Proč jste si před lety vybral právě výzkum spjatý s virem HIV?

Určitě to bylo hlavně tím, že jsem začínal svou vědeckou kariéru v době, kdy vypukla „epidemie“ viru HIV. Bylo tak logické, že jsem svou pozornost upřel právě na tento tehdy nový virus, protože bylo jasné, že vzbudí pozornost po celém světě. Tím, že byl nový, „poskytoval“ velký prostor k tomu s ním pracovat a relativně vysokou šanci objevit něco zajímavého. A to nemluvím třeba o tvorbě testů, které prokazují jeho přítomnost v těle. Ale určitě dnes nejsem zaměřený jen na HIV, ten záběr mám mnohem širší.

Rozhodl byste se dnes stejně?

Tehdy bych, i v návaznosti na to, co zaznělo, určitě neměnil. Ale kdybych byl mladým vědcem v dnešním světě, tak bych svou pozornost zaměřil jinam, pravděpodobně na nějaký jiný medicínský výzkum. Laboratoře napříč světem jsou oproti mým vědeckým začátkům na mnohem vyšší úrovni. I díky novým technologiím se můžeme zaměřit třeba na výzkum rakoviny, nejrůznějších parazitů a vlastně se můžeme vydat směrem, na jaký jen pomyslíme. Všechno je tak jen o nás vědcích a našich schopnostech. Pokud jste dost chytrý, můžete být hodně úspěšný.

Na vývoj vakcíny proti viru HIV šly za ty roky neskutečné peníze, avšak zatím žádná neexistuje. Proč podle Vás s jejich vývojem vědci nepřestali?

To je prosté. Vakcína obecně je tím nejúčinnějším nástrojem proti vypuknutí epidemie a řekněme že může přispět i k naprosté eliminaci vybraných virů.

Takže věříte, že se vakcíny proti viru HIV dočkáme?

Pravděpodobně ano. Ale vzhledem k času, který byl jejímu vývoji věnován a vzhledem k tomu, že máme jiné nástroje jako PrEp (neboli Pre-Expoziční Profylaxe či předléčení), jež nám umožňují s tímto virem efektivně bojovat, už to není úplně nutné. Jsem toho názoru, že pokud je PrEp dobře implementována, tak se zastaví růst počtu nakažených a do 30 až 40 let virus HIV úplně zmizí.

Jak se může podle Vás proměnit účinnost dnešních léků, které tak úspěšně pomáhají lidem žít život bez omezení?

Myslím, že vše směřuje k tomu, že aplikace léku bude v mnohem delších intervalech. Třeba jednou za rok a virus se díky tomu bude v těle léčeného držet v naprosto minimálním a nikterak nebezpečném množství.

Pro viry je běžné, že mutují. Jak typická je tato vlastnost u viru HIV?

Samozřejmě, že se virus HIV v čase proměňoval – ať už u nakažených nebo v populaci. Pro virus je podstatné, aby byl schopný se replikovat. Čili pokud budete nakaženého člověka léčit pomocí antiretrovirotik a potlačíte jeho replikaci, pak zamezíte i mutacím – tedy pokud si nakažený třeba nezapomene vzít lék. V populaci najdeme různé mutace viru HIV, napříč světem tak narazíme na různé kmeny a podkmeny viru. I proto je třeba léky neustále modifikovat, aby byly účinné.

Co říkáte tomu, že v očích mnoha lidí už virus HIV není takovým strašákem jako v minulosti?

Nejspíš je to dáno psychologicky. I díky vědeckému pokroku a vývoji v oblasti medicíny se vnímání AIDS v očích společnosti proměnilo. Zatímco dříve toto onemocnění končilo smrtí, dnes nikoliv. A lidé si mnohdy asi říkají, že je to léčitelné a vše je v pohodě, ale to není dobře. Myslím si, že by se mělo lidem neustále opakovat, aby AIDS nepodceňovali a nezapomínali na prevenci.

Profesor Vjačeslav Jurčenko z naší Katedry biologie a ekologie byl před lety Vaším studentem, jak vzpomínáte na společný čas v USA?

Bylo to hodně produktivní období a pracovně velmi intenzivní. Dlouho jsem žil v tom, že to trvalo nejméně 5 let, ale když jsem se o tom se Slávou bavil, tak mě opravil, že to byly jen 2 roky. Přitom jsme zvládli práce, jako kdyby tam byl 5 let (smích). Každopádně dojem, který tehdy zanechal u mých spolupracovníků byl tak silný, že pokaždé, když se máme potkat, jej mám od nich pozdravovat.

Teď sedíme v Atriu naší Přírodovědecké fakulty OU a už několik dní jste v Česku. Jaké dojmy si odnesete z turné po univerzitách a vědeckých institucích.

Hodně na mě zapůsobili studenti a také kvalitní vybavení některých vědeckých laboratoří, které nemáme ani na naší univerzitě. Samozřejmě mě zaujali konkrétní lidé a jejich velmi působivý výzkum. A to nemluvím o městech. Nikdy jsem necestoval v kuse víc než dva týdny a tady jsou to hned tři, takže je to pro mě složitější, ale nic, co by se nedalo zvládnout.

Grant, který podpořila Komise J. Williama Fulbrighta, má podtitul „jak učit moderní virologii v Česku“. Jaký je podle Vás ten klíč?

Myslím, že je platný napříč obory. Cíl každého učitele by měl být, aby studenty přiměl přemýšlet a vyvolal v nich zájem. Spoustu věcí dnes najdeme během pár vteřin na internetu díky umělé inteligenci nebo vyhledávačům. Pro virologii je samozřejmě nutné, aby studenti měli představu, jak se viry replikují a co je důležité, protože pak jsou podle mě schopní pochopit logiku vědecké práce a řešit nejrůznější otázky. Zaměřovat se ale jen na fakta by bylo chybou, je nutné studenty učit se na věci dívat jinak a umět v nich vyvolat touhu řešit kreativně vědecké problémy i výzvy.

Co pro Vás znamenají setkání se studenty a se začínajícími vědci?

Jsou velmi inspirující. Mám to štěstí, že učím a přednáším studentkám a studentům, kteří mají zájem a dychtí po nových vědomostech. Jejich zvídavé dotazy a jiný pohled na řešený problém posouvá i mě a mou práci. Kdyby to ale bylo naopak, pak bych možná mluvil jinak.

V Ostravě jste poprvé, jak na Vás město působí?

Moc se mi tu líbí. Měl jsem i to štěstí, že jsem zůstával v domě Slávy Jurčenka, který mě tu navíc provedl. Byli jsme třeba v Dolní oblasti Vítkovice a celá ta scenérie je fascinující.

Zvládl jste při svém nabitém diáři u profesora Jurčenka i odpočívat?

V rámci možností. Asi se budete divit, ale naše rozhovory ve volném čase byly hlavně o práci. Promýšleli jsme společně třeba to, jak spojit síly. I když se totiž každý zaměřujeme na jinou oblast výzkumu, pořád je to molekulární biologie a myslím, že najdeme průsečíky pro nějaký společný projekt. A na to se hrozně těším.