Prvním místem, které jsem navštívila poté, co se kamarád vrátil do Česka, byla univerzita v Maynooth. Irové, zdá se, mají opravdovou zálibu v architektuře devatenáctého století. Jižní kampus je toho ukázkovým příkladem.  Mně osobně novogotika velmi imponuje, čas mezi přednáškami jsem velice ráda trávila venku. Dalo by se říct, že tamní univerzitní knihovna má i svůj symbol. Je jím černý kocour, který sedává poblíž, na zídce mezi Jižním a Severním kampusem. Tyto drobné detaily vytvářely pozitivní dojem, který ve mě místo denně zanechávalo.

Dalo by se říct, že tamní univerzitní knihovna má i svůj symbol. Je jím černý kocour, který sedává poblíž, na zídce mezi Jižním a Severním kampusem.

Maynooth university

Poprvé mě do Maynooth vzal Kacper, syn majitelky, kde jsem byla ubytovaná. Zpět jsem se dopravila autobusy. Ačkoli je Dunboyne vzdáleno od univerzity pouhých deset kilometrů, hromadnou dopravou to časově vycházelo na víc než půl hodiny cesty, s přestupem, a cenově minimálně 2,5€. Jediná cesta. Začala jsem přemýšlet nad alternativním způsobem cestování. Zvažovala jsem koupi kola, ale cesty nejsou bezpečné, většinou jsou poměrně úzké, lemované ploty nebo zdmi. Napadlo mě zkusit další den jet stopem. Byla jsem překvapená, jak krátkou dobu jsem čekala, než někdo zastavil. Od té chvíle jsem jezdila stopem mezi Dunboyne a Maynooth každý den výuky. Každý den jsem byla v interakci s lidmi, kteří v Irsku žijí, pracují, přestěhovali se tam nebo se v Irsku narodili. Každý den jsem se potkávala s jedinečnými příběhy, které mi pomáhaly dotvářet autentickou podobu irské mentality.

Napadlo mě zkusit další den jet stopem. Byla jsem překvapená, jak krátkou dobu jsem čekala, než někdo zastavil. Od té chvíle jsem jezdila stopem mezi Dunboyne a Maynooth každý den výuky.

V Maynooth jsem se cíleně potkala se Šárkou, kterou jsme znala jen přes sociální sítě, kdy jsme se snažily před odjezdem sehnat společné ubytování. I když se nám to nepodařilo, i tak jsme se chtěly seznámit osobně a nakonec se z nás staly velmi blízké kamarádky. Šárka byla mým společníkem na cestách za dobrodružstvím. Nadchla se pro můj způsob cestování a rozhodly jsme se o víkendech cestovat stopem společně všude, kam jen to půjde. Poznaly jsem tak Irsko mnohem víc, než jsme si vůbec mohly představit. Zážitků je tolik, že bych mohla napsat knihu.

Když se mě Šárka zeptala, jestli se chci o víkendu přidat na surfování, moje automatická odpověď byla, že jsem to nikdy nezkoušela, ani jsem nad tím nepřemýšlela, tak vynechám. Jenomže sny by se měly plnit i takové, o kterých jste nevěděli, že je máte. Naučila jsem se překonávat strachy; vždyť jedním takovým byl i strach vyjet na Erasmus. Když mám možnost něco udělat, vyzkoušet, zažít, tak kdy, když ne teď? Byla jsem surfovat v Atlantickém oceánu. Otužovala jsem se v moři. Spala jsem v dodávce, pod stanem, v autě, na hostelech. Střílela jsem z luku. Doslova každý den byl pro mě něčím zajímavý a já jsem byla vděčná, že ho můžu prožít. Během Erasmu jsem poznala spoustu lidí z různých koutů světa a navázala přátelství, u kterých jsem si jistá, že mým návratem do České republiky nekončí. A samozřejmě jsem ve zbytku času také studovala.

Naučila jsem se překonávat strachy; vždyť jedním takovým byl i strach vyjet na Erasmus. Když mám možnost něco udělat, vyzkoušet, zažít, tak kdy, když ne teď? Byla jsem surfovat v Atlantickém oceánu.

Polská rodina, u které jsem byla ubytovaná, mi nakonec přirostla k srdci. Jednalo se o manžele Margaret a Areka, se synem Kacperem. Dům sdíleli se dvěma vlčáky. Občas je chodil navštívit i druhý syn Kamil. Náš vztah se v průběhu vyvíjel. Od prvního okamžiku byla hudba tím, co nás spojovalo nejvíc. Dokonce jsme šli společně na koncert, všichni v oranžovém pracovním oděvu. Symbolicky jsem se tak stala součástí rodiny. Subjektivně jsem to pouto pociťovala až později, kdy jsem si k nim utvořila opravdu hluboký vztah. Ke konci Erasmu jsem věděla, že mě mají velmi rádi, a oni věděli, že já je taky. Arek si vzal kvůli mně volno, aby mě dovezl na letiště, a já jsem jim musela slíbit, že se vrátím. Přesněji; musela jsem, protože jsem chtěla.

Vztahy s mojí polskou rodinou si tak přenáším i do tohoto roku a mám v plánu se o ně starat.

Nakonec jsem se rozhodla dovršit uplynulý rok právě tam, kde jsem strávila jedny z nejkrásnějších chvil a v prostředí, kde mi bylo dobře. Vrátila jsem se s nimi oslavit Nový rok. Vztahy s mojí polskou rodinou si tak přenáším i do tohoto roku a mám v plánu se o ně starat. Když mi Kacper říkal, že se vrátím domů jako nový člověk, sice to zřejmě nemyslel nijak vážně, ale měl pravdu. Jestli jsem si na začátku myslela, že mě Erasmus nezmění, nebyla to pravda. Změnil mě hodně. Mimo jiné se vracím s pocitem, že nic není nemožné, jen to chce správně využít příležitosti.

Blog: Erasmus v Irsku na poslední chvíli |1. díl|