V jednom prostoru u velkých stolů diskutují, kreslí a plánují podobu lokality budoucí architekti z Vysoké školy báňské, grafičtí designéři z Fakulty umění OU a sociální pracovníci z Fakulty sociálních studií OU.

Společně s místními obyvateli a organizací Vzájemné soužití pod vedením Kumara Vishwanathana se snažili o jediné: navrhnout funkční, bezpečný a inspirativní veřejný prostor pro lokalitu, která se potýká s hlubokými sociálními rozdíly.

Nové komunitní centrum, které nedávno otevřelo své brány pro doučování, poradenství a volnočasové aktivity, se stalo základnou pro unikátní mezioborovou spolupráci. Výsledkem jsou konkrétní urbanistické a grafické koncepty, které nezůstanou jen v šuplíku – realizace první části z nich je naplánována už na letošní podzim.

Tři měřítka, čtyři týmy, jedno společné místo

Workshop nebyl pouhým akademickým cvičením na dálku. Účastníci byli rozděleni do čtyř multidisciplinárních týmů, které detailně analyzovaly území ve třech různých měřítkách:
●      Mikroměřítko: tým zaměřený na bezprostřední předprostor komunitního centra a přilehlé plochy. Cílem bylo vytvořit funkční koncept dlažby a travnaté plochy a upravit vstupní zónu.
●      Mezoměřítko: skupina řešící revitalizaci nedalekého lesíku a prostoru bývalého „asiku“, tedy místního společenského plácku.
●      Makroměřítko: urbanistický pohled na lokalitu jako celek a hledání cest, jak celkově zpříjemnit život obyvatelům a propojit roztříštěné části území.

Pro studující grafického designu šlo o obrovskou výzvu: jak vizuální komunikaci zapojit do reálného terénu.

„Pro mě to byla a je první zkušenost z takového mezioborového workshopu. Pět mých studujících je tady, protože jsem je přesvědčil, že to určitě bude pro ně přínosné. Po těch dvou dnech zkušeností si myslím, že to tak je, a i oni sami si to uvědomují,“ hodnotí zapojení studentů Jakub Adamec, pedagog z ateliéru Grafického designu a vizuální komunikace Fakulty umění OU.

Hlas dětí, vzpomínky pamětníků a nečekaná historie

Klíčovým prvkem celého workshopu byla participace – tedy přímé zapojení místních lidí. To měli na starosti především budoucí sociální pracovníci z Ostravské univerzity ve spolupráci s Městskou galerií PLATO. Pro děti, které patří k hlavním uživatelům nového centra, organizovali výtvarné workshopy.

„Když jsme se ptali dětí, dělali jsme s nimi výtvarný workshop a z něj jsme potom sumírovali podněty k tomu, jak by si představovaly bezprostřední okolí centra a nedaleký lesík,“ přibližuje pozadí terénní práce Eliška Černá z Fakulty sociálních studií OU. S dospělými a pamětníky tým vedl především rozhovory: „Snažili jsme se zůstat v dialogu.“

Zatímco děti přicházely s nápady na hřiště, sociální mapování mezi staršími obyvateli přineslo nečekané historické objevy. Prostor dnešního lesíku u Liščiny nebyl vždy zanedbaným místem. Studující zjistili, že zde dříve pulzoval bohatý komunitní život. Pořádaly se tu hornické slavnosti, fungovala restaurace, hrál se kulečník i ping-pong.

„Největším překvapením pro mě byla historie toho pozemku, na kterém bychom měli dělat hřiště a volnočasové aktivity pro děti. Zjistili jsme, jaký tu byl bohatý komunitní život a že se to vlastně všechno vytratilo,“ svěřila se studentka, která v týmu fungovala jako komunikační spojka s obyvateli.

Z workshopu si odnáší dobrý pocit z toho, že přispěla k oživení tohoto místa. Zároveň dodává: „Uvažuji, jakým směrem se v životě vydám, a tohle by mohla být jedna z cest.“

Vystoupení z komfortní zóny a boření stereotypů

Pro budoucí architekty, kteří jsou ze školních ateliérů zvyklí pracovat spíše samostatně, znamenal workshop výraznou změnu perspektivy.

„Na začátku to bylo takové, že člověk úplně neví, do čeho jde. Je to úplně něco jiného než nějaká soutěž nebo workshop na pozemku, který člověk nikdy neviděl,“ popisuje svou zkušenost student architektury pracující na situačních výkresech předprostoru centra.

Zásadní pro něj byl přímý kontakt s místními lidmi: „Tady je to přímo kontakt s těmi lidmi. Nechci říkat přímo vystoupení z komfortní zóny, ale člověk pozná něco, s čím nepřijde denně do kontaktu. Určitě bychom neměli odsuzovat tahle místa, aniž bychom je podrobněji znali osobně.“

Kromě profesních zkušeností přinesl pobyt na Liščině i hluboký lidský rozměr a konfrontaci s předsudky majoritní společnosti. Účastníci oceňovali, jak vřele a s jakým respektem byli v komunitě přijati.

„Pro nás věc, která nás překvapila, bylo hlavně to chování těch místních obyvatel, kde se nám vytratily vlastně všechny ty předsudky, které jsme měli na začátku tohoto eventu. Jejich energie nám dala obrovský impuls, úplně jsme tím ožili,“ doplňuje student z urbanistického „makrotýmu“.

Realita periferie: Smysluplná práce, která nekončí

Pedagogové a organizátoři však otevřeně pojmenovali i stinné stránky reality, se kterou se na periferii Ostravy setkali. Kontrasty v zázemí dětí jsou často alarmující a ukazují, jak důležitá role nového komunitního centra v lokalitě je.

„Když jsem byl v pátek pro děti v té odstrčenější části, byl patrný ten obrovský rozdíl. Je tam pětiletý kluk, který téměř nemluví, a devítiletý, který ti říká: ‚No, ještě nekouřím, ale už vapuju,‘“ říká s pohnutím Jakub Adamec.

Podobné momenty podle něj nutí člověka přemýšlet, co může udělat pro to, aby se rozdíly zmenšovaly. „Je ti to vlastně strašně líto, protože ty děcka za to nemůžou. Pro mě se potvrdilo to, s čím jsem do toho šel: je to nesmírně smysluplná aktivita.“

Architekt Ondřej Turoň šel do workshopu s cílem vytvořit návrh kvalitního veřejného prostoru pro nově otevřené komunitní centrum na Liščině. „Chtěl jsem, aby se v co největší míře zapojila jak místní komunita, tak studenti, se kterými se setkávám na katedře architektury,“ říká.

Z workshopu si odnáší také silnou zkušenost se současnou generací studentů: „Poslední podobný workshop probíhal na Bedřišce před osmi nebo deseti lety a dnešní generace už je jiná. Pro mě je to super zkušenost.“

Úderem třetí hodiny odpolední začaly v centru veřejné prezentace pro místní obyvatele i zástupce města. Na stolech ležely hotové výkresy, vizualizace i nápady na oživení komunitního života. Tím to ale pro realizační tým nekončí.

Tento horký víkend byl pouze první, kreativní fází. Na podzim se studenti a pedagogové na Liščinu vrátí. Tentokrát proto, aby své návrhy společně s místními lidmi začali fyzicky realizovat.

REFRESento článek vznikl za finanční podpory Evropské unie v rámci projektu REFRESH – Research Excellence For REgion Sustainability and High-tech Industries, reg. č. CZ.10.03.01/00/22_003/0000048, prostřednictvím Operačního programu Spravedlivá transformace.