Mezinárodní den žen ve vědě přináší příležitost podívat se na výjimečné přínosy a zásluhy vědkyň v různých odvětvích vědy a zamyslet se nad tím, jaké situace vědkyně v současnosti řeší. Nad těmito otázkami se, a to i z historického hlediska, zamýšlí doktor Karel Pavlica z Fakulty sociálních studií.

Co vás motivovalo se zabývat tématem žen ve vědě? 

Je to pravděpodobně ovlivněno mým osobním nastavením. Když vnímám nespravedlnost někde ve společnosti, mám tendenci se tím zabývat. Ženy stále nemají v naší společnosti privilegia srovnatelná s muži, zejména v oblasti vědy a řídících pozic, kde jsou značně znevýhodněné. Tuto skutečnost lze potvrdit i prostřednictvím statistik – například dívky v matematice nejsou horší než chlapci, spíše naopak, bavíme-li se o průměru. Přesto je velmi malý počet žen, které se těmito oblastmi skutečně zabývají.

Během posledního ročníku Noci vědců jste se věnoval tematice „Ženy ve stínu”, kdy jste prostřednictvím výstavy poodhalil návštěvníkům příběhy vědkyň, které nejsou veřejnosti až tak známé. Co vás při samotné rešerši tohoto tématu nejvíce překvapilo?

Nejvíce mě překvapilo, když jsem četl příběhy žen, jež se věnovaly vědě v období, kdy jim chybělo volební právo a volný přístup k vzdělání. Tyto vědkyně nemohly studovat na univerzitách a dokonce neměly ani přístup do knihoven, přesto dosáhly pozoruhodných úspěchů. Fascinovala mě jejich odhodlanost a schopnost dosáhnout vědeckých objevů v omezených podmínkách. Fascinovalo mě a zároveň rozčílilo, že jsem o těchto ženách neměl dříve žádné informace a že o nich není dostatečně učeno ve školách nebo že nejsou zahrnuty v dostupné literatuře.

Jaký je rozdíl mezi situací žen v oblasti vědy v Česku a v zahraničí? Existují nástroje, jako například kvóty, které se v zahraničí osvědčily a mohly by přispět ke zvýšení zastoupení žen ve vědeckých oborech i v našem prostředí?

Kvóty mohou být potenciálně užitečným prostředkem k zajištění vyššího zastoupení žen na pozicích vědkyň a programátorek. Nicméně, aby bylo dosaženo skutečného pokroku, je důležité přistupovat k této problematice komplexně a na více úrovních.

Když se žena dostane do kolektivu, kde neustále čelí sexistickým narážkám nebo tvrzením o mužské nadřazenosti, například v IT, cituji internetovou diskuzi: „Neexistuje dobrá programátorka, a pokud se taková vyskytne, tak se nejspíš v hlavě narodila jako muž“, „O ženské v IT vyloženě nestojím, z mých zkušeností jsou to parazité” nebo „Ženské myslí na příliš věcí najednou, nedokážou se soustředit na jednu, tedy třeba programování. Za pět minut začnou utírat prach pod klávesnicí”, pravděpodobně na takovém místě dlouho nevydrží. Přitom první počítačový program vytvořila žena a například v NASA měli celé oddělení založené na ženách, které ručně počítaly důležité výpočty.

Je to moje tělo a já ho mám rád: rozhovor s Karlem Pavlicou o genderech, sexualitě a Netflixu

Také čtěte

Můžeme předcházet těmto stereotypům, které se napříč společnosti vyskytují?

V dnešní době stále bojujeme se silně zakořeněným přesvědčením o ženské méněcennosti, a to zejména v oblasti intelektu. Je klíčové se aktivně postavit proti těmto stereotypům a nenechat se jimi ovlivňovat, zejména ve školství, kde stále narazíme na věty typu: „Na ženu vám ta matematika celkem jde” nebo „Víte, jak se ten počítač zapíná?”.

Tato představa se bohužel tak hluboce zakořenila v povědomí žen, že někdy začínají mít zbytečný strach z matematiky a techniky. Při výuce práce s programem na zpracování dat SPSS se každý rok setkávám s příklady, kdy studentky samy sebe označují za „jenom hloupé blondýny”. Toto jasně ilustruje, jak moc tyto předsudky ovlivňují ženy v akademickém prostředí.

