Výzkumný tým z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity zjišťoval, jak se změní situace sociálně znevýhodněných rodin a starších lidí, když jim poskytne ke každodennímu užívání digitální technologie, které jsou pro jiné běžným standardem. V rámci experimentu dostaly rodiny s celkem 71 dětmi v době první vlny pandemie covid-19 na jaře 2020 24 tabletů s datovým tarifem, v červnu 2020 se do projektu zapojili také senioři. Vědkyně díky experimentu zjistily, že je pro zkoumané skupiny lidí důležitý nejen přístup k technologiím jako takovým, ale současně i odborná podpora a osobní kontakt.

Experiment, který má za cíl předcházet tzv. digitální exkluzi – propasti mezi těmi, kteří mají přístup k informačním a komunikačním technologiím, a těmi, kteří k nim přístup nemají, je součástí mezioborového projektu Smart technologie pro zvyšování kvality života obyvatel měst a regionů (SMART).

Cílovými skupinami experimentu byly ohrožené děti a lidé vyššího věku hlavně proto, že jsou podle posledních výzkumů, které vznikly i na FSS OU, digitální exkluzí nejvíce znevýhodnění.

Ohroženým dětem nestačí mít k technologiím přístup, musí je také umět používat

„Na začátku experimentu, v dubnu 2020, jsme poskytli ohroženým rodinám a jejich dětem 24 tabletů s datovým tarifem a 7 tabletů jsme zapůjčili i jejich klíčovým sociálním pracovníkům“, shrnuje jedna z výzkumnic, dr. Ivana Kowaliková, a dodává, že byl tým s rodinami i sociálními pracovníky v průběhu experimentu v pravidelném kontaktu a formou dotazníků a rozhovorů od nich získával zpětnou vazbu.

„Výsledky výzkumu poukázaly na skutečnost, že v souvislosti s pandemií covid-19 může docházet k prohlubování digitální exkluze u dětí i jejich rodičů. Současně u nich roste potřeba podpory rozvoje digitálních dovedností. Tu očekávají i od sociálních pracovníků,“ upozorňuje doc. Soňa Kalenda na poznatky, které z výzkumu vyplynuly. Pro děti a jejich rodiče, ale i pro sociální pracovníky byla velkou výzvou hlavně online školní výuka. „V jedné odpovědi sociální pracovnice se nám mimo jiné objevilo konstatování, že nestačí vše vysvětlit pouze po telefonu, ale je zapotřebí opakované osobní asistence. Sociální pracovnice tak dojížděla do rodin v době online výuky a vše ukazovala, dokud se děti nenaučily technologie samostatně ovládat. Obecně je podle sociálních pracovníků klíčové na nové problémy operativně reagovat a pomáhat s jejich řešením,“ shrnuje Ivana Kowaliková. V sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodinách totiž často dochází k tzv. sekundární digitální exkluzi. Ta vzniká v případě, kdy lidé sice mají přístup k informačním technologiím, ale jejich dovednosti nejsou v této oblasti dostatečné.

Dcera už není v kolektivu odstrčená a ví, o čem se ta děcka baví, když mluví o tom internetu.

Nedostupnost technologií společně s nižší úrovní digitálních dovedností může dokonce u dětí vést k jejich obtížnějšímu začleňování se do skupiny vrstevníků. Uvedené dokládá výpověď jedné komunikační partnerky (klientky sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi): „My jsme předtím tablet vůbec neměli. Dcera už není v kolektivu odstrčená a ví, o čem se ta děcka baví, když mluví o tom internetu. Do kolektivu teďka více zapadá a neříkají jí, že nemáme internet, že jsme nějaký sociální případ.“ Přístup k technologiím tak podpořil děti v jejich komunikaci se školou i vrstevníky, čímž přispěl k neprohlubování digitální propasti („digital gap“). Z výsledků výzkumu rovněž vyplynulo, že někteří rodiče si díky přístupu k internetu podpořeného realizovaným projektem našli brigádu nebo práci. Můžeme tedy konstatovat, že realizované experimentální ověření jednoznačně přispělo ke zlepšení jejich socioekonomické situace.

