Při výzkumu pomístních jmen, který jsme dělali na Základní škole Bulharská v Ostravě-Porubě (5. obvod), se sešlo několik šťastných okolností: jednak jsme zkoumali čtvrť, která kvůli svému uspořádání přímo volá po zasíťování neoficiálními jmény, jednak jsme narazili na skupinku jazykově neobyčejně invenčních teenagerů. Tak jsme se dozvěděli, že puberťáci nejen kolonizují prostor načtenou literární fantastikou (o tom více přespříště), ale že též rozumí politice pro ně dávno minulé (World Trade Center říkají věžákům na ulici Francouzské; dokonce se párkrát objevila i Leninka coby označení Hlavní třídy) a hlavně – že oplývají hyperbolizujícím sarkasmem, který přitom nepostrádá dobrou úroveň. Tak jen namátkou: Minové pole je skatologickým výrazem pro zatravněný prostor u Okresního soudu; Feťácké doupě a Smažkov, jimiž označují přilehlý lesík, vysvětlení nepotřebují a jako vědeckofantasticky laděné Centrum zla dopadla jejich domovská škola. Že si dospívající nelámou hlavu s politickou korektností, dokazuje i alternativní pojmenování zmíněného lesíka jako Negřího doupěte, které ti odvážnější rovněž v dotazníku uvedli.
Shrnuto a podtrženo: jazyková invence mladých neupadá – napodobujíc ironii dospělých, překonává ji a často triumfuje.
Příště – U Lesa a U lesa: jak psát jména pomístní