Miroslav Zikmund o sobě rád říká, že byl počat ještě za císaře pána a narodil se do prvních týdnů nové republiky. Jeho život tak dokonale mapuje posledních sto let naši země. Osobně byl na pohřbu TGM, zažil obě totality a přátelil se například s Havlem. Jeho životní příběh je však nejvíce ovlivněn přátelstvím s jiným člověkem.
Společně s Jiřím Hanzelkou tvořil Zikmund snad nejslavnější cestovatele v naší historii. V roce 1947 vystartovali ve vozidle Tatra 87 na cestu kolem světa. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že cestovali sériově vyráběným strojem, čímž dělali automobilce Tatra a také celému Československu nejlepší možnou reklamu. Projeli místa, která sériový automobil nikdy předtím neprojel (např. rozsáhlou Núbijskou poušť) a nasmlouvali prodej tisíců československých automobilů, který však později nevyšel kvůli nástupu komunistů k moci. Celá jejich cesta byla perfektně provedená marketingová akce, do té doby nevídaná. Mimo jiné přespali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, poseděli si pár dnů v otřesných podmínkách středoamerického vězení, zdolali nejvyšší vrchol Afriky Kilimandžáro nebo byli jako první běloši vůbec přijati mezi izolované jihoamerické domorodé kmeny.

PRVNÍ CESTA V ČÍSLECH:

48 zemí

1290 dní

10 000 l benzinu

61 357 km Tatrou 87

 
Během první cesty, která vedla Afrikou a Amerikou, zjistili, že z různých důvodu nebudou moci dokončit cestu na první pokus. Vrátili se tedy domů – do země, jejíž vláda právě započala politické procesy, a to i přes to, že jim chodily dopisy, aby zůstali raději v zahraničí. Po návratu vydali několik knih o své cestě. Ty se staly během chvíle bestsellery a H+Z vyprodávali se svými besedami kulturní domy a kina. Již během jejich cesty vznikaly rozhlasové a filmové reportáže. Vytvářeli je sami, a přestože byli amatéři, naučili se točit tak zajímavě a s takovou výpovědní hodnotou, že nakonec jejich filmy z cest sklízely v kinech nevídaný úspěch. Když všechny knihy dopsali a filmy sestříhali, chtěli se vydat na pokračování cesty kolem světa, to jim však režimem bylo dovoleno až v roce 1959.
Během cesty po Ásii se potkali a spřátelili například s prvním mužem ve vesmíru Jurijem Gagarinem a mimo jiné sepsali Zvláštní zprávu č. 4 o poměrech v SSSR, kterou rozzuřili tehdejšího nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Brežněva, což se jim později stalo osudným. Po návratu opět psali knihy a vydávali filmy, Hanzelka se během pražského jara politicky angažoval, ale s příchodem sovětských vojsk v srpnu 1968 upadli oba v nemilost, a to i díky zmíněné Zprávě. Hanzelka skončil jako zahradník v Praze a Zikmund pobýval ve Zlíně, kde kolem sebe soustředil disidenty – jeho domě se setkával například Václav Havel s Ludvíkem Vaculíkem.
Během sedmdesátých a osmdesátých let i nadále pokračovali ve psaní o svých cestách a jejich knihy vycházely samizdatem. Po revoluci se jim opět vrátila popularita (Jiří Hanzelka zemřel roku 2003) a vzniklo o nich mnoho filmů a publikací. Z těch posledních stojí za zmínku například Století Miroslava Zikmunda z roku 2014. Ve Zlíně se můžete podívat do poutavého Archivu H+Z, který se nalézá v Muzeu jihovýchodní Moravy a obsahuje tisíce fotografii a předmětů z cest.
Miroslav Zikmund se zařadil po bok Dr. Miroslava Stingla, jelikož dokázal svým literárním talentem a vyprávěním z cest oslovit miliony čtenářů po celém světě. Se Zikmundem slaví tak i československý cestopis, do jehož vývoje se nesmazatelně zapsal.
Článek byl původně publikován na portále určeném mladým inovativním lidem MyImage.cz, redakčně upraveno.