Jaký byl hlavní impuls k otevření oboru Udržitelnost měst a krajiny?

Naše fakulta se v rámci výzkumu dlouhodobě zabývá krajinou. Máme tady biology, kteří dělají biodiverzitu, máme tady environmentální geografy, kteří se zabývají geoekologií. A do toho jsme tu my sociální geografové, kteří řešíme rozvoj měst a regionů, děláme strategické plány a zaměřujeme se na poradenství. Takže se to hezky spojilo a otevření nového oboru je logickým krokem.

Termín udržitelnost vyvolává v posledních letech nejen pozitivní, ale i negativní reakce. Neobávali jste se, když jste z něj udělali pilíř názvu nového oboru?

Chápu, že změna klimatu a její důsledky jsou pro běžnou veřejnost tématem, které vyvolává různé reakce. Je to však realita, kterou nemůžeme ignorovat. Na fakultě se zaměřujeme na výzkum, který ukazuje, jak tyto změny ovlivňují krajinu, přírodu a městský život. Adaptace na tyto změny je nezbytná, a proto hledáme praktická řešení, která mohou mít skutečný dopad. Třeba zadržování vody v krajině nebo udržitelný rozvoj měst jsou témata, jimž se intenzivně věnujeme. Udržitelnost není pouze politické téma, je to konkrétní přístup k efektivnímu řízení rizik, která ovlivňují naše každodenní životy.

V čem česká města a regiony v oblasti udržitelného rozvoje dnes nejvíce selhávají?

Co mě dost trápí, je problematika bydlení, respektive územního plánování, kdy si prakticky kdokoliv může koupit pozemek a na něm postavit dům, který mu obec zasíťuje. Na jedné straně je sice výsledkem bydlení, po kterém spousta lidí volá, zároveň se nám ale rozrůstá zábor krajiny, ubývá zemědělské půdy a zhoršuje se efektivita plánování, třeba v oblasti veřejné dopravy a občanské vybavenosti. V tomto smyslu jsme svědky neuvěřitelného paradoxu, kdy se na jednu stranu tlačí na ekologii výstavby budov ve městech, a zároveň se dá velice jednoduše zastavovat volná krajina.

Jaké konkrétní problémy z praxe jste při přípravě programu nechtěli opomenout?

Plánovací praxe napříč Českem má dlouhou setrvačnost, často trvá, než se do ní dostanou aktuální trendy ze světa a nejnovější vědecké poznatky. Novým oborem chceme ten proces přenosu dobré praxe a znalostí urychlit a připravit odborníky, kteří přinesou mnohem větší drajv.

V čem je nový obor jiný než klasická biologie, geografie nebo environmentální studia?

Je to skutečně aplikovaně orientovaný studijní program, takže je tam rozdíl v celkové struktuře studia. Klíčová je pro nás reálná praxe i řešení problémů. To propojení oblastí navíc dává studentům velkou variabilitu. Chceme jít více do šíře a umožnit jim vybrat si oblast, která je zajímá. Někdo se tak může zabývat biodiverzitou ve městech, další strategickým plánováním ve městech či chráněných oblastech a jiný třeba opatřeními v krajině. Kurzy jsou zkrátka poskládány tak, aby se studující mohli realizovat a profilovat dle svých preferencí. Kromě toho odpadá také klasická bakalářská práce, místo které si budou studující v průběhu studia vytvářet své portfolio, poskládané ze semestrálních prací realizovaných v rámci zapsaných předmětů. Výhodou pro absolventy pak je, že si už při studiu vytvoří síť kontaktů u potenciálních zaměstnavatelů, kteří si je navíc mohou vyhlédnout na praxi a poté jim třeba nabídnout práci.

Klíčová je pro nás reálná praxe i řešení problémů. To propojení oblastí navíc dává studentům velkou variabilitu. Chceme jít více do šíře a umožnit jim vybrat si oblast, která je zajímá.

Co se tedy reálně studující naučí?

Samozřejmostí je úvod do samotného studia udržitelnosti a získání globálních souvislostí. Následně se seznámí se základy nutnými pro řešení reálných výzev v krajině i ve městech. Už v prvním ročníku tak bude mít třeba předměty, které se věnují strategickému a participativnímu plánování či projektovému řízení, což zpravidla u nás řeší studenti až v mnohem pokročilejší fázi studia. Už na začátku se tak dostanou k dovednostem nutným pro budoucí zaměstnání, zaměří se na plánování, komunikaci, vizualizaci i zpracování dat.

Jak budete učit studenty přemýšlet o konfliktech mezi ekonomikou, životním prostředím a kvalitou života?