Na rozvoj digitálních dovedností seniorů má důležitý vliv podpora ze strany jejich blízkých

V červnu 2020 se do projektu zapojili také lidé vyššího věku, experiment se zaměřil hlavně na posílení jejich sociálních a mezigeneračních vztahů. „Zapojeným seniorům jsme poskytli 13 tabletů s datovým tarifem a zároveň jim zprostředkovali pomoc dobrovolníků, kteří  je učili tablety ovládat. Mezi dobrovolníky byli studenti FSS OU a také osoby vyššího věku, které na OU navštěvují kurzy zaměřené na používání informačních technologií,“ přibližuje záměr druhé fáze experimentu děkanka fakulty, doc. Alice Gojová. Řada těchto dvojic zůstala v kontaktu i na podzim, kdy se musela omezit jen na online komunikační kanály. „Převážila  společenská stránka té spolupráce. Myslím si, že i paní je ráda, že si se mnou může občas popovídat nebo že jí pošlu nějaké hezké video nebo e-mail. Mám z toho dobrý pocit, že i přes tu nepříznivou dobu jsme v kontaktu, i když ji nemůžu ani navštívit,“ dodává jeden z dobrovolníků.

Myslím si, že i paní je ráda, že si se mnou může občas popovídat nebo že jí pošlu nějaké hezké video nebo e-mail.

Experiment potvrdil, že u lidí vyššího věku hrají při rozvíjení digitálních dovedností klíčovou roli blízké osoby – v tomto případě dobrovolníci. „Ač vzájemnou spolupráci mezi seniory a dobrovolníky ovlivnila řada omezení, hodnotili ji všichni jako velmi přínosnou, a to nejenom po edukativní, ale především lidské stránce. To je něco, co sice nebylo v původním záměru experimentu, ale zároveň to vnímáme jako jeho velmi podstatnou přidanou hodnotu,“ zdůrazňuje další úroveň projektu Ivana Kowaliková.

Z obou experimentů vyplynulo, že abychom u lidí vyššího věku a ohrožených dětí digitální exkluzi předešli, nestačí jim pouze zaručit přístup k informačním technologiím. „Klíčové je, aby jim byla zároveň poskytnuta externí odborná podpora, a to ideálně lidmi, se kterými mají vybudovaný důvěrný vztah, například sociálními pracovníky nebo dobrovolníky,“ vysvětluje výsledky experimentů Soňa Kalenda.

Ač vzájemnou spolupráci mezi seniory a dobrovolníky ovlivnila řada omezení, hodnotili ji všichni jako velmi přínosnou, a to nejenom po edukativní, ale především lidské stránce. To je něco, co sice nebylo v původním záměru experimentu, ale zároveň to vnímáme jako jeho velmi podstatnou přidanou hodnotu.

Výsledky výzkumu rovněž zdůraznily podstatu sociální práce, na kterou se nesmí v informační společnosti zapomenout. Sociální práce jako teoretická disciplína i praktická činnost je totiž založená především na přímém osobním kontaktu s klienty a nejde ji zodpovědně poskytovat výhradně online: „Sociální práce jako taková by měla být o přímém kontaktu, kdy sociální pracovník klienty ovlivňuje nejen nějakým návodem pokynů, co mají dělat v online prostředí, ale hlavně tím přímým kontaktem (vedoucí sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi).“ Sociální pracovníci a jejich klienti samozřejmě zejména teď v době restrikcí kvůli pandemii covid-19 informační a komunikační technologie hojně využívají, mělo by však jít pouze o doplnění stávajících forem pomoci a podpory, rozhodně ne o jejich náhradu.

V rámci projektu SMART realizuje FSS OU řadu dalších aktivit, které se zaměřují na využití informačních a komunikačních technologií pro zvýšení kvality života lidí v regionu, které nastavují mezioborovou spolupráci a také propojují akademickou sféru s praxí.