Na začátek se zeptám: Co jste studoval a jak jste se dostal k práci, kterou teď děláte?

Vystudoval jsem učitelství, mám dějepis a základy společenských věd. Už při studiích mě zajímal marketing, založil a pomáhal jsem založit několik studentských spolků. Dělal jsem spoustu dalších věcí bokem. Následoval rok, kdy jsem učil. A když byl pak zvolený nový děkan, nabídl mně práci, kterou jsem původně nechtěl dělat. Chtěl jsem být učitelem. Nakonec jsem na to kývnul a od té doby je ze mě „markeťák“.

A o co všechno se na Fakultě staráte?

Dělám celý marketing, to znamená sociální sítě a OOH (Out of Home). Řeším všechno, co jde vidět. Mám na starosti interní komunikaci, veškeré eventy, takže support konferencím, ale i vlastní akce, PR, tedy novináře, články, propagaci výzkumů atd. Bokem mám několik dalších projektů. Starám se např. o vizuál chodeb budovy fakulty – děláme nový navigační systém.

Jak se Vám podařilo založit tým, který se stará o propagaci Fakulty?

Tým se mně podařilo založit klasickým „výběrkem“. Neberu a nechci brát lidi zevnitř, takže všichni, kteří tu pracují, jsou zvenčí a nemají na Fakultu silné citové pouto. Se značkou se musí pracovat bez osobních emocí a se zdravým odstupem. Takže u nás máme lidi, kteří mají svou práci rádi, ale ne až tak moc. Často se to u nás mění, nastoupí třeba junioři, kteří tu jsou rok nebo dva a jdou pryč. Teď se mně docela ustálil tým a ten dobře funguje.

Koho máte v týmu a kdo se o co stará? Jak jste si rozdělili práci?

Jsem tady já a mám svého stážistu. Což je student, kterého učím vlastně všechno, co umím. Pak máme Katku, která se stará o sociální sítě a marketing. Dále mám píáristu, Karolínu, která má na starosti interní komunikaci, a pak Sára má na starosti event managment a back office. Ta má také stážistku, jinak by to už nezvládala.

Co si myslíte, že je klíčem k úspěšnému PR na Fakultě či Univerzitě?

Za mě je to několik základních klíčů. Zaprvé je to důvěra od vedení, které by do PR a marketingu nemělo moc sahat. To je třeba důvod, proč nemáme proděkana. Většinou je pro vedení či akademika tento obor hodně vzdálený a přistupuje k němu velmi laicky a citově. Já vždycky říkám, že PR a vnější vztahy jsou blbé v tom, že akademik se sejde s vědou, studiem, rozvojem, projekty a internacionalizací, ale PR může jít úplně mimo něj. A pak když se do toho většinou pouští, tak si dělají, co si asi myslí, že je to PR. Není tam však žádný oborový základ a profesionalita. Řídí se pouze pocity, a v tu chvíli to přestává fungovat. Já se snažím emocemi neřídit, ale odborností a daty. A to je ten další klíč. Vykonávat kontinuálně a strategicky nějakou činnost, která je založená na datech a pravidelném feedbacku. Klíčem je dělat něco souvisle a stejně. Vytyčit si pár pilířů a ty pořád opakovat a omílat dokola. To je základ každé značky.

Máte nějaké zajímavé fakultní akce, které pořádáte?

Máme čtyři akce. První jsou „Dvorky“, což je uvítací událost pro naše studenty, kteří právě nastupují na vysokou školu. Je to tedy primárně pro studenty prvních ročníků, pro zhruba 1 500 studentů. Dále máme ples pro takových 600 lidí. To je taková klasická záležitost. Potom máme „Noc vzdělávání“, kterou dělá skvělý spolek Otevřeno. Další velkou událostí je letní piknik, který organizuje podobná parta jako „Dvorky“. Na všechny tyto akce chodí pan děkan a má je rád. Hodně to sdružuje studenty a vytváří komunitu, což my všude propagujeme.

Už víme, že jste inicioval vznik spolků na Pedagogické fakultě UK. Můžete nám o tom něco říct? Jak to všechno od začátku probíhalo?

