Radomir pochází z Ruska a na Ostravské univerzitě studuje prvním rokem sociologii. S Radomirem jsem se seznámila poměrně krátce před tímto rozhovorem a jelikož jsme se nikdy před tím nebavili o politické situaci ani o válce na Ukrajině, netušila jsem, jaké odpovědi mohou na moje otázky zaznít. O to víc je pro mě samotnou tento rozhovor zajímavý. Příliš často se mi totiž nestává, abych neměla nejmenší představu, jak můj host bude odpovídat…

Nemůžu se nezeptat, jak válka na Ukrajině ovlivnila váš život?

Mám kamarády z Česka, z Běloruska, z Ukrajiny a musím říct, že můj život a vztahy s těmito lidmi naštěstí válka nijak zásadně neovlivnila. Ani po útoku na Ukrajinu jsem necítil jako Rus žádnou diskriminaci ani nátlak, naopak ze strany univerzity, svých známých a kamarádů vidím podporu. Dostal jsem například mimořádné stipendium, měl jsem možnost chodit do psychologické poradny a také vedoucí katedry zdůraznil a vyjádřil své mínění, nebo to je možná mínění fakulty nařízené děkanem, že není možná jakákoli diskriminace a uplatňování kolektivní viny.

Na druhou stranu to vyvolalo určité komplikace po finanční stránce, protože nemám zdaleka takové finanční prostředky, jaké jsem měl před válkou, než byly zablokovány ruské karty a účty. Rodiče mi nemohou přeposlat peníze, takže hledám cesty, jak se zde mohu živit, sháním brigády a různé přivýdělky. Mnozí z nás sice stihli ještě před zablokováním převést peníze na české účty, ale ty postupně ubývají. Problém nastane, až budu potřebovat prodloužit vízum, protože při žádosti musím doložit, že mám na účtu částku 112 000,- Kč. A to je velká komplikace, takže doufám, že se to nějakým způsobem podaří vyřešit.

Jaké jsou za této situace vaše výhledy do budoucna? V Česku nebo v Rusku? Jak vidíte svou budoucnost?

Svou budoucnost vůbec s Ruskem nespojuji. Chtěl jsem studovat sociologii a bylo mi jasné, že pokud bych zůstal v Rusku, nemá to vůbec smysl. Studovat v Rusku sociologii je podle mě nesmysl, protože nebudete mít možnost provádět pravdivé výzkumy a vyjadřovat reálnou situaci, která v Rusku panuje. Zejména proto tam nevidím pro sebe žádnou možnost. I proto velmi doufám, že nenastane taková situace, abych se musel vrátit do Ruska. V Česku vím, že mohu dělat to, co jsem vystudoval a chci v budoucnu dělat. Jak pro svou kariéru, tak pro normální život vidím budoucnost v Česku, důvodem je i má politická spokojenost.

V Česku vím, že mohu dělat to, co jsem vystudoval a chci v budoucnu dělat.

Neplánujete vůbec návrat do Ruska?

Chtěl jsem jet v létě do Ruska za rodinou, ale teď se bojím, letos tam asi vůbec nepojedu. Podle mého názoru je to za dané situace velmi nebezpečné, protože se bojím, že bych už neměl možnost vrátit se zpět do Česka. Seriózně se obávám, že bych měl povinnost mobilizace a musel bych nastoupit do války. Takže se bojím, že bych po příjezdu do Ruska měl na výběr jen dvě možnosti: buď jít do války, nebo do vězení.

V posledních letech jsme na Ostravské univerzitě zaznamenali zvýšený zájem o studium uchazečů z Ruské federace. Čím to podle vás je, že více mladých Rusů hledá možnosti studia v zahraničí?

Podle mého názoru je hlavní důvod kvalita vzdělávání, která je v Česku lepší než v Rusku. A pak je to otázka uplatnění nejen v Česku, ale i jinde v Evropě. S ruským diplomem jsou tyto možnosti omezenější. Já osobně jsem neviděl v Rusku příliš mnoho perspektiv. Už před odjezdem do Česka jsem vnímal nepříznivou politickou situaci a věděl, že to bude jenom horší a horší. Lidé na celém světě až teď vidí Putinovu politiku, ale my jsme věděli, že to takto dopadne. Spoustu náznaků jsme vnímali už několik let před tím. Další důvod, proč jsem se rozhodl opustit Rusko, je, že muži v Rusku mají vojenskou povinnost, to znamená, že po ukončení vysoké školy například v pětadvaceti letech, bych musel ještě před nástupem do zaměstnání nastoupit na vojnu. Militarismus a vojenské nálady byly a jsou v Rusku velmi silné, a to dávno před válkou. Například každý chlapec se musí v desáté třídě zúčastnit takového speciálního vojenského tábora, simulují se tam válečné situace, učíte se, jak střílet, jak zacházet se zbraněmi, jak mašírovat. Účast je povinná. Já jsem měl naštěstí chápavou a dobrou ředitelku školy, takže se mi po řadě rozhovorů podařilo vyjednat výjimku, abych se toho nemusel účastnit, ale obvykle není mnoho možností, jak se tomu vyhnout. Následně jsem měl nastoupit na vojenskou službu. Nevěřili mi totiž, že jedu studovat do Evropy, i když jsem jim ukázal dokumenty. Nakonec jsem musel využít služeb právničky Vojenského úřadu a díky ní se mi podařilo vyjednat, že jsem nemusel nastoupit a mohl odjet studovat do Česka.

