Na horním konci ulice V Závětří (Ostrava-Svinov) je místo, kde je na podstavci umístěn dekorativní balvan. Lidé se u něj běžně potkávají a bylo by zajímavé podívat se na jejich SMS nebo facebookové zprávy: „Dneska u kamene?“ – „Dneska U kamene?“ – „Dneska u Kamene?“ – „Dneska U Kamene?“ – Podle Pravidel českého pravopisu bychom asi měli zvolit variantu třetí (typ „sejdeme se na Můstku“, kdy se místo jmenuje Na Můstku), ale kde je hranice ustálenosti pomístního jména? – A není nakonec případnější, aby nebylo velkým napsáno nic? – Místo mechanického rozlišování mezi správným a nesprávným je možné se na věc podívat funkčně a zhodnotit, co ta která SMS o svém pisateli vypovídá. První autor název místa považuje za obecné jméno; píše rychle, ale riskuje, že nebude pochopeno, o kterém kameni se mluví. Druhý může akcentovat kámen až příliš (nejde náhodou o hospodu v okolí, jejíž jméno jen špatně napsáno?); a třetí působí skoro jako z Pána prstenů: mytologizace Kamene zde dostupuje vrcholu. Čtvrtý pak (řečeno s Pravidly) tu hospodu skutečně myslí, nebo jen volí nejjednodušší, anglosaské řešení: vše velkým. Princip nejmenšího úsilí nás tak vrací znovu k pisateli prvnímu.
Čtverý pravopis, čtvero interpretací a čtvero implikací. Při řešení problému se tak ideálně snoubí onomastika s pragmatikou.