Ještě dřív fungoval jeden starší spolek, který se jmenuje Pětipéčko, a existuje už od roku 1994. Je to zajímavá parta lidí, která chce dělat hezké věci. Naše skupinka však chtěla dělat víc, tak jsme založili studentský spolek Agora. Pak jsem ještě pomáhal zakládat další spolky a pochopil jsem, jak může spolek člověka posouvat, popravdě v některých fázích života i víc než škola. Pak jsem se začal zajímat o to, jak nastavit celý systém spolků spíše strukturálně než z pohledu studenta. Jakub Kočí měl hezkou diplomku o tom, jak by se to mělo dělat. My jsme to podle něj realizovali a ověřili v praxi. Základem je, aby student přesně věděl, co má dělat, když si chce založit spolek.

K čemu jsou podle Vás spolky pro Fakultu prospěšné?

Ve všem! Spolky vytváří komunitu a pomáhají Fakultě. Členové spolků jsou studenti, kteří chtějí dělat něco navíc, takže podporují ten svůj čas oborových let. Mají hromadu přednášek, seminářů a akcí pro studenty, kteří se chtějí vzdělávat. Je úžasné, když si chce student po nějakém semináři udělat ještě další seminář dobrovolně a sám. Takže proto spolky podporujeme. Spolky dělají dobré jméno Fakultě. Studenti odcházejí z Fakulty nadšení, mají komunitu, kamarády a nějak s tím pracují. Má to jenom pozitiva, nevidím moc žádná negativa.

Byl jste členem některého ze spolků?

Vedl jsem spolek 4 roky, pak jsem pomáhal v několika dalších. Je to fajn, nemáte žádného šéfa nad sebou, takže si děláte, co chcete. Pokud Fakulta spolek nějakým způsobem podpoří, tak to dává smysl. Můžete dělat hromadu akcí a zkusit si, jaké je řízení lidí a systému. Je to skvělá zkušenost. Rád nabírám do týmu člověka, když vím, že vedl nějaký spolek. Pro mě je to v životopise hrozně velké plus. Vím, že ten člověk dělá něco navíc.

Čím se zabývají spolky na PedF UK?

Obecně spolková činnost teď ustupuje, protože vše „rozsekal“ covid. Momentálně řešíme, jak to zase nastartovat zpátky. Nechci žádný spolek jmenovat, někoho urazit nebo přecenit. Teď se však všechny spolky potýkají s následky covidu. Zabývají se především přednáškami, akcemi, komunitou…

Máte něco, co byste nám chtěl sdělit?

Pokud se díváme na trend fakult, který jde pomalu nahoru, a na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, tak od té doby, co je děkanem docent Daniel Jandačka, Fakulta roste. Je vidět, že někdo něco začal dělat a je vidět konzistentnější práce. Předtím byly PR a vnější vztahy mrtvé a podle dat vlastně vůbec neexistovaly. Takže teď OSU roste a mně to dělá ohromnou radost, protože mám Ostravu rád.

Jak vnímáte spolupráci mezi pedagogickými fakultami?

Spolupráce je super. Propaguji, aby pedagogické fakulty mezi sebou přestaly soupeřit a začaly spolupracovat. Výzvy, které fakulty čekají a kterým čelí, za mě můžou zvládnout jen dohromady a společně, když půjdou ruku v ruce jedním směrem. Vysokoškolský rybníček je malý, a kdyby se pedagogické fakulty opravdu spojily, jsou hodně silné.

Můžete nám prozradit, co byste si přál v novém roce? Máte nějaká očekávání?

Chci zhubnout. (smích) Přeji si, aby naše fakulta byla v marketingu a PR leadrem. Zmiňoval jsem, že nechci soutěžit s fakultami (nejen pedagogickými), ale tady soutěžíme zdravě a nikomu neubližujeme. Nerosteme na zádech jiných fakult, ale naopak se snažíme pomáhat ostatním fakultám, aby mohly růst taky, protože když budou růst, tak se budeme mít dobře i my. A co bych si přál pro svět? Moc bych si přál, aby Putin prohrál.