Ahoj Filipe, na začátku otázka na tělo: kdo je větší ambasador – ty, nebo tvůj pes Bailey?

Já bych řekl, že jsme na tom stejně, s tím rozdílem, že já pracuji a ona (Bailey je fenka) se „jen“ fotí a ukazuje na některých akcích. Každopádně jsem rád, že jsme společně s CMK (Centrum marketingu a komunikace) začali Bailey spontánně přezdívat OUpes. Je to zase něco jiného a nového, a ne každá univerzita může říct, že svého psa má, no ne?

Jak jsi se vůbec k ambasadorství na OU dostal? Naplňuje tě to?

K ambasadorství jsem se dostal přes mého dobrého kamaráda, spolužáka a kolegu Ondru Perneckého. Dohodil mi jednorázové práce pro OU. Začalo to jako možnost přivýdělku ke studiu a přešlo to v nabídku práce ambasadora. Ambasadorství na OU je poměrně mladé, vzniklo přibližně rok zpátky a za vznikem stojí CMK a Poradenské centrum. Pořád mě tato práce naplňuje a překvapuje. Každá akce je jiná, což mě osobně motivuje.

Máš pocit, že tě ambasadorství připravuje na život po škole? Nebo jinak: Jaká jsou pro tebe pozitiva toho, co děláš, kdybys je měl vysvětlit studentům, kteří do tvé práce nemají vhled?

Myslím si, že ambasadorství je super zkušenost do života. Jelikož máme v popisu práce aktivity zaměřené na uchazeče, ale i studenty, tak se pohybujeme na různých akcích, kde získáváme cenné zkušenosti a hodně se toho dozvíme. Musíme dokonale znát svou fakultu (katedry, obory, zdroje informací). Také často radíme uchazečům a studentům, předáváme jim své pocity a dojmy ze studia, třeba na sociálních sítích anebo na Gaudeamech. Často fotíme promo fota, točíme videa a podobně. Řekl bych, že jsme tu, abychom propojili přání studentů a představy zaměstnanců univerzity. Jsme jejich mezičlánek a snažíme se vnést do akcí a kampaní pohled studentů – co je pro ně důležité a zaujme je.

Kromě toho, že studuješ tělocvik a ICT se zaměřením na vzdělávání na PdF a jsi univerzitní ambasador, zvládáš souběžně s tím i pracovat. Vím o tobě, že jsi fotbalový rozhodčí a zástupce cestovní kanceláře, což na jeden život není zrovna málo. Jak se to dá všechno skloubit?

Je pravda, že na jeden život toho není málo a někdy bych se potřeboval naklonovat. Ale když si člověk dobře rozvrhne svůj čas a energii, tak se to dá zvládnout vše a myslím, že na vynikající úrovni. Zároveň mě všechny mé práce, ale i studium neskutečně baví a díky tomu se mi všechno zvládá lépe a jednodušeji. Co se týče studia na univerzitě, tak to jsem nedávno úspěšně ukončil, ale rozhodně chci pokračovat na navazující magisterské. Fotbalového rozhodčího dělám už od 15 let, stalo se to součástí mého života a naučil jsem se podle toho plánovat svůj čas. Po gymnáziu do toho přibyla univerzita a musel jsem mnohem více času a úsilí věnovat do studia. A aby toho nebylo málo, tak zhruba 2 roky zpět jsem se čirou náhodou dostal k cestovní kanceláři MARiMAR, kde jsem ze začátku pracoval jako řadový instruktor. Jezdit jako instruktor na akce s dětmi jsou zkušenosti k nezaplacení a všem studentům z oborů, které k tomu mají blízko, to velmi doporučuji. Po první půlsezóně jako instruktor jsem dostal nabídku od vedení, zda nechci být zástupce cestovní kanceláře a mít kompletně na starost jednotlivé akce. To byl další postup v mé kariéře a v současné době organizuji a zabezpečuji všechny akce převážně na Moravě. Sháním instruktory, zajišťuji ubytování, dopravu, komunikaci a program pro děti na celou akci. Samozřejmě pod dohledem zkušeného majitele, který nám pevně věří a zároveň hodně pomáhá. To mě přivádí na myšlenku, že v létě pořádáme pro děti dva perfektní tábory a pořád máme volná místa. Takže pokud nevíte, co s dětmi, koukněte na náš web a pošlete je s námi. Určitě si to užijí!

Máš vlastně práci, která tě baví a vydělává ti peníze. Spousta lidí by mohla říct, že už vlastně nemusíš studovat. Co pro tebe možnost studovat znamená?

To je vlastně pravda, ale má práce je provázána se studiem a jsem za to moc rád. Ta provázanost mi dodává velkou motivaci do studia i práce zároveň. V cestovní kanceláři pořádám akce pro děti, a abych mohl tyto akce pořádat perfektně, musím se vzdělávat v tom, jak s dětmi pracovat, tak aby to mělo smysl a bylo to prospěšné. Zároveň mě baví studentský život. Mám sice spoustu práce, ale pořád jsem student a účastním se většiny studentských akcí. Studium je pro mě momentální životní styl, který je okořeněný prací, a moc mě to baví. Klidně bych se znovu přihlásil a taky jsem to právě udělal – podal jsem si přihlášku na navazující magisterské studium a doufám, že mi to vyjde.

Je nějaká srdcová záležitost spojená s Ostravskou, na kterou nikdy nezapomeneš? 

Těch akcí, které jsme organizovali, je bezpočet a každá z nich byla parádní. Mezi nejlepší patří plesy OU nebo Gaudeamy. Nejvíce mi v srdci ale zůstává organizace Kotle OSU na Ostravském derby. Spolu s Ondrou Perneckým a dalšími lidmi do toho dáváme spoustu energie, a když pak vidíme, jak si to lidé v aréně a hokejisti na ledě užívají, tak je to neskutečná odměna. S organizátory Derby, kteří to mají celé na povel, jsme už několik měsíců před zápasem v kontaktu a za naši univerzitu plánujeme soutěže o merch, lístky, vymýšlíme chorea, pochod před utkáním, prostě všechno, aby se Ostravské derby líbilo a lidé z Ostravské fandili. A musím říci, že v posledních letech se to opravdu daří a naši fanoušci jsou nejlepší.

Na závěr bych se tě, Filipe, ráda zeptala, jaké životní motto tě definuje?

Vzhledem k tomu, že ho mám dokonce vytetované i na těle, je to určitě NADĚJE JE SILNĚJŠÍ NEŽ ZOUFALSTVÍ, což zkrátka vypovídá o tom, že jsem optimista, který věří, že všechno vždycky dobře dopadne.