Ande Nesmith: Doufám, že Ostravská univerzita bude hostit co nejvíce z nás (část první)

Autor: , 11. 3. 2019

Rozhovor s Fulbright stipendistkou dr. Ande Nesmith o výzkumu v oblasti sociální práce a rozdílech Ostravy a Minnesoty.


Dr. Ande Nesmith je docentkou na University of St. Thomas v Minnesotě, USA. Titul Ph.D. získala v oboru sociální péče a její výzkumné zájmy zahrnují problematiku dospívajících v pěstounské péči, environmentální spravedlnost, zapojování vysokoškolských studentů do výzkumu a využití technologií k podpoře sociálně znevýhodněných mladých lidí a dospívajících. Dr. Nesmith byla vybrána pro Fulbrightův grant, aby rozšířila svůj výzkum do České republiky. V rámci tohoto stipendia spolupracuje s Fakultou sociálních studií na Ostravské univerzitě.

 Jaké je téma vašeho výzkumu, který v Ostravě provádíte?

Výzkum zkoumá české zkušenosti s odchodem mladých lidí z náhradní péče. Zahrnuje výsledky o psychických pocitech mladých dospělých po opuštění pěstounských domovů či podobných institucí. Snažím se zároveň rozvíjet trvalá partnerství s českými odborníky v oblasti náhradní péče, které by časově přesáhly můj pobyt v Česku.

  • Jak dlouho tento váš pobyt trvá?

Dohromady 7 měsíců. Přijela jsem do Ostravy v září a odjíždím v dubnu. Výzkum budu ukončovat koncem března a poté pojedu na konferenci o výzkumu sociální práce v Bruselu.

  • Znala jste někoho v Ostravě předtím, než jste sem přijela?

Ve městě jsem osobně neznala nikoho, ale s Ostravskou univerzitou jsem komunikovala více než rok před mým příjezdem skrze e-maily, abychom se společně připravili na můj výzkum. V Evropě jsem byla už dříve v mnoha evropských zemích, stejně jako v Praze. Mimo vaše hlavní město jsem nikde jinde v Česku nebyla, ale v Minnesotě máme velkou českou komunitu. Trávila jsem čas v místním sokolu a absolvovala roční jazykový kurz od rodilého českého mluvčího.

S dcerou v Praze.

Fulbrightovo stipendium – proces a výběr destinace

  • Na základě čeho jste si pro svůj výzkum vybrala Českou republiku?

Kvůli její jedinečné historii. Sociální práce jako profese zde byla v době komunismu silně omezena. Po roce 1989 měla příležitost se znovu vzchopit a zlepšit se, ale stále je kvůli své novosti neprobádaná v rámci vědeckého výzkumu. Kontext postkomunistické země je odlišný od systému v USA. Tím nechci říct, že horší. Ačkoli jsme ve Spojených státech pokročili, jsme stále daleko od dobrého systému pro děti v pěstounské péči. Role mezinárodní politiky a Evropské unie pravděpodobně České republice přináší jiné vlivy, než jaké jsou v USA. Věřím, že se můžeme hodně naučit od sebe navzájem.

  • Jak jste se dozvěděla o možnosti spolupráce s Ostravskou univerzitou?

Fakulta sociálních studií (FSS) na Ostravské univerzitě se už dříve zapojila do mezinárodního výzkumu v oblasti sociální práce. Proto jsem předpokládala, že můj výzkum by mohl být podpořen. Sídlí zde Evropský výzkumný institut sociální práce a jsou tady odborníci na téma sociální práce a rodinného práva. V rámci tohoto projektu spolupracuji s dr. Monikou Chrenkovou, dr. Kateřinou Cilečkovou a s doktorandkou Terezou Polochovou. Později se přidala ještě dr. Jitka Navrátilová z Masarykovy univerzity a tuto meziuniverzitní spolupráci si nemůžu vynachválit.

  • Zvažovala jste pro svůj výzkum i jinou českou univerzitu?