Vzory hrají významnou roli při změně tohoto myšlení. Vzpomínám si na naši třídní matikářku a fyzikářku ze základní školy, která nám ukazovala, že cesta vědy je otevřená i pro ženy, pokud je to baví.

O síle vzorů svědčí i takzvaný Scully Effect. Postava Dany Scullyové ze seriálu Akta X byla pro mnoho dívek a žen v USA tak inspirativní, že v 90. letech minulého století se zvýšil počet těch, které se rozhodly pro kariéru v matematice, technice nebo přírodních vědách. Tento fenomén byl dokonce empiricky potvrzen. Není jasné, zda podobný vliv měla postava Scullyové i na české dívky a ženy, ale bylo by skvělé mít zde podobné vzory, které vycházejí z českého prostředí a jsou blíže našemu srdci.

Je klíčové se aktivně postavit proti těmto stereotypům a nenechat se jimi ovlivňovat, zejména ve školství, kde stále narazíme na věty typu: „Na ženu vám ta matematika celkem jde” nebo „Víte, jak se ten počítač zapíná?”.

Jak bychom mohli aktivně podporovat ženy v oblasti vědy, aby mohly skloubit kariéru s rodinným životem, aniž by se musely rozhodovat mezi oběma sférami?

Když se ženy prosadí v oblasti vědy, měly by mít možnost věnovat se své kariéře i rodině a neměly by být nuceny volit mezi oběma sférami. V dnešní společnosti však stále přetrvává přesvědčení, že by ženy měly zůstávat doma s dětmi, zatímco muži by měli vydělávat peníze. Finanční aspekty hrají také roli, když muži obvykle vydělávají více, což zvyšuje tlak na ženy, aby přerušily kariéru a věnovaly se rodině.

Přínosy však mohou přijít, když i muži přebírají větší zodpovědnost za péči o děti a domácnost. To nejenže umožňuje mužům budovat kvalitní vztahy se svými potomky, ale také umožňuje ženám pokračovat v kariéře bez nutnosti ji přerušovat. Existují iniciativy, které podporují tuto rovnováhu, včetně grantu Martiny Roeselové Nadačního fondu IOCB Tech, který poskytuje podporu mladým vědkyním a vědcům, kteří se snaží skloubit vědeckou práci s péčí o děti v předškolním věku.

V zahraničí, a v některých zahraničních firmách působících u nás, se klade větší důraz na diverzitu na pracovišti, než u nás v republice. Tato snaha o rozmanitost v pracovním prostředí se ukázala jako ekonomicky prospěšná, což zdůrazňuje důležitost těchto iniciativ.

Pokud vás zajímá téma žen ve vědě a chtěli byste se dozvědět více, srdečně vás zveme na promítání dokumentu Vědkyně vs. věda, který nabídne novou perspektivu na výzvy, jimž čelí ženy ve světě vědy. Následovat bude diskuse na téma Ženy, dívky, věda a současnost.

Jaký vliv hraje výchova dětí rodiči a vzdělávacími institucemi? Všímáte si, že se dívkám stále vštěpují stereotypy?

Vliv výchovy dětí rodiči a vzdělávacími institucemi je klíčovým faktorem formování genderových stereotypů. I přes pokrok ve společnosti se stále setkáváme s výrazným vnucováním určitých představ dívkám.

Je zajímavé, že i přes skutečnost, že dívky dosahují průměrně lepších výsledků v matematice než chlapci, jsou jejich schopnosti často podceňovány a označovány za jednoduché „šprtání“ bez logického myšlení. Tento stereotypní pohled na výkony dívek může negativně ovlivnit jejich sebevědomí a motivaci (viz Smetáčková, I. – Gender ve škole, Otevřená společnost, o. p. s., 2006).

Navíc ve výchově v rodinách stále existují tlaky, aby se dívky věnovaly tradičním činnostem, jako je vaření či vyšívání, zatímco například kroužky programování nejsou úplně rodiči podporovány. Je důležité uvědomovat si tyto stereotypy a pracovat na jejich překonání, aby dívky mohly svobodně rozvíjet své zájmy a talenty bez omezujících předsudků.

Které významné vědkyně z dob minulých vás nejvíce zaujaly?

