Svatý Tomáš a Princův ostrov je malá ostrovní země v Guinejském zálivu. Formálně se země osamostatnila z portugalské nadvlády v roce 1975 a nezávislé existenci se stále učí. Vše staré (= portugalské) od té doby pomalu chátrá. Styl života domorodců je prostě jiný a sami dávají přednost vzdušným dřevěným chatrčím, před zděnými budovami. Proto dříve honosná nábřeží již bohužel ztratila vše, co by lákalo k procházkám, staré koloniální budovy se rozpadají a opuštěné plantáže kávy a kakaa pohlcuje prales. Teprve v posledních několika letech se objevují podnikatelé vnímající potenciál, který ostrovy bezesporu mají… Země se má mnoho co učit. Pětina obyvatel je stále negramotných, i když investování do školství je vidět na každém kroku. Na rozdíl od ostatních států v Guinejském zálivu je však Svatý Tomáš a Princův ostrov relativně stabilní a hlavně bezpečný. Jediný neúspěšný pokus o státní převrat proběhl v roce 2003. Ostrovy byly před jejich objevením v 15. stol. neobydlené, osídlení je tedy sekundární a jedná se převážně o potomky otroků z různých částí Afriky (zejm. Angoly, Konga, Gabonu). Přes pohnutou minulost jsou Saotomané velmi přátelští a usměvaví lidé, bez projevů nepřátelství vůči bělochům, kteří jim po staletí sužovali životy. Je to snad i proto, že sem turisté zatím nejezdí. V zemi je jen jeden obchod se suvenýry o velikosti ca 5×4 m…
Takže čím jsou tyto ostrovy zajímavé pro biology? Ostrovy dodnes pokrývá výjimečně zachovalý tropický deštný prales. Tím, že ostrovy nebyly primárně osídleny, nebyla příroda člověkem historicky ovlivňována. Sekundární přistěhovalci osídlili pouze pobřeží a později přilehlé stráně. Centrální část ostrova, od roku 2006 chráněná v podobě národního parku Obo, je lidmi naprosto netknutá. Dodnes do této oblasti (1/3 ostrova) nevede jediná sjízdná silnice a zdejší prales tak patří mezi nejzachovalejší v rámci celé Afriky a zároveň mezi celosvětově významná centra biodiverzity (tzv. hotspots). Vysokou míru endemismu nalezneme mezi všemi zkoumanými organismy, např. mezi obratlovci bylo zaznamenáno 51 endemitních druhů (hlavně ptáků) a u rostlin více než 150 endemitních druhů (hlavně orchidejí). Co se týče bezobratlých, tak jejich výzkum je teprve v počátcích.
Cíle naší krátké expedice na ostrov Svatý Tomáš byly tři. Prvním bylo pokusit se najít drobnělky (Zoraptera), což je vědecky opomíjený řád hmyzu. Materiál z Guinejského zálivu potřebujeme pro připravovanou molekulární fylogenezi. Ukazuje se, že tato část Afriky je jejich kolébkou, protože zdejší druhy vykazují nejvíce starobylých znaků. Jedná se však o tak řídce nacházený hmyz, že materiál pro molekulární studia není k dispozici v žádném světovém muzeu. Dalšími cíli bylo získat materiál endemitních druhů pralesních škvorů a mořských krevet žijících uvnitř mořských hub, obojí pro připravované molekulárně-fylogenetické studie. A výsledky? Drobnělky jsme přes intenzivní průzkum všech ekosystémů ostrova nenašli. Zbylé dva cíle byly naplněny v plném rozsahu a získaný materiál bude brzy využit v připravovaných vědeckých publikacích.

Pokud jste dočetli až sem, asi vás bude zajímat, jak to na Svatém Tomáši vypadá. Máte-li chuť, přerušte rozdělanou práci, uvařte si kafe nebo čaj, pohodlně se usaďte a klikněte na tento odkaz (videoprezentace trvá 15 min.).

Hezký zážitek přejí Petr Kočárek a Ivona Horká, Katedra biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty OU