Určitě se budeme snažit, aby vše dokázali vnímat v souvislostech a byli schopni změnit perspektivu. Člověk jako takový živou přírodu de facto válcuje a dělá prakticky vše, co si zamane. Nyní to dospělo do takového stádia, že si pomyslně pod sebou sám podřezává větev a snižuje si i tu zmíněnou kvalitu života. Třeba tou výstavbou v zázemí měst si zvyšuje vzdálenost do přírody, která mu poskytuje řadu benefitů, a to skoro zadarmo.

Studijní program stojí na odborných praxích. Jak konkrétně budou probíhat?

Studující dorazí do vybraných partnerských institucí s konkrétním zadáním a stráví tam 12 týdnů, během nichž budou řešit dané problémy, které budou odpovídat jejich zaměření v průběhu studia a tematicky zapadnou do jejich studentského portfolia.

Jaké partnery se vám povedlo pro obor získat?

Aktuálně máme 17 partnerských smluv s různými institucemi i poradenskými firmami, jejichž počet se bude dál rozrůstat. Najdete mezi nimi města, ostravské městské obvody, poradenské společnosti, Městský ateliér prostorového plánování a architektury (MAPPA), Greenometr, VOP CZ a Letiště Ostrava. Partneři jsou pro nový obor klíčoví.

Na jakých typech projektů budou studenti během studia pracovat?

Mimo jiné se naučí, jak implementovat prvky modrozelené infrastruktury do měst. Když to zjednoduším, jde o práci s vodou a zelení, které mají významný dopad na to, jak prostor funguje, jak se v něm člověk cítí a jak kvalitní je čas, který v něm stráví. V Česku je to zatím velmi málo pokryté téma, a my chceme dát studentům prostor ke tvorbě případových studií, kdy dostanou nějaké nevhodně řešené místo a v průběhu studia se budou zabývat tím, jak jej zlepšit.

Máte ambice, aby studující řešili reálná zadání měst, firem a institucí?

To je pro nás cíl. Chceme, aby se akademické vidění světa lépe propojilo s praxí a absolventi si odnesli schopnosti i znalosti, které se jim budou hodit v jejich další kariéře. Praxe v průběhu studia, reálná zkušenost s projekty a vedení k samostatnosti a flexibilitě by jim měla otevírat dveře u zajímavých zaměstnavatelů. Když to řeknu s nadsázkou, chceme absolventy, kteří dokážou stavět mosty mezi různými vědními obory, ale i mezi praxí a akademickou sférou. Chceme absolventy, kteří chápou podstatu udržitelnosti, biodiverzity, úskalí péče o krajinu i rozvoje měst, rozumí ekonomice a vědí, co trápí lidi.

Najdou absolventky a absolventi uplatnění i v našem regionu?

V Moravskoslezském kraji bude podle mě uplatnění větší než v Olomouckém kraji. Je to i tím, že v regionu máme spoustu brownfieldů a řešíme dopady po průmyslu, který se za necelých 200 let propsal do krajiny i měst. Kromě toho tu máme chráněné krajinné oblasti v Beskydech, Poodří a Jeseníkách, kdy je tento prostor velmi výrazný. Ale nemusejí se vázat jen na Česko, protože součástí studia je odborná angličtina, možnost studijního pobytu nebo stáže v zahraničí.

Co byste vzkázal zájemcům o nový obor?

Ať to u nás zkusí, protože tento obor je postavený pro praxi a pomůže jim získat paletu dovedností i znalostí, se kterými budou mít mnohem více možností na trhu práce.

Co vás na tématu udržitelnosti nejvíc fascinuje?

Často si v téhle souvislosti vybavím novelu Jeana Giona Muž, který sázel stromy. Je to příběh o člověku, který bez velkých slov a bez nároku na uznání desítky let vysazuje stromy v opuštěné a vyschlé krajině. Nedělá to proto, že by z toho měl okamžitý užitek. Dělá to proto, že věří v budoucnost toho místa. A postupně se krajina opravdu promění – vrátí se voda, zeleň i lidé. Na udržitelnosti mě fascinuje právě tenhle rozměr času. Skutečná proměna není otázkou jednoho projektu ani jednoho volebního období. Je to dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost a kontinuitu.

Dokážeme být trpěliví?

Nic jiného nám nezbývá. Konekonců jsme sami součástí proměny Ostravy a transformace postindustriálního města se nedá „odřídit“ během pár let. Je to běh na generace – podobně jako obnova krajiny v Gionově příběhu. Když dnes mluvíme o kvalitě života, veřejném prostoru nebo návratu lidí do centra, musíme uvažovat v horizontu desítek let, ne jen aktuálního politického cyklu. Kdysi se katedrály stavěly stovky let a nikomu to nepřišlo zvláštní. Dnes nám podobná dlouhodobá perspektiva často chybí. A právě její znovuobjevení – schopnost jednat s ohledem na budoucí generace – je pro mě na udržitelnosti nejzásadnější.