyřizování a prověřování se nevyhnete.
• Afričané s sebou nosí na všechny významné události hrnce a v podstatě všechno kuchyňské náčiní. Vaření je jako společenská událost a je zvykem při pohřbech nebo svatbách. Když je řeč o pohřbech, povolují uzdu všem evropským zvykům o jeho tichém průběhu. Brečí s hlasitostí, dramatickými až divadelními gesty nešetří.
• I přesto, že je křesťanství hojně vyznáváno, polygamie je běžná.
• Homosexualita je v Tanzanii zakázána.
• Afričtí albínové (lidé rodící se s poruchou melaninu, který způsobuje bílou kůži a červeně zbarvené oči) se již dávno nezabíjejí pro posvátné účely.
• V Tanzanii společně žijí jak katolíci, tak muslimové. Často při svolávání muezzina k modlitbě zvoní kostel. Podle místních se náboženství nevylučuje a nevznikají spory. Hezký příklad tolerance v praxi.
• Mládež má tabu v randění. Partnerství muže a ženy je dovolené až při žádosti o ruku. Navíc veškeré romantické jemnosti jsou na veřejnosti nežádoucí. Jeden běloch si dovolil dát ruku na rameno své ženy v kostele a pohoršení bylo na světě. Další faux pas nastává, pokud má žena hluboký výstřih, nebo pokud ramínka její podprsenky spatří světlo.
• Na vesnicích se stále dodržuje dress code v podobě dlouhých šatů a sukní, nejsou povolené kalhoty. Nicméně všechny výše zmíněné zákazy se pomalu rozvolňují městskou morálkou.
• Pokud chcete poznat místní kulturu, je nejvhodnější navštívit vesnice, které si stále udržují své zvyky. Samotný pobyt není na roztrhání peněženky, je důležité smlouvat a znát všechny triky. Například za avokádo zaplatíte 5 korun (ve větších městech 10). Nejdražší položkou byly letenky.
• Afričané jsou ztělesněním hudby. Je to jejich neviditelný orgán, který potřebují k fungování. Melodie slyšíte ze všech koutů, z mobilu, v autobuse, v bance, a hlavně na ulici. A tak procházíte nespočtem Stodolních ulic v africkém kabátě.
• Všechna aktivita obyvatel se směřuje ven – nejsou zavření ve svých domovech, ale rádi se baví s ostatními. Během povídání pracují, prodávají nebo vaří.
• V Tanzanii není otevírací doba. Pokud je otevřeno, tak je otevřeno a pokud je zavřeno, tak je prostě zavřeno. Většinou jsou dveře otevřené až v podvečer, kdy začíná ožívat ulice.
• Místní trendy se rychle mění. Ještě nedávno byla v kurzu značka Justina Biebera a růžově nabarvené konečky vlasů. Teď vládne na hlavách koupací čepice a teplý kulich v 30°C.
• Místní věří v alternativní způsob dopravy. Nazývá se ungo a spočívá v tom, že si nahý stoupnete na ošatku, před sebe dáte tisíc tanzanských šilinků, budete mít ceduli s nápisem cílové destinace a zavřete oči. A za 3 minuty Vás čarodějnice přemístí na zvolené místo. Je to zajímavé spojení křesťansky smýšlejících lidí s tradičním witchcraftem.
• Na konec bych chtěla zklamat všechny rodiče používající větu: „Co by za to daly děti v Africe!” Bohužel nejen děti, ale i dospěli nelpí na materiálních věcech, a tím pádem jim nepřikládají takovou důležitost. Pokud tedy dítěti dáte pexeso, za necelý den se hra stihne zničit a ztratit. Když jde ale o jídlo, vděčnost si konečně přijde na své.

Slovníček základních frází

Je velkou výhodou znát základy svahilštiny! Místní rádi slyší, že se běloch naučil pozdravy a projevy v jejich rodném jazyce. Změní se jejich přístup a uvidíte plno úsměvů. Běloši jsou často v roli odpovídajících.

• Habari – Ahoj, jak se máš? Nejpoužívanější pozdrav! Odpovědí je Mzuri – Dobře.
• Hodi? – Mohu vstoupit? Odpovědí je Karibu – Vítejte! A odpovědět musíme slovem Asante – Děkuji!
• Pole – Lituji tě. Pojí se se slovy například Pole na kazi – Lituji tě, že musíš pracovat, nebo Pole na safari – Lituji tě, že jsi musel cestovat. Reakcí je vždy Asante – Děkuji.
• A přichází na řadu slova, která všichni známe z Disney filmu Lví král. Slovo Simba označuje lva a Hakuna matata znamená Žádný problém. Ani to nevíte a už umíte dvě slova svahilsky!