Pro nás by mohla být hodně zajímavá Caroline Herschel, narozená v roce 1750, která pochází z rodiny Jelínkových z Moravy. Caroline, na které se podepsaly vážné dětské nemoci, byla matkou považována za “škaredou” a “chudou” a matka ji tak připravovala na život služky. V 22 letech však Caroline s odhodláním opustila domov a se svým bratrem Williamem odešli do Anglie, kde Williamův zájem o astronomii změnil jejich osud. Caroline asistovala bratrovi při jeho pozorováních, a když jí věnoval speciální dalekohled, odstartovalo to její vědeckou kariéru. V roce 1786 objevila svou první kometu a stala se tak průkopnicí v astronomii. Přestože mnozí vnímali Caroline Herschel jako asistentku svého bratra, její význam v astronomii byl zásadní. Objevila osm komet a mnoho dalších těles na obloze. Její přínos byl oceněn astronomickou komunitou, v roce 1835 byla spolu s Mary Somerville první ženou přijatou jako čestná členka Královské astronomické společnosti. Její odkaz stále zůstává inspirací v oblasti astronomie.

Další z vědkyň, jejíž příběh mě zaujal, je Mary Somerville, která podobně jako Caroline Herschel čelila omezením ve vzdělání pro ženy. Na internátu se naučila základy čtení, psaní, počítání a francouzštiny, protože formální vzdělání pro ženy bylo omezeno na domácí práce, čtení a modlení. Přes den se učila hudbě a vyšívání, což byly činnosti vhodné pro mladou anglickou dámu, a matematiku studovala tajně po večerech nebo neoficálně se svým bratrem a jeho učitelem. Matematika ji pohltila natolik, že se její rodina obávala o její zdraví. V té době bylo běžné věřit, že nápor abstraktního myšlení je pro něžnou ženskou postavu devastující. Po krátkém manželství a ovdovění se opět věnovala studiu matematiky, s velkou podporou dalšího manžela. Její díla, včetně rozšířeného překladu Laplaceovy Nebeské mechaniky a knihy The Mechanism of the Heavens z roku 1831, ji katapultovala mezi významné postavy vědecké komunity. Její učebnice Physical Geography, publikovaná v roce 1848, byla první v angličtině na toto téma a byla využívána ve výuce až do 20. století. Mary se rovněž zasadila o objev planety Neptun a byla vášnivou zastánkyní vzdělání a volebního práva žen.

Ada Lovelace, jediné dítě lorda Byrona a matematičky Annabelly Milbanke, projevila mimořádné matematické schopnosti již v dětství, kdy jako dvanáctiletá chtěla sestrojit létající křídla. V jejích 17 letech ji Mary Somerville seznámila s Charlesem Babbagem, a tím začala jejich spolupráce na Analytical Engine, jedním z předchůdců moderních počítačů. Lovelace vymyslela, jak jej programovat pomocí děrných štítků, rozšířila tehdy strohou počítačovou terminologii o pojmy jako podprogram nebo cyklus. Položila tak základy současného programování. Její předvídavost do budoucnosti zahrnovala možnosti využití počítačů ve skládání hudby a pro vědecké a grafické práce. Navzdory jejímu krátkému životu její odkaz pokračuje v Ada, programovacím jazyce pojmenovaném na její počest.

Z českých vědkyň bych rád zmínil Adélu Kochanovskou-Němejcovou, českou jadernou fyzičku a průkopnici rentgenografie, která se narodila v Ostravě. Stala se první profesorkou inženýrství na ČVUT a její práce v oblasti rentgenové analýzy ovlivnila průmyslové využití této techniky a vedla k etablování rentgenové spektroskopie jako samostatného oboru na vysokých školách. V roce 1943 publikovala první česky psanou souhrnnou publikaci o rentgenologii. Po válce přednášela na různých univerzitách a v letech 1968–1973 vedla katedru inženýrství pevných látek na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské. V roce 1968 se stala členkou a korespondentkou Československé akademie věd a první českou ženou profesorkou inženýrství. Navzdory rodinným povinnostem dosáhla úspěchů a byla průkopnicí v oboru.

