V rámci bakalářského studia Sociální práce a zejména navazující magisterské specializace Sociální práce s rodinou připravujeme naše studenty na výkon pracovní pozice sociálního pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Zde se sociální pracovníci stávají tzv. kolizními opatrovníky dětí, jejichž rodiče se rozvádí nebo rozchází a soud rozhoduje o průběhu další péče o dítě po rozpadu rodiny. V této, pro dítě obvykle nepříjemné situaci, je obzvláště důležité, aby bylo dítě se situací seznámeno, mohlo se k ní vyjádřit, projevit svůj názor a přání a také aby bylo informováno o výsledku, to vše citlivě a přiměřeně jeho věku. Český právní systém tato práva dítěte stanovuje, nicméně z praxe je patrné, že jejich skutečná realizace ne vždy odpovídá legislativě. Na zjištění „reality“ participace dětí je zaměřen náš výzkum.

Jakým způsobem se názor dítěte v soudních řízeních, jež se ho týkají, zjišťuje? A jakým způsobem se zjištěný názor dítěte bere v rozhodnutích v úvahu? To jsou hlavní otázky, které jsme si v našem výzkumu položili, realizace participačního práva dítěte je totiž nedílnou součástí dodržení principu rozhodování v nejlepším zájmu dítěte, které je předním hlediskem každého rozhodnutí o dítěti.

„První výsledky nás přesvědčují o potřebnosti našeho výzkumu a vůbec důležitosti tématu participace dětí.“

Všechny potřebné informace, které k našemu výzkumu potřebujeme, jsou obsaženy v soudních spisech. Česká republika je rozdělena do osmi soudních krajů, a výzkum probíhá v každém z nich, vždy na jednom okresním soudě, který je vybrán losem.

„Covidové období citelně zasáhlo i náš výzkum, v době lockdownu jsme samozřejmě nemohli žádný ze soudů navštívit, takže nyní poměrně hekticky doháníme to, co jsme měli původně naplánované na celý kalendářní rok. Každopádně do konce října bychom měli mít data ze šesti soudů a první výsledky nás přesvědčují o potřebnosti našeho výzkumu a vůbec důležitosti tématu participace dětí.“

Úvodní fotografie: Birgit Böllinger z Pixabay