O důležitosti poznávání světa, vystupování z komfortní zóny a objevování nového mluvil už i sám otec pedagogiky – Jan Amos Komenský. Podle něj bychom měli nasávat informace, nicméně jakmile dosáhneme určitého životního milníku, je načase si tyto informace rozšířit o praxi. A jak lépe bychom mohli poznat sami sebe a svět okolo než cestováním?

Není divu, že se v současnosti staly výjezdy v rámci programu Erasmus neodmyslitelnou součástí studia na vysoké škole. Každoročně je ohromné množství vysokoškoláků vysíláno do zahraničí, aby si vyzkoušeli odlišný styl výuky, život v jiné kultuře, a zejména – aby nabrali nenahraditelné zkušenosti, které je vyškolí pro budoucí fungování ve společnosti. Proč byste se měli odhodlat a vycestovat také? K tomu vás, doufám, inspiruje tento článek.

Autorka Lea Sližová studuje program Rozvoj a řízení v sociální práci na Fakultě sociálních studií OU, bakalářský titul získala z psychologie. Fakulta sociálních studií nabízí velmi široký výběr univerzit, kam je možno vycestovat na zahraniční výjezdy. Lea Erasmus absolvovala na Univerzitě aplikovaných věd v Mnichově.

První krok – překonání strachu z neznáma

Většina z nás prožije velkou část života, ne-li celý, na jednom místě. Lidé bývají mnohdy fixovaní na to, na co jsou zvyklí, dodává jim to pocit komfortu a bezpečí. Obojí máme přirozeně rádi. Nedokážeme si představit, jaké by bylo svůj zajetý způsob života narušit. Nebo dokonce – obrátit vzhůru nohama. Představa výjezdu na Erasmus může některým z nás evokovat nejistotu, strach, neznámo či ohrožení.

Pravdou však je, a to mi věřte, že se většinou to, čeho se nejvíce bojíme, nenaplní. Jestliže se ve skutečnosti rozhodnete ze své ulity vykouknout, tak zjistíte, že svět tam venku vůbec není ohrožující, jak jste si mysleli. Naopak může být přátelský. To ovšem nevíte, dokud se nerozhlédnete. První krok – ono vykouknutí – bývá mnohdy tou největší výzvou. Pokud zmobilizujete veškerou odvahu a rozhodnete se skočit do neznáma, pak zjistíte, že spadnete nikoli na tvrdou zem, ale do měkké pohodlné matrace.

Erasmus – lidé, kteří vám otevřou oči

Když se totiž ocitnete na studijním výjezdu v zahraničí a když se pak podíváte na lidi kolem sebe, obvykle zjistíte, že jste všichni na stejné lodi. Většinou se ocitneme v hloučku, kde je něco kolem stovky zahraničních studentů, kteří s vámi sdílí naprosto totožné emoce. Jakmile je spolu začnete sdílet, jakmile se z cizinců kolem vás začnou stávat přátelé, pak začíná to opravdové dobrodružství.

Zážitky nejsou o místě, ale o lidech. Přesně tohle Erasmus nabízí. Ať už vycestujete kamkoli, setkáte se se studenty z různých kultur, mající odlišné zvyky, tradice… se zcela odlišnými životními zkušenostmi. Právě interakcí s nimi rosteme, stáváme se více empatickými, chápavými, tolerantními. Jsou to lidi a jejich příběhy, které nám rozšiřují obzory mnohdy více, než fakta, jež se učíme z učebnic.

Někteří tvrdí, že se v zahraničí stali někým jiným. Jako kdyby svlékli svůj starý kabát a oblékli si nový. Problém je, že charakter takhle nefunguje – nelze si jej sundat a pověsit na háček. Osobně si myslím, že na zahraničních pobytech se nestáváme někým jiným, ale naopak sami sebou. Tím, že opustíme svou obvyklou sociální bublinu, ve které máme své místo, musíme si najít místo nové. Náš okruh přátel se promění… ocitneme se v prostředí, jež nám umožní vzdát se starých návyků.

Možná zjistíte, že jste byli ve své komfortní zóně nuceni dělat něco, co vám vlastně nevyhovuje. Co vyhovovalo spíše lidem okolo. Zdánlivě to může působit, jako kdybychom změnou prostředí proměnili sami sebe, ale ve skutečnosti jsme se jen rozvinuli. Překročili jsme hranice toho, co jsme si o sobě mysleli, co dosud pro nás bylo možné, abychom zjistili, že jsme mnohem víc – že dokážeme mnohem víc.

Dobrodružství Erasmem nekončí

Pokud tedy váháte… chopte se šance. V životě často litujeme toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali. Ještě ani nevíte, co vše máte před sebou. Proto aby se váš život stal krásným, stačí věřit tomu, že cokoli před vámi je, je krásné.

Poslední část tohoto článku bych chtěla věnovat těm, kteří si již Erasmus výjezdem prošli. Možná se, tak jako já, cítíte plni emocí a dojmů. Možná si, stejně jako já, připadáte, jako kdybyste se probudili ze sna. Vyrušil vás zvuk budíku, ale vy chcete zoufale vědět, jak tento sen skončí. Co se stane s hlavními postavami, jak bude vypadat vaše nově oblíbené město bez vaší přítomnosti a co nyní budete dělat vy… Musíte opět naskočit do vlaku jedoucího směrem do staré známé minulosti.

Věřte mi, že vím, jaké to je. Možná vám Erasmus skončil, ale nová kapitola právě začíná. Tak popadněte znovuobjevené části sami sebe a vydejte se na další cestu, která tentokrát nepovede do neznáma, ale domů. Vyprávějte o svých dobrodružstvích, zkuste ostatní inspirovat. Buďte tím, koho jste tehdy potřebovali potkat. Ujišťujte váhající přátele o tom, že budou v zahraničí v pořádku. Využijte veškeré příběhy, všechny zkušenosti, jež jste získali, abyste šířili zprávu o tom, co jste viděli. A zůstaňte tím člověkem, kterým jste se tam stali.