Co posloucháte za hudbu?

Pavlína Simonová, Přírodovědecká fakulta, Ekonomická geografie a regionální rozvoj: Mám dva módy – poslouchám písničky, díky kterým si připadám, že mi patří celý svět, nebo kdy se cítím ublíženě. Řekla bych, že v tomto jsem typická ženská a mám ráda drama. Brzy se ovšem můj playlist změní, a to tak, že místo hudby si do uší budu pouštět záznamy z přednášek…

Pavlína Simonová se svým psem

Tamara Masnicová, Fakulta umění, Video – multimédia – performance: Poslouchám oldies, dream rock a techno.

Andrzej Cieślar, Pedagogická fakulta, Tělesná výchova – Informační a komunikační technologie: Doslova všechno, co hraje a má nějaký rytmus. Při učení si dám Beethovena, ale někdy i něco drsnějšího. Ono taky záleží, jakou mám v ten den náladu. Někdy se mi dobře učí při „řvoucích“ lidech a někdy prostě potřebuji balzám na duši.

Hana Řeháková, Filozofická fakulta, Sociologie: Poslouchám všehochuť, poslední dobou dávám přednost české muzice – momentálně u mě na denním pořádku jedou skupiny Arakain, Orlík a zaujalo mě i nové album Prásknu bičem od dua Krhut-Kozub. A proč zrovna tyto věci? Dobře se mi u této hudby přemýšlí, spoustu písniček znám už od dob základní školy. A album Prásknu bičem mě zaujalo, protože mě baví vystupování Kozuba v rámci Třech tygrů.

Nikola Kaňoková, Fakulta sociálních studií, Sociální práce: Nemám vyhraněný styl hudby. Ráda si poslechnu nějaký zahraniční pop a klidně i český rap.

Děláte něco opravdu zvláštního?

Pavlína Simonová: Vytřepávám bublinky z ochucené Coca-Coly. Pokud není ochucená, přidávám si do ní šťávu z citronu. A zuby si zásadně čistím před snídaní! Mimo to se ze mě v karanténě stal „profesionál“ ve vykládání špatných vtipů, ale také profi chůva, uklízečka a organizátorka věcí. Přeorganizovala jsem celý dům asi třikrát, tapetovala, malovala, stěhovala nábytek… Naučila jsem se několika novým věcem, jako třeba vyměnit kolo u auta, rozbít a opravit mlýnek na kávu.

Tamara Masnicová: Ano, z každé hodiny si dělám poznámky a vytvářím otázky, abych věděla, co bude na zkoušce. Pak se z těchto otázek sama zkouším. Začala jsem se také učit jazyky – ruštinu a němčinu.

Andrzej Cieślar: Ano, v blízké době začnu asi psát překladatelskou knihu pro mé písmo, protože mi už rok online výuky degradoval ruce. Jako ne, že bych před koronou měl písmo na excelentní úrovni, ale jelikož se teď všechno píše do Wordu, tak už skoro nevím, jak se taková propiska drží. Jinak když se nudím, tak mám bláznivé nápady a přesvědčuji své kamarády, aby do těchto nápadů šli se mnou. Například jsme se vykoupali na přelomu podzimu a zimy v Satinských vodopádech u nás v krásných Beskydech.

Andrzej Cieślar (vlevo) s kamarády v Satinských vodopádech

Hana Řeháková: Nevím, jestli bych to nazvala vyloženě divným koníčkem, ale není to asi zcela běžné hobby dvacetiletých studentek. Jsem aktivní fanoušek našeho ostravského Baníku a chodím ho podporovat na zápasy, ačkoliv na stadion se kvůli covidu nedá dostat. Dokonce se snažím pravidelně jezdit i na výjezdy do jiných měst. Šance dostat se na stadion je prakticky nulová, většinou není vidět ani dění na hřišti, přesto neváhám vyrazit podporovat ostravský tým, pokud mi to zdraví umožní.

Mimoto se ještě snažím ve svých volných chvílích vymýšlet nějaké poetické texty, mnohdy věnované negativním a smutným emocím. Jinak svůj čas trávím jako většina – snažím se chodit ven nebo koukám na Netflix, trávím čas s rodinou.

Nikola Kaňoková: Od začátku karantény se koukám dokola na seriál Jak jsem poznal vaši matku. Pořád! Skončí to a začnu znova, už asi po páté.

Hrajete s kamarády něco online, nebo jak si tak krátíte čas v online prostředí? Chodíte třeba společně na online kvízy?