O vztahu rodiny a fyziky řekla: „Zatímco muži se v zaměstnání od rodinných starostí zcela odpoutají, ženu rodina neustále svazuje a odvádí její pozornost. Sama jsem měla výhodu, že mi syn vyrůstal v době, kdy se o něho mohla přes den starat dětská sestra a domácnost nám vedla hospodyně. Stálo to samozřejmě velkou část mého i manželova tehdejšího platu. Jedině tak jsem se mohla plně věnovat vědecké práci bez starostí, co nakoupit a co s dítětem, když onemocní.“

Mohou se příběhy těchto vědkyň stát inspirací pro současné i budoucí generace vědkyň?

Ano, příběhy vědkyň jako Adély Kochanovské-Němejcové, Caroline Herschel, Mary Somerville a Ady Lovelace mohou být skvělou inspirací pro současné i budoucí generace vědkyň. Jejich příběhy o odvaze, vytrvalosti a vynikajících příspěvcích v oblasti vědy mohou sloužit jako motivace pro mladé ženy, které se zajímají o kariéru ve vědě. Klíčové je, aby tyto příběhy byly šířeny a dostaly se do povědomí veřejnosti. Iniciativy jako A Mighty Girl, která podporuje osvětu skrze knihy a vzdělávací materiály, jsou skvělým příkladem, jak přiblížit tuto inspirativní historii mladým lidem.

Důležité je také zajištění dostatečného zastoupení žen ve vědě v médiích, filmech a televizních pořadech. Takzvaný efekt Scullyové, kdy se dívky a ženy, jak jsem již zmiňoval, nechaly Danou Scullyovou inspirovat a vydaly se cestou vědy a technických oborů, ukazuje, že viditelnost vědkyň ve veřejném prostoru může posilovat sebevědomí a ambice žen ve vědě. Je tedy nezbytné, aby tyto vzory byly prezentovány co nejširšímu publiku, aby mohly plnit svou inspirační roli pro budoucí generace talentovaných vědkyň.

I muži ale, když naslouchají a neberou ženy jen jako doplněk nebo ozdobu, mohou mít na zobrazování a sebeobraz žen zásadní vliv. Například když dcera Wese Cravena, režiséra především hororových počinů jako Noční můra v Elm Street, s ním sledovala jeho film Msta přichází z močálu (Swamp Thing, 1982) a zarazilo ji, proč ženy vždycky musí padat a působit nemotorně a hloupě. A její otec si to vzal k srdci a nejen, že v jeho filmech ženy od té doby před monstry nepadají, ale dokonce se jim postaví a brání se.

Opakem je takzvaný princip Šmoulinky, kdy je skupina mužských postav doplněna osamělou ženou, často stereotypně zobrazenou. Tento princip nese jasný vzkaz: muži jsou normou, jde o centrální postavy, individuality, oproti tomu dívky jsou na periferii a spíš než o individuality jde o zobrazení určitého typu postavy. Muži definují skupinu, její příběh a její hodnotový systém. Ženy existují pouze ve vztahu k mužům. Tomuto by bylo dobré se vyhýbat.

V úterý 13. února se zaměříme na postavení vědkyň u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě

Také čtěte

Jaký je váš pohled na budoucnost genderové rovnosti ve vědě a jakým způsobem bychom mohli společně přispět k vytvoření více inkluzivního a spravedlivého vědeckého prostředí?

Svůj pohled bych označil jako lehce optimistický. Ačkoli je „inkluze” v Česku stále pro spoustu lidí sprosté slovo, má svoje výsledky a je důležitá. Je třeba s ní ale umět pracovat a ne si například za každou najatou ženu do vědecké instituce udělat čárku a tím skončit.

V dnešní době taky existují poznatky, obzvlášť v akademické sféře, ze kterých můžeme vycházet, a taky nástroje, které můžeme využívat. Jsou jimi třeba genderový audit nebo plány generové rovnosti. Genderový audit na OU proběhl mezi říjnem a únorem 2021-2022 a taky je k dispozici Akční plán genderové rovnosti na Ostravské univerzitě pro roky 2022-2025.

Je to běh na dlouhou trať. Jako zásadní překážku vnímám hlavně silně zakořeněné genderové stereotypy, se kterými se docela těžko něco dělá. A stále ještě chybí povědomí o přínosu žen v oblasti vědy a obecně jejich viditelnost v této oblasti. To je něco, co můžeme podpořit třeba i díky Mezinárodnímu dni žen a dívek ve vědě.