Argentinská Patagonie je z velké části pustý a větrem ošlehaný kout světa. Toto málo probádané území o velikosti Španělska se může pochlubit vrstevnatou krajinou tvořenou náhorními plošinami, stolovými horami a rozsáhlými sesuvy. Na první pohled přitom působí, jako by snad ani nebyla z naší planety.

Možná se ptáte, kdy a za jakých podmínek taková krajina vznikla. Právě tuto otázku si položil profesor Tomáš Pánek z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (KFGG PřF OU) a získal projekt Grantové agentury ČR (GA ČR 23-07310S) na výzkum tohoto světově unikátního fenoménu. Mám tu čest být součástí jeho týmu a rád bych se s vámi podělil o naše dosavadní zjištění. Nejprve mi ale prosím dovolte se trochu představit.

Něco málo o mně

Jmenuji se Jakub Kilnar a spolupráci s profesorem Tomášem Pánkem jsem zahájil už během bakalářského studia, kdy jsem v rámci jeho předchozího GA ČR projektu, formou dálkového průzkumu Země, mapoval sesuvy v okolí Severopatagonského ledovcového štítu. V rámci mé magisterské práce, rovněž pod vedením profesora Pánka, jsem se zaměřil na pohoří Cordillera Blanca v peruánských Andách. Svůj doktorát jsem započal studiem vlivu odlednění na vznik sesuvů právě v tomto tropickém pohoří ve spolupráci s doktorem Janem Klimešem z Akademie věd ČR.

Nicméně hned v prvním semestru doktorského studia jsem dostal nabídku práce na novém projektu profesora Pánka. Chvíli jsem váhal, otevřel jsem Google Earth, přiblížil jsem si argentinskou Patagonii a spatřil jsem sice pustou, ale fascinující krajinu. Rozhodl jsem se nabídku přijmout a upravil jsem téma své dizertace, aby odpovídalo patagonskému projektu. Na Peru jsem však nezanevřel a nedávno vyšla studie Klimeš a kol. (2024), v níž figuruji jako spoluautor.

Výzkum v kostce

A teď už zpět k výzkumu v Patagonii. Prvním krokem naší práce na patagonském projektu bylo zmapování sesuvů v celém zájmovém území. Nebylo to vůbec snadné a podílelo se na něm hned 6 vědců z KFGG PřF OU.

Strávil jsem mnoho dní u počítače vyhodnocováním a mapováním sesuvů ze satelitních snímků a digitálního modelu terénu. Následně jsem pracoval na prostorové analýze rozmístění zmapovaných sesuvů a jejich vztahu k jiným proměnným, jako jsou srážky, geologie, sklon svahu a další topografické parametry. Poté jsem řešil vizualizaci výsledků analýzy formou map, grafů a histogramů.

Profesor Tomáš Pánek, jakožto hlavní spoluautor, se mezitím zaměřil na rešerši literatury a relativní datování námi zmapovaných sesuvů. Spojení výsledků naší práce pak tvořilo jádro studie, kterou jsme už před více než rokem odeslali do redakce prestižního časopisu Earth-Science Reviews. Následovalo dlouhé recenzní řízení a drobné úpravy článku.

Vítr, prostor, steaky

V mezičase jsem se věnoval detailnějšímu dálkovému i terénnímu výzkumu dílčích území v rámci argentinské Patagonie (především okolí jezer Sarmiento a Cardiel) a dostal jsem se tak přímo do tohoto drsného, ale fascinujícího koutu světa.

Moje nejsilnější dojmy z Patagonie jsou vítr, prostor a steaky. Právě v tomto pořadí, protože silný vítr nás v pobřežním městě Comodoro Rivadavia uvítal hned na letišti. Prostor jsme objevovali vzápětí, když jsme si půjčili off-roadové auto a vyrazili proti větru na západ přes rozlehlé pláně vstříc Andám. No, a na steaky došlo snad každý večer v místní hospodě.

Shrnutí poznání o patagonských sesuvech

Když letos v listopadu vyšla naše studie (Kilnar et al. 2024) ve výše zmíněném časopise Earth-Science Reviews, povedlo se nám v ní shrnout dosavadní poznání o rozsáhlých patagonských sesuvech, jakožto klíčovém činiteli formujícím tamní krajinu, byla to pro nás velká radost a úleva. Příběh patagonské krajiny, tak jak ji známe dnes, započal již před mnoha miliony let rozsáhlou sopečnou činností, která spolu s následnou selektivní erozí dala vzniknout náhorním plošinám a stolovým horám. Ty ovšem v průběhu času podlehly rozsáhlé sesuvné činnosti. A právě na tu se zaměřuje náš výzkum.

Celková plocha námi zmapovaných sesuvů v argentinské Patagonii činí téměř 30 tisíc kilometrů čtverečních – tedy území odpovídající zhruba velikosti Albánie. Sesuvy zde často tvoří souvislé lemy okolo náhorních plošin či stolových hor. V závislosti na velikosti náhorních plošin jsou sesuvné lemy až několik set kilometrů dlouhé a několik kilometrů široké. Tyto skutečnosti činí argentinskou Patagonii jedním z „nejsesuvnějších“ území na světě. Zároveň se však jedná o území charakteristické suchým podnebím a minimální seismickou (zemětřesnou) aktivitou, což je v kontrastu se současným paradigmatem v geomorfologii, které považuje vysoké srážkové úhrny a seismicitu za hlavní spouštěče sesuvů.

Hned v úvodu zazněla otázka, která se týkala stáří a podmínek vzniku této krajiny. Naše studie potvrdila, že dávno, protože za současných podmínek by tak rozsáhlé sesuvy vzniknout nemohly. V danou chvíli se tak nabízí další otázka, která se ptá, jak dávno.

Snaha o zpřesnění datování sesuvů

Otázka stáří sesuvů, a tudíž podoby současné krajiny v argentinské Patagonii, může být zodpovězena dvěma způsoby: relativně nebo absolutně. Na základě rešerše literatury a relativního datování jsme schopni říct, že většina sesuvů je stará minimálně několik tisíc let, nicméně některé z nich jsou pravděpodobně i několik miliónu let staré, což z nich činí jedny z nejstarších dochovaných sesuvů na světě.

Momentálně pracujeme na přesnějším relativním datování sesuvů pomocí mladších lávových proudů a absolutním datování sesuvů s využitím radionuklidů. Ta, v případě argentinské Patagonie, vzhledem k typu horniny spočívá v měření koncentrace radionuklidu ³⁶Cl ve vzorcích odebraných z odlučných stěn sesuvů či balvanů v jejich akumulaci.

Pakliže se naše hypotéza velmi starých sesuvů, potažmo celé krajiny, potvrdí, bude se jednat o velký posun v pochopení vývoje, respektive konzervace zemského reliéfu v aridních podmínkách. Jinými slovy bychom mohli dokázat, že tvary vzniklé na zemském povrchu se mohou za příhodných podmínek uchovat bez výrazných změn i po několik miliónů let.

Máte-li zájem ponořit se více do tajů málo probádaného reliéfu Patagonie, zde najdete odkaz na článek: Kilnar, J., Pánek, T., Břežný, M., Winocur, D., Šilhán, K., & Kapustová, V. (2024). Fringed Patagonian tableland: One of Earth’s largest and oldest landslide terrains. Earth-Science Reviews, 104926. 

Výzkum je finančně podpořen projektem GAČR 23-07310S: Největší rozsedání skalního masivu na Zemi: proč v aridní Patagonii?