Pavlína Simonová: Ano, ráda si zahraji s přáteli nebo sourozenci online AZ kvíz, spíše teda AZ kvíz junior. Dost jsem se nadchla pro hru Business tour. Také jsem hrála přes iMessage lodě, ale tam jsem těžko nesla prohru, tak jsem s tím musela přestat.

Tamara Masnicová: V průběhu studování online trávím hodně času u počítače a někdy mi dělá problém se celý den dívat do obrazovky, proto raději preferuji stolní hry. Pokud je samozřejmě možnost si s někým zahrát. Pevně věřím, že už brzy ano.

Andrzej Cieślar: Většinou zahrajeme nějaké FPS hry, třeba CS:GO. Na jedné z map této hry se nachází 3×3 piškvorky, přezdívaný Tic-Tac-Toe, tak to si někdy spolu zahrajeme. Kamarádi z jiné vysoké si takto hraním krátí čas na přednášce. Takže v Team Voice Chatu slyším jenom: „Ano, vidíme“, „Ano, slyšíme“, „Dobře, děkujeme. Nashledanou“.

Hana Řeháková: S kamarády online hry nehraju, protože na to zatím nemám vybavení. Velice v této době oceňuju aktivitu, s níž přišli naši druháci na sociologii, a to s tzv. Zašívárnou – každý týden se pravidelně sejdeme na Teamsech, zapneme kamery a voláme spolu. Bavíme se o různých tématech, někdy se dostaneme k velmi sociologickým debatám, jindy zase máme odpočinkovější témata a jen kecáme „o ničem“. Občas se účastní i pedagogové, což je také super, mám pak pocit, že jsme opravdu provázaná katedra, kde my studenti nejsme jen nějaká čísla. Až bude ideální situace, plánujeme se sejít i v offline prostředí, dát nějaké to pivko a užít si čerstvého vzduchu. S kamarády si jinak většinou píšu přes FB, občas si zavoláme. Doufám, že už se brzy vše vrátí co nejvíc do normálu. Přestože se řadím spíš mezi introverty a mám ráda svůj klid, docela mi už chybí kontakt s ostatními.

Hana Řeháková při podporování svého oblíbeného fotbalového klubu

Nikola Kaňoková: S kamarády často hrajeme deskové hry. Jak byla karanténa a uzavřené okresy, tak jsme začali hrát deskové hry, které jsou dostupné online.

Nejlepší online hodina, na které jste byli?

Pavlína Simonová: Asi ta, na kterou se nedostaví vyučující (směje se). Teď vážně, každá hodina má něco do sebe. Můj obor mě baví, takže je každá hodina záživná. Nejlepší hodiny v době online výuky jsou ty, ve kterých je vyučující vyrušen členem rodiny. Kdybych měla vypíchnout jednu jedinou hodinu, tak to bude ta, ve které si vyučující zapomněl vypnout mikrofon, když nám dal 10 minut pauzu. Slyšeli jsme to, co jsme slyšet neměli. Obecně ale musím říci, že možnost natočit si přednášku je skvělá, což platí snad u všech online hodin.

Tamara Masnicová: Byla to hodina ateliérů multimédií. Setkala jsem se tam se staršími spolužáky a mohla jsem se jich zeptat, jaký mají na nějakou problematiku názor, mohla jsem vidět jejich práce a mohla se od nich inspirovat. Moc mi to pomohlo.

Andrzej Cieślar: Dle mého byly všechny hodiny super, ale chyběl ten osobní kontakt. Není nad to si sednou spolu do lavic, čekat na konec přednášky a poté se vydat na výtečné točené pivo.

Hana Řeháková: To je těžké říct, všechny hodiny mi přijdou fajn, i když někdy jsou dost náročné. Velice mě baví hodiny Obecné sociologie. Dr hab. Jan Kajfosz, který předmět vyučuje, je opravdová kapacita, neustále mě fascinuje, jak rozsáhlé znalosti má. Líbí se mi a oceňuji, jak dokáže nějakou věc vysvětlit několika způsoby, abychom to skutečně dobře pochopili. Ale i ostatní hodiny hodnotím vysoko, třeba takové Základy ekonomie, ačkoliv se zdá, že to se sociologií nemá nic společného, jsou skvělé, i když se sem tam ztrácím v grafech, které pan Ing. Jiří Balcar, Ph.D. kreslí.

