Martine, když čtu tvůj medailonek na stránkách pomedine.cz, říkám si, že prostě žiješ své poslání. Kdy jsi zjistil, že chceš být lékařem?

Dalo by se říct, že to zjišťuji dodnes. Každým dalším dnem na medicíně poznávám jak zdravotnické prostředí, tak hlavně sám sebe. Pokud si ale mám vzpomenout na jeden moment, bylo by to opakované fotbalové zranění kolene v průběhu třetího ročníku gymnázia. Do té doby jsem cítil příležitost hrát fotbal na profesionální úrovni. Zranění a vidina téměř roční rekonvalescence však mé priority značně změnily. Začal jsem se více orientovat na studium a zároveň se mi velmi líbila práce pana doktora v Brně, který se na sportovní zranění kolene specializoval. Považuji za nutné zmínit také své rodiče, kteří mě od malička vedli a vychovávali k tomu, že bych se měl živit spíš hlavou než nohama. Jsem jim za to vděčný.

Nemám rád srovnávání jednotlivých lékařských fakult, protože každá funguje trochu jinak. Pokud ale jako student v Ostravě projevím zájem o některý z oborů, mohu být plně zapojen do chodu kliniky a mít každý den na starost vlastní pacienty bez pocitu, že bych komukoliv překážel. Toto jsem vždy považoval za jednu z největších hodnot.

Brzy budeš absolventem všeobecného lékařství na Ostravské univerzitě. Jak hodnotíš studium na Ostravské a rozhodl by ses pro ni znovu? Spousta lidí totiž pochybuje o úrovni zdejšího vzdělání kvůli negativním zprávám…

Je mi líto, že vyřizování osobních sporů dostalo naši Lékařskou fakultu de facto do existenčních problémů a vrhlo na ni v očích médií stín pochybností. Nyní snad konečně vidím snahu táhnout za jeden provaz, což je pro tak malou a mladou fakultu naprosto klíčové. O úrovni zdejšího vzdělání jsem já osobně nikdy nepochyboval a těším se, až získané vědomosti a zkušenosti začnu využívat v praxi. Pro Ostravskou bych se určitě rozhodl znovu a doufám, že aktuální potíže s akreditací svého klíčového oboru zvládne. Studium na místní fakultě mi dalo spoustu prostoru a téměř nekonečné možnosti seberealizace, což je skvělé. Nemám rád srovnávání jednotlivých lékařských fakult, protože každá funguje trochu jinak. Pokud ale jako student v Ostravě projevím zájem o některý z oborů, mohu být plně zapojen do chodu kliniky a mít každý den na starost vlastní pacienty bez pocitu, že bych komukoliv překážel. Toto jsem vždy považoval za jednu z největších hodnot. Další plusy vidím v možnostech seberealizace stran mimoškolních aktivit nebo v Ostravě jako městu s mimořádným potenciálem pro budoucí rozvoj.

Už ve druhém ročníku jsi založil svůj projekt Čokoládové srdce. Přiblížíš ho, prosím, těm, kdo ho neznají?

Jednalo se o projekt, který si kladl za cíl vzdělávat, pomáhat a rozhýbat ostravské mediky k mimoškolním aktivitám. Začínali jsme organizací besed s významnými osobnostmi české medicíny, které jsme posléze rozšířili o preventivní a sportovní eventy. Všemi námi zorganizovanými akcemi se prolínal symbol projektu – čokoládové srdce domácí a ruční výroby, které si návštěvníci našich akcí mohli za symbolický příspěvek odnést domů. Takto vybrané peníze – přes 360 000 Kč– jsme poté rozdělili dle svého nejlepšího vědomí mezi ostravské hospice, potřebné občany a neziskovou mezinárodní organizaci International Humanity. Rád na to vzpomínám. Po strop plná aula lékařské fakulty, všeobecná spokojenost a vybrané peníze na dobrou věc byla kombinace faktorů, která mi vracela investovanou energii. Kolem Čokosrdce se kromě toho vytvořil tým skvělých lidí, kteří následně svou energii investovali také do dalších mimoškolních aktivit, což významně pozvedlo úroveň studentského života na LF OU.

Za kariérní sen bych považoval stav, ve kterém bych mohl dělat práci, která mi bude dávat smysl a zároveň možnost posouvat sebe i své okolí dopředu.

Stihl jsi toho vážně hodně. Na co z toho, co jsi prožil na OU, vzpomínáš nejvíce?

Je toho spousta a nerad bych na něco zapomněl. Vyberu proto dvě zahraniční stáže, které jsem během studia absolvoval. První po třetím ročníku v africkém Súdánu a druhá po čtvrtém ročníku v thajském Bangkoku. Byly to pro mě obrovské zkušenosti a příležitosti poznat jiné zdravotní systémy, než je ten náš.

Zejména africkou stáž považuji za „life-changing“, protože se mi podařilo zúčastnit se týdenní zdravotnické mise do odlehlých oblastí Súdánu, během které jsme s týmem lékařů a mediků jezdili poskytovat zdravotní služby lidem do vesnic, ke kterým nevedla žádná zpevněná přístupová cesta a kde lidé viděli lékaře poprvé v životě. Měsíc v Africe diametrálně změnil můj pohled na život.

Druhou stáž jsem naproti tomu absolvoval v nemocnici krále Chulalongkorna v Bangkoku. Místní nemocnice je považována za jednu z nejlepších v celé Asii. Podobně špičkovou úroveň vybavení a zázemí jak pro pacienty, tak pro personál a studenty, jsem nikdy v životě neviděl. Všem studentům tedy mohu jakoukoliv zahraniční stáž vřele doporučit.

A co mohou studenti LF udělat pro to, aby vyjeli na stáž do zahraničí tak jako ty?

Řekl bych, že hlavně musí chtít a sebrat trochu odvahy. Možností a výzev k vycestování má Lékařská fakulta spoustu a také se snaží je podporovat. Podmínkou je samozřejmě angličtina, případně jazyk země, kam člověk plánuje vycestovat. Z mého pohledu je háček v tom, že kratší, měsíční stáž se plánuje s předstihem několika měsíců a studenti vidí letní zkouškové období, které obsahuje zkoušky, z nichž třeba mají respekt, a chtějí mít dostatečný prostor pro případné opravy. A tak, bohužel, raději nikam nevycestují. Jiné je to u delších stáží nebo Erasmu. Tam mám pocit, že spousta mediků nechce prodlužovat šestileté studium o další půlrok nebo rok, což je pochopitelné.

Asi se tě ptá každý, ale už víš, čemu se chceš věnovat po absolvování studia? Máš svůj kariérní sen?

Vím spíš, čemu se věnovat nechci. Některé obory jsem s jistotou dávno vyřadil ze svojí úvahy. Pravdou také je, že studium a následný titul z Lékařské fakulty otevírá nejedny dveře i mimo klinickou medicínu. Zvažoval jsem a stále zvažuji více variant, mezi které bych zařadil onkologii nebo kardiologii. Nebránil bych se ale ani výuce na Lékařské fakultě, systematické práci pro fakultu/univerzitu nebo vědecko-výzkumné činnosti. Uvidíme, kam mě nakonec osud zavede. Za kariérní sen bych považoval stav, ve kterém bych mohl dělat práci, která mi bude dávat smysl a zároveň možnost posouvat sebe i své okolí dopředu.

Když jsme u života po absolvování medicíny, založil jsi portál pomedine.cz, jehož cílovou skupinou jsou čerstvě vystudovaní lékaři. Jaký je jeho cíl?

Portál Po medině považuji za svoji novou motivaci a cílovou skupinou projektu by v ideálním světě byli všichni zdravotníci a studenti zdravotnických oborů. Samozřejmě jsme museli někde začít, a proto jsou to nyní medici a mladí lékaři. Cíle projektu jsou vzdělávat, informovat a pomáhat. S týmem skvělých lidí tvoříme užitečné články zaměřené na přechod z fakulty do praxe, postgraduální vzdělávání, právní aspekty práce lékaře a mnohé další. Články doplňujeme o rozhovory s mladými lékaři z různých oborů, které se snažíme strukturovat tak, aby byly co nejvíce užitečné pro nerozhodnuté studenty. V budoucnu bychom rádi začali pro zdravotníky organizovat vlastní vzdělávací eventy a workshopy.

Dále pracujeme na portálu pracovních příležitostí, který by se specializoval výhradně na zdravotnictví. Vychází to z pocitu nedostatku kvalitních informací, který jsme měli se snoubenkou při snaze zorientovat se na trhu práce. Jedinečnost portálu má být právě v jeho specializaci na zdravotnictví a v maximu přehledných a kvalitních informací, na základě kterých si zdravotník správně vybere pracoviště, se kterým spojí svou profesní budoucnost.

Třetím cílem je pomáhat. To jsem považoval vždy za nezbytnou součást všech svých aktivit a projektů. Proto při portálu Po medině vznikl fond studentských aktivit, kam plánujeme posílat část budoucích příjmů portálu a ze kterého bychom postupem času rádi podporovali smysluplné studentské projekty a myšlenky. Rozhodli jsme se tak proto, že sami víme, jak složité jsou začátky a financování každého projektu.

Jak těžké je pro čerstvého absolventa najít uplatnění v oboru?

Pro absolventy všeobecného lékařství je a v našem zdravotním systému pravděpodobně vždy bude uplatnitelnost v oboru stoprocentní. V tom je jeho obrovská výhoda. Podobná je situace u zdravotních sester, fyzioterapeutů a dalších zdravotníků. Dalo by se tedy říct, že zdravotníci si mohou vybírat, kam po škole nastoupí. Tohoto faktu bychom rádi využili a strukturou našeho portálu bychom rádi motivovali zaměstnavatele ke zlepšování pracovních podmínek ve zdravotnictví.

Co bys vzkázal 18letému uchazeči o studium na Lékařské fakultě nebo sám sobě stojícímu před rozhodnutím přihlásit se na medicínu?

Že medicína je životní styl a nejlepších 6 let života, během nichž člověk pozná lidi, se kterými stráví zbytek svého života. A co víc, pozná i sám sebe.