První vlaky s ukrajinskými uprchlíky začaly do České republiky přijíždět hned třetí den od začátku války na Ukrajině. „V osm večer mi volala známá z neziskovky, že nutně potřebují tlumočníky, jestli bych neměla nějaké studenty, kteří by byli ochotni tlumočit. Vlak měl dorazit o půl jedenácté. V deset jsem už měla dvacet našich studentů i absolventů dobrovolníků, kteří čekali na příjezd vlaku,“ popisuje začátky velké spolupráce s cizineckou policií Viktoryia Vaida, která je původem z Běloruska, ale v Česku žije přes dvacet let. Momentálně vyučuje praktický ruský jazyk, běloruštinu a překladatelství na katedře slavistiky Filozofické fakultě Ostravské univerzity.

Zapojili se studenti z Česka, Ukrajiny, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Běloruska i Ruska

Než se do celé akce zapojili studenti tlumočníci, připadal na celý vlak s šest set padesáti lidmi jediný tlumočník. Lidé z Ukrajiny přijíždějící do České republiky jsou v drtivé většině matky s dětmi, děti jsou často vystrašené, ženy zase vůbec netuší, kde a jak mají zažádat o pomoc, první okamžiky tak provázel lehký chaos a nejistota. Naši studenti proto pomáhali přímo na ostravském Hlavním nádraží, odtud se postupně přesunuli na Černou louku, kde je nově zřízené Centrum pro uprchlíky. „Lidi byli vystresovaní z cesty, z celkové situace, potřebovali někoho, kdo by se jim věnoval, přeložil jim jejich různé otázky, vysvětlil, co se bude dít, jak mohou postupovat. Pro studenty je to velká životní i profesní zkušenost,“ dodává Vaida. Z živelné a spontánní pomoci se během několika dní za přispění koordinátorky z cizinecké policie stala velmi efektivní a systematická pomoc. Studenti se střídají, sdílejí informace a vzájemně se koordinují, díky tomu mohou poskytovat pomoc 24 hodin denně. Někteří na sebe nechávají telefonní kontakt a tlumočí i přes telefon. Uprchlíkům pomáhají domlouvat žádosti o víza, shání jim ubytování, dětem domlouvají školku, školu, kontaktují úřady práce a podobně.

„Těch, kteří mají příbuzenské vazby je menšina. Většina uprchlíků neví, kam jít a nemají zde žádné známé. Část z nich stále doufá, že se brzy vrátí zpět, někteří neví, co s nimi bude, protože jejich domov je zničený. Někteří počítají i s tím, že v České republice zůstanou dlouhodobě, hledají si práci, vyřizují pojištění, shánějí školy pro děti, ubytování. Těch je však minimum. Někteří prchají jen s malým baťůžkem a přicházejí bez jakýchkoli prostředků,“ doplňuje Vaida. Mezi dobrovolníky jsou ale i studenti, kteří neovládají ani ruštinu ani ukrajinštinu, ale pomáhají při třídění oblečení, rozdávají jídlo či sim karty, hrají si s dětmi…

„Jsem opravdu hrdá na své studenty i kolegy, jak se dokázali spojit a v opravdu krátkém čase nabídnout smysluplnou pomoc, a to bez ohledu na národnost. Zapojili se úplně všichni mí studenti z Česka, Ukrajiny, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Běloruska i studentky z Ruska. To mě až dojalo. Zapojila se i část vyučujících, kromě mě například kolegyně dr. Jelena Kupcevičová a další. Neexistuje totiž špatná národnost, jsou jen špatní lidé, kteří konají špatné skutky, a ty dopadají na všechny,“ uzavírá Viktoryia Vaida.