Indoevropské jazyky jako například čeština, ukrajinština, angličtina, španělština, němčina, hindština a jiné se dnes používají po celém světě a mluví nimi téměř polovina lidstva. Zástupci této jazykové rodiny se objevují napříč Evropou, Asií, Amerikou i Austrálií. Na to, odkud přesně pocházejí a jak se rozšířily, vědci hledají odpověď už 200 let.

Mezinárodní tým odborníků složený ze zástupců Harvard University, Howard Hughes Medical Institute, Universität Wien, Hartwick College, Ostravské univerzity a dalších institucí teď v kosterních pozůstatcích našel důkaz, že klíčovou roli ve vývoji těchto jazyků sehrála nově objevená populace z oblasti severního Kavkazu a Dolní Volhy.

„Díky jedinečné kombinaci molekulárně-genetických a archeologických dat se nám podařilo osvětlit vývoj jedné z pravděpodobně nejvlivnějších populací prehistorie. Tato spolupráce posouvá naše chápání dějin celé Evropy i přilehlých oblastí,“ říká doktor Leonid Viazov z Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty OU, který se s kolegy z Ostravy zaměřil zejména na archeologické a archeogenetické analýzy a mezioborovou interpretaci výsledků.

Odpovědi v DNA

Vědci k tomuto závěru dospěli na základě analýzy DNA prastarých kosterních pozůstatků 435 lidí. Podle nejnovější studie, kterou zveřejnili v prestižním časopisu Nature, pozdně eneolitická populace oblasti severního Kavkazu a Dolní Volhy ovlivnila genetický vývoj mnoha dalších populací. Klíčové pro vědce byl i způsob pohřbívání v mohylách neboli kurganech, díky němuž se nám dochovalo jádro DNA pro dnešní analýzy. Kdyby své mrtvé spalovali, o jejich existenci bychom dnes vůbec nevěděli.

Rozšíření populace příbuzné jámové kultuře napříč euroasijskými stepmi provází rozmach mohylového pohřebního ritu, který se rozšířil až k Altaji. Mohyly se stavěly buď z hlíny, nebo ze suti, jak ukazuje mohyla č. 1 na lokalitě Choburak-1, připisované afanasjevské kultuře altajského regionu. Zdroj: Aleksei Tishkin (spoluautor publikace)

Předchozí genetické studie u indoevropské jazykové rodiny poukazovaly na vliv jámové kultury (3300–2600 př. n. l.) pocházející z černomořsko-kaspických stepí, odkud se před více než 5000 lety rozšířila do oblasti táhnoucí se od slovenských Karpat až po Altaj a výrazně ovlivnila genofond tamních obyvatel. Při srovnání DNA vědci prokázali, že právě jámová kultura získala až 80 procent svého původu od nově identifikované populace.

Kromě toho výzkumný tým zjistili, že část DNA této nově objevené populace se vyskytuje i u lidí, kteří žili ve střední Anatolii v době bronzové. Právě tam se mluvilo chetitštinou – jedním z nejstarších jazyků indoevropské rodiny, jenž si uchoval archaické jazykové rysy, jež se z ostatních větvích indoevropských jazyků vytratily. Tato skutečnost naznačuje, že nově objevená populace mohla mluvit indo-anatolštinou, kterou lze považovat za předchůdce chetitštiny i všech ostatních indoevropských jazyků.

Eneolitický (4359–4251 př. n. l. kal.) hrob z mohylového pohřebiště Krivyanskiy v oblasti dolního toku Donu přinesl nálezy, které osvětlují kulturu předků jámové kultury. Genetický profil tohoto muže byl velmi blízký „jámovému“ klastru, ale nespadal do něj zcela, což ukazuje na genetickou rozmanitost pozdně eneolitické populace v donsko-volžsko-severokavkazských stepích. Zdroj: Anatoly Faifert (spoluautor publikace)

Další otázky pro vědce

Díky tomuto objevu se vědci možná přiblížili k odpovědi na otázku, kde a kdy vznikl prajazyk, ze kterého se později vyvinuly všechny indoevropské jazyky. Objev může pomoci pochopit, jak se tyto jazyky rozšířily do Evropy, Anatolie a dalších částí světa. Studie přináší nové poznatky nejen pro jazykovědce a archeology, ale i pro všechny, kdo se zajímají o historii lidstva.

Hrob pozdního stepního eneolitu skupiny Remontnoye (3766–3637 př. n. l. kal.) ve volžsko-donské stepi obsahuje spirálovou spánkovou ozdobu – typ artefaktu, jenž se později stal pravidelnou součástí hrobů jamové kultury. Odhaduje se, že příslušníci skupiny Remontnoye přispěli k původu jámové populace asi 80 %, přičemž zbylý podíl pocházel z dněprsko-donských neolotických lovců-sběračů. Zdroj: Natalia Shishlina (spoluautorka publikace)

Ostravský tým, který vede doktor Pavel Flegontov a kromě doktora Leonida Viazova v něm působí ještě doktor Piya Changmai, doktorka Olga Flegontova a doktor Jan Kočí, aktuálně řeší projekty v rámci programu ERC CZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Grantové agentury ČR, kdy se zaměřuje na podrobnou genetickou historii indoevropských populací a jejich sousedů. I v návaznosti na ně vědci vyvíjejí nové protokoly strojového učení, které by měly umožnit přesnější vizualizaci struktury populace.

Doktor Leonid Viazov z Katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity při archeologických vykopávkách.