Jedná se o inovativní způsob, který je pro žáky mnohem příjemnější než dotazníky, neboť pracuje primárně s obrazem a je založený výhradně na reflexi pocitů. V praxi se jedná o testování za pomoci počítačového softwaru, jenž umožňuje v trojrozměrném prostředí umisťovat dané předměty, ale i učitele nebo spolužáky do prostoru podle toho, jak moc jsou jim pocitově blízcí či vzdálení. Ze způsobu, jakým žáci v počítači na obrázku vyjádří pociťovanou blízkost nebo vzdálenost ke školním předmětům, spolužákům a dalším vybraným pojmům, pak psychologové usuzují, jak se žák ve škole skutečně cítí a další psychologické proměnné.

„Již od prvního pochopení tohoto principu ze základního výzkumu bylo mou motivací najít využití v praxi a poznatky aplikovat. Oproti dotazníkům má tento postup tu výhodu

„Již od prvního pochopení tohoto principu ze základního výzkumu bylo mou motivací najít využití v praxi a poznatky aplikovat. Oproti dotazníkům má tento postup tu výhodu, že není zcela založený na verbálním hodnocení, ale operuje s pocity. Postup hodně ztíží snahu těm, kteří by jinak v dotaznících nechtěli odpovídat pravdivě. Díky tomu můžeme jednoduše zjistit, jak je daný předmět pro žáky oblíbený nebo jak se žáci cítí v kolektivu, jaká tam panuje atmosféra. Při předchozích testech se častokrát ukázalo, že stačila změna vyučujícího, aby se psychologická vzdálenost daného předmětu radikálně proměnila,“ vysvětluje základní princip dr. Kundrát, vedoucí výzkumného projektu. Software pomůže zjistit skutečné obavy a pocity dětí spojené s výukou, kolektivem nebo vyučujícím. Na základě zjištěných výsledků mohou školy přejít k určitým změnám či opatřením, aby odstranily nežádoucí jevy a vytvořily ve škole příjemnou atmosféru. Cílem je, aby se žáci ve škole cítili dobře a komfortně a aby se celkově zlepšilo školní prostředí, což by se ve výsledku mělo pozitivně odrazit především ve prospěchu žáků.

 

Nasbíraná data najdou využití v praxi

Výstupy testování mají sloužit pro evaluaci výuky i jako nástroj zpětné vazby pro hodnocení žáků, jejich vnímání školy a školního prostředí. Velké množství nasbíraných dat také umožní vytvořit statistickou analýzu, jejíž výsledkem bude jakási norma toho, jak se průměrný žák cítí a jak hodnotí výuku na II. stupni základní školy. Učitelé tak budou mít možnost zjistit, zda je jejich výuka srovnatelná s průměrem nebo se nějakým směrem vymyká. Testování umožní vysledovat, jak moc a kde konkrétně dochází k výkyvu, neboť software dokáže porovnávat velké množství proměnných, a to i v čase. Vědci budou v rámci projektu pilotně testovat také zapojení tzv. evolučních algoritmů.

Výstupem projektu bude kromě softwaru také metodická příručka, určující, jak nakládat s nasbíranými daty, kterých může být díky uživatelsky snadné aplikaci obrovské množství. Příručka má být pro školy návodem, jak data správně vyhodnotit, aby se pak dala co nejlépe aplikovat do praxe.

Postupu měření psychologické vzdálenosti už začali využívat někteří výzkumníci na žácích v Itálii, Dánsku i České republice, další studie bude testovat tento postup také v Holandsku. Z předchozího výzkumného projektu vznikla ve spolupráci s vědci z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-TUO pilotní verze softwaru, nyní vědci pracují na jeho uživatelsky dokonalejší verzi.

Aplikačním garantem tohoto projektu je Národní ústav pro vzdělávání, do projektu jsou zapojeni 4 akademičtí pracovníci z katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a 6 akademických pracovníků Fakulty elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity.