Chystají „pacienty“ před výukou tak, aby měli třeba plný močový měchýř nebo aby se nadměrně potili. Řeč je o práci biomedicínských inženýrek Simulačního centra Lékařské fakulty Ostravské univerzity Silvy Procházkové a Kateřiny Vavřinčíkové. Společně se starají nejen o chod samotného simulačního centra, ale také o údržbu všech přístrojů a simulátorů, kterých je v cvičné nemocnici víc než dvě stě. V rozhovoru nám prozradily, že i s ohledem na nemalé množství všech trenažérů se stále učí a i po půl roce ostrého provozu centra je ledacos stále dokáže překvapit.

Co všechno je vůbec v náplni práce takového biomedicínského technika? A máte na starost „jen“ simulační centrum nebo i jiné přístroje a trenažéry v rámci fakulty?

Silva: Tato práce je u nás na fakultě velmi pestrá, za což jsme s kolegy rádi. Pokud se podíváme na stránku práce na simulačním centru, je to starost o chod celého centra. Nachystání všeho potřebného pro každou výuku, která probíhá v centru, a následné uklizení vybavení po výuce. Dále také péče o veškeré vybavení, školení, ale také tvorba specifikací a dalších podkladů pro veřejné zakázky, případně objednávky. S kolegy také provázíme exkurze celým centrem. K tomu patří samozřejmě i jiné formy možnosti návštěvy na SIMLEKu, ať už je to Den otevřených dveří nebo plánovaná Noc vědců.

Pokud je zapotřebí, tak se naše zkušenosti využívají i pro jiné projekty, ve kterých je zahrnuté přístrojové vybavení, a to například pro nově vznikající studijní program Stomatologie. Ale přístroje a trenažéry, které spadají pod jednotlivé katedry, nemáme přímo na starosti, o ty se starají jednotlivé katedry. Pokud s něčím potřebují pomoci či poradit, tak ví, že se na nás mohou obrátit.

Katka: Já bych ještě dodala, momentálně malinko upozaděnou činnost, psaní scénařů. V softwaru pro pacientské simulátory se píší scénáře, dle kterých konkrétní simulátor umí reagovat na zásahy studentů a přizpůsobuje tomu své vitální funkce a celkový zdravotní stav. Tyto scénáře bych přirovnala už k programování simulátoru. Jelikož to není dlouho, kdy jsme výuku spustili, tak se často nevede výuka dle naprogramovaného scénáře, ale lektoři ovládají simulátor manuálně. Věřím však, že s přibývajícími zkušenostmi nás i lektorů bude přibývat také scénařů, a tak se bude výuka pořád zdokonalovat.

Pro některé scénáře je důležité, aby se „pacient“ potil, jindy aby krvácel nebo měl naplněný močový měchýř. Jindy je potřeba, aby měl amputovanou nohu, ruku, či měl jakékoliv rány na těle. V tuto chvíli je nutné simulátor otevřít a naplnit jej danými tekutinami a softwarově nastavit.

Kolik simulátorů a přístrojů má nyní naše simulační centrum?

Silva: SIMLEK aktuálně disponuje 105 výukovými simulátory, trenažéry a modely. Dále máme zhruba 115 profesionálních přístrojů, které se běžně používají ve zdravotnických zařízeních. Nemůžeme však tato čísla brát jako konečná. Stále ještě doplňujeme naše portfólio, a zároveň již přemýšlíme a vyhledáváme další novinky na trhu simulační medicíny, abychom mohli našim studentům poskytnout špičkové zázemí.

Co obnáší taková péče, ať už o samotné pacientské trenažéry nebo ostatní simulátory a přístroje?

Silva: Starost o veškeré přístrojové a simulační vybavení zabírá poměrně velkou část práce biomedicínského technika. Základ je zajištění funkčnosti. Tím mám na mysli ať už nabíjení pacientských simulátorů, čištění od nečistot, které zbyly po výuce na vybavení, či zajištění spotřebního materiálu. Ale také i jejich pravidelná kontrola, případné servisy a s tím spojená v neposlední řadě i určitá administrativní stránka.

Katka: Co se týče zajištění funkčnosti pacientských simulátorů, tak pod tuto činnost spadá také neméně důležitá příprava simulátoru k výuce dle daného scénáře. Pro některé scénáře je důležité, aby se „pacient“ potil, jindy aby krvácel nebo měl naplněný močový měchýř. Jindy je potřeba, aby měl amputovanou nohu, ruku, či měl jakékoliv rány na těle. V tuto chvíli je nutné simulátor otevřít a naplnit jej danými tekutinami a softwarově nastavit. S tím souvisí také vypuštění daných kapalin po výuce.

Zvládáte se starat o všechny simulátory a přístroje nebo už nastala situace, že jste si třeba nevěděly rady? Ve smyslu, že se přístroj nebo simulátor začal chovat „podivně“?

Katka: Ovládání simulátorů a také starost o ně není určitě proces, který se dá naučit během několika hodinového školení tak, aby nás již nic nepřekvapilo. Je to spíše takový „běh na dlouhou trať“, při kterém se učíme také ze zkušeností. A tak není výjimkou, že při podivném chování simulátoru zkoušíme proces pokus – omyl, a tak se postupně zdokonalujeme. Určitě stojí za zmínku také výborná komunikace s dodavateli simulátorů, kteří nám podají pomocnou ruku, když je potřeba, a tím nás také posouvají dále.

Nedávno jste absolvovaly školení… Jak často se musíte školit a v čem takové školení biomedicínských techniků spočívá?

Silva: Od spuštění provozu SIMLEKu průběžně procházíme školeními na veškerou techniku, kterou zde máme. Krom nás se školí i vyučující. V podstatě to funguje tak, že když je dodáno nové vybavení, přichází s ním i školení. Ale zároveň se snažíme navštěvovat i konference, na kterých získáváme a sdělujeme si navzájem zkušenosti s kolegy právě i z jiných simulačních center. Jedné takové konference se účastnili mí kolegové Katka a Radim v lednu letošního roku. Během každého školení se naučíme pracovat s daným přístrojovým vybavením a starat se o něj. To je právě spíše oblast pro nás techniky. A pokud se jedná i o pacientský simulátor, tak je v rámci školení zahrnuta i část, kdy se nejenom my, ale právě i lektoři, učíme, jak pracovat se softwarem, ve kterém se třeba tvoří scénáře.

Katka: Pokud se jedná o reálné přístroje, procházíme jako technici školením spolu s vyučujícími, kde si také ujasníme, co v rámci přípravy a výuky bude činnost technika a co již činnost vyučujícího. Pokud se jedná o pacientské simulátory, tak tady je nutné školení většinou rozdělit na technickou část a uživatelskou část, protože obě tyto části jsou velmi obsáhlé.

Není výjimkou, že při podivném chování simulátoru zkoušíme proces pokus – omyl, a tak se postupně zdokonalujeme.

Na školení byla řeč i o aktualizaci pacientských simulátorů. V čem spočívá a proč se vlastně musí provádět?

Silva: Aktualizace se provádí v podstatě po každém nově vydaném softwaru. Je to důležité z důvodu vyvarování se starších chyb, spárování simulátoru a přístroje, ale hlavně kvůli správnému chodu simulátoru.

Katka: Přesně tak. Jelikož je simulační medicína momentálně rychle se inovující obor, tak také výrobci reagují na nové požadavky uživatelů a uzpůsobují software tak, aby byl co nejobsáhlejší a co nejpříznivější pro uživatele. Tak jako se musí aktualizovat Windows a stále se vylepšují operační systémy počítačů, tak se vylepšují také systémy, na kterých fungují simulátory.