Přemýšlela jsem o Masarykově univerzitě a Univerzitě Hradec Králové, ale Ostrava byla mou první volbou. Všichni z FSS, včetně proděkanky Špiláčkové, se mnou komunikovali bezprostředně a nadšeně. To je přesně to, co chci a potřebuji ve výzkumném týmu – lidi, kteří jsou zapálení pro svou práci.
A jeden důvod byl i osobní. Chtěla jsem si zkusit žít na Moravě, daleko od Prahy a turistických center, protože jsem chtěla prožít autentičtější zážitek z opravdového českého prostředí.

Objevování českých hobby – sbírání hřibů v Beskydech.

  • Jak probíhá získání Fulbrightova stipendia?

Je to velmi náročný proces. Musela jsem si zařídit hostitelskou univerzitu, která bude se mnou spolupracovat, plus podrobně popsat projektový plán, který ospravedlňuje mou práci a prokazuje, že je realistická a má smysl ji dělat v této lokalitě. Děkan z mé americké univerzity musel napsat doporučující dopis a vzhledem k tomu, že můj výzkum probíhá s lidmi, jsem musela mít schválené i další protokoly. Chtěl jsem realizovat i rozhovory s dětmi, ale dostal jsem souhlas pouze pro výzkum s dospělými.

  • Jak dlouho tento proces trvá?

Na žádosti jsem pracovala šest měsíců, ale měla jsem velkou časovou rezervu. Mnoho lidí to stihne v kratším časovém rámci. Přesto musím říct, že mám štěstí, že jsem stipendium získala a chci, aby zaměstnanci Ostravské univerzity věděli, že Fulbright nabízí granty i pro ně a pro lidi z neziskových organizací. Můžete tak uskutečnit svůj výzkum v USA! Právě se snažím přesvědčit některé ostravské kolegy, aby požádali o přijetí na Univerzitu of St. Thomas. Mohu nabídnout i výpomoc s žádostí o zisk finanční záštity.

Výhled z Bolt Tower.

  • Kdybyste nebyla vybrána pro Fulbrightovo stipendium, jaký byl váš záložní plán pro uskutečnění výzkumu?

Do Česka bych odjela, i kdybych grant nezískala. Výzkum by ale proběhl v menším měřítku během pouhých tří a půl měsíců a čas bych musela rozdělit mezi Ostravskou a Masarykovu univerzitu.

  • Běží výzkum podle plánu?

Dokonce lépe, než jsem si představovala. Výzkum měl velmi pomalý start, což bylo frustrující, ale jakmile se rozběhl, už to bylo jen lepší. Velká část mého výzkumu zahrnuje rozhovory s lidmi, kteří mají znalosti o pěstounské péči. Často s sebou potřebuji tlumočníka, díky čemuž jsem zjistila, jak moc záleží na jeho kvalitě – opravdu hodně.

  • Dopadlo ve výzkumu něco jinak, než bylo zamýšleno?

Mým cílem bylo provést dvacet kvalitativních rozhovorů a řeknu to takhle, výzkum dosud neskončil a těch rozhovorů jsem uskutečnila už pětačtyřicet. Chtěla jsem získat perspektivy z Ostravy, Brna a Prahy a nakonec jsem shromáždila údaje z 13 měst po celé republice. Rozšířila jsem okruh respondentů o lidi, kteří pracují a řídí dětské instituce (dětské domovy, školy, jesle), i o vládní úředníky z ministerstev a magistrátů. Strávila jsem hodně času ve vlacích, ale bylo to neuvěřitelně obohacující. Svůj výzkum jsem již prezentovala na třech konferencích. Náš tým pěti spolupracovníků plánuje ve výzkumu pokračovat i po mém odjezdu z Ostravy.

Rozhovor zpracovala Andrea Černá. Druhou část rozhovoru naleznete zde:

Ande Nesmith: Doufám, že Ostravská univerzita bude hostit co nejvíce z nás (část druhá)

Související články: