Tento článek byl zařazený do rubriky Archvív. Informace nejsou již aktuální!

O přejmenovávání po druhé světové válce referovaly již Onomastické ŠRÁMKY 9 a 10. Pohraničí, i vnitrozemí, se mělo stát českým se vším všudy, a proto většina německých názvů z krajiny a map zmizela. Německých zůstalo nakonec asi 250 místních jmen (Šumperk, Aš, Rejvíz), ale také některá pomístní jména a zejména názvy hradů či zřícenin (Pernštejn, Hukvaldy). Většina z nich v oblastech s bývalým německým osídlením.
Ačkoliv byla tedy německá pojmenování z oficiální sféry odstraňována, mohla se některá z nich udržet v lidové (nestandardizované či živé) vrstvě jmen. Místní obyvatelé tak mohou některá německá jména stále používat – např. pro obce Horní a Dolní Údolí (dříve Horní Grunt / Obergrund a Dolní Grunt / Niedergrund) název Horní či Dolní Grunt, nebo pro poutní místo Panny Marie Pomocné pojmenování Mariahilf. Tyto tendence jsou typické spíše pro neoficiální komunikaci, avšak několik málo obcí přistoupilo po roce 1989 k oficiální změně názvu a navrátilo se ke svým původním německým názvům (např. obec Kamberk, od roku 1949 do roku 1993 jako Zlaté Hory). Se staršími německými názvy se můžeme rovněž setkávat v krajině pohraničí, a to jak na historických pomnících či turistických (někdy vícejazyčných) tabulích, ale také na soukromých pozemcích či v názvech restauračních nebo ubytovacích zařízení.

Německé názvy v jazykové krajině pohraničí (okres Jeseník; vesnice Dolní Údolí, dříve Dolní Grunt / Niedergrund).


Příště: Kostel v Pise