Na úvod si připomeňme základní fakta: až do roku 1920 byla součástí pruského Slezska oblast Hlučínska – svérázný kraj, pro nějž se u nás vžil název Prajzsko. Hranice hnědé krve a modré strany – jak ji nazývá Petr Bezruč – vede podél toků řek Opavy a Odry a u jejich soutoku se zakusuje hluboko mezi Moravu a Slezska opavské a těšínské. Oblast, kterou – mezi jinými – Českému království prohrála roku 1742 ve válce s Pruskem Marie Terezie, byla národnostně i jazykově velmi komplikovaná. Dozvuky hledání místní identity dnes rezonují třeba dílem místního básníka Petra Čichoně.
A nyní z druhé strany: jméno Lumír u nás nosí tři a půl tisíce lidí; z tohoto počtu jich žije 526 v okrese Ostrava, 349 na Karvinsku, 294 v okrese frýdecko-místeckém a 241 na Opavsku – když to sečteme, vyjde nám, že 40 % Lumírů žije právě v Moravskoslezském kraji. A kdo byl Lumír? – Podle zkazek popularizovaných třeba RKZ nebo Zeyerovým epickým cyklem Vyšehrad šlo o bájného pěvce z českého dávnověku, obdobu starořeckého Orfea nebo zfalšovaného keltského Ossiana. Skládačka tak vychází hegelovsky: česká menšina v převážně germánském kraji se hydraulikou dějin dovolává svého pěvce, jehož tradici udržuje – antroponymicky, když už to nejde jinak. Teze vyvolává antitezi.
A setrvačností se Lumíři na Ostravsku udržují dál – jména se dědí v rodinách, na jejich motivaci se postupně zapomíná, ale stopa zůstává živá.