Nikola Kaňoková: Bavily mě semináře k bakalářské a odborné práci. Byli jsme tam v malých skupinkách a měli jsme zapnuté webky, takže jsme se mohli lépe seznámit jak s ostatními studenty, tak s učitelem.

Jaká je nejlepší zkouška, na které jste zatím byli? Co byste zachovali i po lockdownu?

Pavlína Simonová: Zatím zkoušky nemohu moc hodnotit. Ty, které se odehrály ve škole, byly jen za účasti nízkého počtu studentů. To mi pomohlo při ústní zkoušce z německého jazyka, více jsem si věřila, než kdyby byla plná třída. Obrovskou výhodou je také okamžité vyhodnocení u některých testů díky IS Moodle.

Tamara Masnicová: To asi byla ústní zkouška v Dějinách fotografie. Osobně jsem se poznala i s ostatními studenty jiných oborů. Po lockdownu bych si přála, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Chodím do školy totiž velmi ráda, vzdělávání v oboru, který studuji, mě moc baví. Nejen, že mě to baví, ale poznám zde mnoho nových lidí, s kterými mohu potom trávit čas i po škole.

Tamara Masnicová při focení

Andrzej Cieślar: Architektura počítačů, kde jsem se vyfikl jen nahoře a dole jsem měl tepláky. Protože to, co je pod zorným úhlem kamery, nikoho nezajímá. Teda, pokud si v ten čas nevymyslím, že mi došla voda a nevstanu od stolu.

Hana Řeháková: Nejlepší zkouška byla asi zkouška ze Sociální a kulturní antropologie s dr hab. Kajfoszem, ta se mi moc líbila. S vyučujícím jsme volali přes Zoom s kamerami, vše proběhlo v naprosto uvolněné atmosféře, prakticky hned ze mě opadl všechen stres, pan Kajfosz se pořád usmíval a byl velmi příjemný.

Nikola Kaňoková: Nevím, jestli můžu říct, že jsem za jedno zkouškové v lockdownu zažila nějakou nejlepší zkoušku. Zkoušky jsme měli online, vše formou testu, takže obtížnost nebyla tak vysoká – což je na jednu stranu samozřejmě fajn, ovšem na konci zkouškového mi přišlo, že jsem si z toho nic neodnesla. To znamená, že po lockdownu bych nezachovala vůbec nic.

Co uděláte jako první věc po lockdownu?

Pavlína Simonová: Chci jít na všechna místa! Chci jít do restaurace, kavárny, kina, divadla, galerie. Konečně si pořádně zacvičit v posilovně. Navštívit služby a udělat ze sebe opět člověka! Těším se, až vyjedu za hranice. Chtěla bych také lépe poznat své spolužáky a jít si s nimi někam posedět.

Tamara Masnicová: Mám v plánu navštívit galerie a setkat se s přáteli, které jsem dlouho neviděla.

Andrzej Cieślar: Dám si pivo s kamarády, co jiného by normální člověk v této době udělal.

Hana Řeháková: Zajdu si někam posedět s blízkou kamarádkou. A taky doufám, že se už brzy jako fanoušci dostaneme na stadiony a budeme moci podporovat svůj tým z tribun.

Nikola Kaňoková: Těším se, až si s kamarády zajdeme do baru, s přítelem na dobré jídlo a do kina. Ale úplně první věc bude, že si zajdu konečně koupit ponožky!

Nikola Kaňoková s přítelem

O čem byste rádi chtěli číst na OU@live, nejlepším univerzitním magazínu?

Pavlína Simonová: Na našem nejlepším univerzitním magazínu je každý článek skvělý. Myslím si, že žádný článek nebude krok vedle.

Tamara Masnicová: Ráda bych tady četla své povídky nebo básně. Zároveň bych ráda četla nějaké odborné informační články z každé fakulty. Chci, aby si každý našel z různých fakult to své a rozšiřoval si obzor i mimo svůj studovaný obor.

Andrzej Cieślar: Mě osobně zajímá výstavba budovy KSLP, protože projekt vypadá neskutečně a už se těším na jakoukoli hodinu v této budově.

Hana Řeháková: Myslím, že už nyní má OU@live zajímavé příspěvky. Ráda čtu rozhovory s různými inspirativními lidmi, ať už učiteli nebo studenty, kde se lze něco dozvědět i o jejich životě.

Nikola Kaňoková: Asi nemám žádný nápad, čtu si věci, které mě zaujmou a moc spolu nesouvisí.