Arménie a Karabach I – Jerevan

Autor: , 17. 10. 2015

V rámci projektu GAČR „De facto stáry v severní Eurasii v kontextu ruské zahraniční politiky“ jsem se vypravil na výzkumný pobyt do jednoho ze zkoumaných de facto států (tj. mezinárodně neuznávaných států) – Náhorního Karabachu. Cesta do něj však vede pouze skrze Arménii a branou Arménie je Jerevan, kde jsem měl v pátek první dva rozhovory. Teď však nastal víkend a to se tu nepracuje a rozhovory nikdo nedává. Takže vzhůru do ulic Jerevanu!

Tahle kamenná deska je z roku 782 př. n. l. a pokud neumíte urartejsky, nabízím zkrácený překlad: "Já, král Argišti, postavil jsem toto město pro slávu země Biaini a pro strach svých nepřátel."

Tahle kamenná deska je z roku 782 př. n. l. a pokud neumíte urartejsky, nabízím zkrácený překlad: “Já, král Argišti, postavil jsem toto město pro slávu země Biaini a pro strach svých nepřátel.”

Zbytky pevnosti Erebuni

Zbytky pevnosti Erebuni

Freska stará tak 2700 let

Freska stará tak 2700 let

Jerevan sám sebe považuje za jedno z nejstarších kontinuálně existujících měst světa. Urartská pevnost Erebuni, od níž odvozuje své jméno, byla založena již roku 782 př. n. l. králem Argištim I., a je tedy o plných 23 let starší než Řím. Zbytky citadely obsahující královský palác, chrámovou čtvrť a čtvrť služebnictva se dodnes tyčí na několik desítek metrů vysokém skalním ostrohu nad jedním z jerevanských předměstí. Samotné rozvaliny sice nejsou příliš působivé, zato o to působivější je rozhled do kotliny, v níž Jerevan leží – z jedné strany ohraničené zasněženým sopečným dvojvrcholem Aragacu (4095 m), nejvyšší hory Arménské republiky, z druhé pak dalším sopečným masivem – Araratem – rovněž čítajícím dva vrcholy dosahující 3896 m, respektive 5 137 m. Vrchol Velkého Araratu (arménsky Masis), je rovněž pokryt věčným sněhem a ledem a pohled na něj je vskutku impozantní – vždyť převýšení z Jerevanu činí více než 4 km, což je více než ze základního tábora na vrchol Mt. Everestu.

Ararat (Masis) - 5 137 m

Ararat (Masis) – 5 137 m

Aragac - 4 095 m

Aragac – 4 095 m

Ač Jerevan zanedlouho oslaví své dvoutisící osmisté narozeniny, není to na jeho tváři moc poznat. Dlouhá staletí to bylo nepříliš významné sídlo na okraji arménského či perského státu, v 18. a začátku 19. století pak sídlo polonezávislého chanátu a roku 1827 byl dobyt Rusy. Ti z něj udělali oblastní středisko, nicméně rozvoj města nastal až v dobách sovětské Arménie. Jak ruské koloniální budovy, tak další starší stavby musely ustoupit monumentální sovětské architektuře Alexandra Tamanjana, považovaného za jednoho ze zakladatelů sorely. Projdete-li se ulicemi Jerevanu, pochopíte, kde se inspirovali tvůrci Poruby :-).

Jerevanská Severní Avenue - pěší zóna s butiky, restauracemi a kavárnami

Jerevanská Severní Avenue – pěší zóna s butiky, restauracemi a kavárnami

Hanrapetutjun Hraparak - aneb náměstí Republiky, dříve Leninovo, dílo architekta Tamanjana

Hanrapetutjun Hraparak – aneb náměstí Republiky, dříve Leninovo, dílo architekta Tamanjana

Ze staré architektury Jerevanu toho moc nezbylo. Kromě pár ruských koloniálních budov a mešity nad zdmi staré perské pevnosti je to v podstatě jen čtvrť Kond, která jakoby zázrakem víceméně unikla jak sovětským demoličním četám, tak buldozerům novodobých developerů – byť je otázkou, na jak dlouho. Paneláky se ke Kondu nebezpečně přibližují a nad jeho budoucností tak visí velký otazník. Zatím se ale můžete toulat uličkami na strmém svahu and řekou Hrazdan, nahlížet do útulných dvorků s visícím prádlem a připadat si pomalu jako v něčím obýváku.

Uličky starého Kondu

Uličky starého Kondu

Monumentální architektura moderního Jerevanu

Monumentální architektura moderního Jerevanu

Samotné centrum Jerevanu je příjemné místo plné moderních obchodů, zahradních kaváren, restaurací, klubů a dokonce minipivovarů (napočítal jsem už tři, jeden z nich dokonce český), probouzející se v pozdním dopoledni a usínající až hluboko po půlnoci. Vydáte-li se však ven z centra, viditelně přibývá chudoby a padají také ceny. Za pivo v Beer Academy nedaleko Opery jsem dal cca 70 kč, v Beerhouse Urban na dolním konci třídy Mesropa Maštoce již jen cca 40 Kč a v kebabárně na Zoravar Andranik už za točenou Kilikii chtěli jen cca 25 Kč. Rusky se domluvíte bez problémů a ani s angličtinou se neztratíte, personál v obchodech, hotelech a restauracích zvládá aspoň základní fráze a na anglické menu jsem natrefil i v zapadlé kebabárně kdesi na půl cesty do Šengavitu.

Czech Brewery Karloff - tak se jmenuje jeden z místních minipivovarů. Postavily Pacovské strojírny, a.s.

Czech Brewery Karloff – tak se jmenuje jeden z místních minipivovarů. Postavily Pacovské strojírny, a.s.

Člověk se těšil na arménskou kuchyni - a místo toho ostravská klobása! Prý sem chodí český velvyslanec, když už šašlik nemůže ani vidět :-)

Člověk se těšil na arménskou kuchyni – a místo toho ostravská klobása! Prý sem chodí český velvyslanec, když už šašlik nemůže ani vidět 🙂

Jerevan není typické turistické město. Cizinců je tu sice hodně, ale zejména mimo sezónu tvoří většinu zjevně Arméni z diaspory – z USA, Francie, Itálie, Ruska, Libanonu apod. Někteří ještě arménsky mluví, jiní nikoliv – proto všudypřítomná angličtina. Pak je tu spousta byznysmenů, což žene ceny hotelů značně nahoru. Potkáte tu ale i evropské turisty (to zejména v létě) a skupinky dobře oblečených anglicky hovořících Íránců, pro které je Jerevan jednou z mála možností, jak nakouknout „na Západ“. A pak jsou tu samozřejmě místní Arméni. Polovina z nich vypadá jako mafináni – a nejspíše to tak i bude, vzhledem k tomu, že Arménie patří mezi nejzkorumpovanější země světa a místní politická a ekonomická elita jednou jsou (ostatně k tomu byl i jeden z včerejších rozhovorů). Druhá půlka v riflích, rolácích a dlouhých šedozelených bundách vypadá jako sovětští disidenti z 80. let – a této jejich minulosti bych se taky nijak nedivil…

Tak toť pro dnešek vše, příště se snad ozvu z Náhorního Karabachu.

Přečteno: 1167x
O blogu
Vincenc Kopeček
Jak se znám, dají se na tomto blogu očekávat převážně texty o politice (hlavně zahraniční), cestování, jídle a pivu.