Z toho vyplývá, že s aktuální politickou situací nejste spokojen. Kde jsou tedy ti lidé, co v roce 2012 demonstrovali proti znovuzvolení Vladimíra Putina do prezidentského úřadu? Co se s nimi podle vás stalo?

Podle mě je problém v tom, že za prvé všechny protivládní a protiválečné demonstrace velmi potlačují, demonstranty zatýkají, mnoho lidí je ve vězení, nebo utíkají z Ruska. Příklad je Alexej Navalnyj, kterému teď byl prodloužen trest, nezávislá média jsou zakazována a označována za zahraniční špióny, ale podle mého názoru je to i tím, že vládní propaganda některé lidi přesvědčila o pravdě na straně Ruska.

Myslíte, že ruská propaganda je tak účinná?

Ano, protože lidi nemají alternativní zdroje informací, mají jen federální zdroje a školy mají povinnost podporovat ruský patriotismus. Od nového školního roku bude platit nová povinnost, kdy se na všech školách bude každé pondělí vyvěšovat ruská vlajka a hrát hymna, Ministerstvo školství také během letošního a příštího roku plánuje vybavit státní symbolikou všechny školy v Rusku. Nově se také budou žáci učit historii už od první třídy, ne od páté, jako tomu bylo dosud. Učebnice dějepisu budou doplněny o informace o ruské vojenské speciální operaci na Ukrajině. To je jen několik málo příkladů. Lidé znají jen to, co jim řeknou v Rusku, jsou pod informačním tlakem, kdy je jim stále opakováno, že Rusko dělá pro Ukrajinu jen dobré věci.

Opravdu tomu lidé věří? Rusko a Ukrajina jsou dva národy, které mají velmi propojené přátelské a příbuzenské vazby, není přece zas tak velký problém zjistit od příbuzných, co se na Ukrajině děje?

Pro mě je to těžké vysvětlit, protože moje rodina nevěří vládní propagandě, ale u některých známých vidím, že tomu věří. Rodiče mých kamarádů se často nenechají přesvědčit svými dětmi, které třeba mají informace i odjinud. Starší generace věří vládní propagandě, mladí se snaží najít i jiné zdroje. V Rusku je těžké stát na straně pravdy, protože státní propaganda je ve všech veřejných institucích, lidé prostě nemají přístup k jiným informacím. S některými kamarády nemůžu mluvit o politice, protože je nemůžu přesvědčit, oni jsou v Rusku a chodí do ruských škol a dívají se jen na ruské zdroje. Já pro ně nejsem autorita, autorita je prezident a ruská média, a tak k tomu přistupuje většina lidí. Rusko je velký stát, kde je mnoho starších a nevzdělaných lidí, kteří plní tu žádoucí funkci, oficiální zprávy podporují a dále šíří. Vlastně mi je některých Rusů líto, protože nemají jinou alternativu.

V Rusku je těžké stát na straně pravdy, protože státní propaganda je ve všech veřejných institucích.

Můžete porovnat, jak se o válce informuje v Rusku a jak v Česku?

Já to až tak detailně nesleduju, ale řeknu, co jsem viděl. V Rusku je to tak, že ukazují Ukrajinu, kde žijí mírumilovní obyvatelé, ale mezi nimi jsou nacisti a fašisti, kteří ostatní zabíjejí. Rusko bombardováním chce Ukrajinu očistit od nacistů a fašistů a tím pomoci obyčejným Ukrajincům vytvořit mír, aby i na Ukrajině bylo všechno v pořádku. A tomu většinou Rusové věří. Nedávno jsem měl chat se svým známým v Rusku a on velmi podporuje, co se děje na Ukrajině, upřímně si přeje, aby Rusko na Ukrajině zabilo všechny nacisty, postup Ruska je z jeho pohledu správný, protože tímto podle něj Rusko zajistí mír. V Evropě to vidím tak, že Rusko začalo plošně bombardovat všechna města a tomu zase věřím já, protože vidím mnoho uprchlíků, kteří přichází do Česka, mám kamarádku Ukrajinku a věřím tomu, na co se můžu zeptat svých kamarádů, kteří mají rodiny na Ukrajině. Ale myslím, že i bez této zkušenosti s českými a ukrajinskými kamarády bych nevěřil ruské propagandě, protože ruským médiím jsem nevěřil dávno před tím, než začala válka. Moje osobní zkušenost mě už někdy ve třinácti letech přesvědčila, že se nedá věřit tomu, co říkají. Navíc mí rodiče mě vedli k tomu, abych si sám hledal informace a přistupoval k nim kriticky.

Co by se muselo stát, abyste se rozhodl vrátit do Ruska?

Nic, nevidím důvod, abych se vrátil do Ruska. Chtěl bych jen vzít své příbuzné sem do Česka, ale teď je to prakticky nemožné. Evropa sama teď Rusům zavřela hranice, pro Rusy je velmi těžké dostat se do Evropy, pokud nemáte nějaké studijní nebo pracovní vízum.

Ani kdyby se změnila politická situace?

Já si to nedovedu představit. Podle mého názoru není problém v Putinovi. Problém je v tom systému. Když nebude tento Putin, přijde někdo podobný, kdo bude pokračovat v tom, co dělá.

Vy nedáváte Ruska žádnou naději?

Ne, a proto jsem odjel. Putin plní svou určitou funkci a pokud nebude on, bude někdo jiný. Pro mě to je stejné jako Čína nebo jakýkoli autoritářský a totalitární režim, který tak funguje už dlouho, protože je těžké udělat revoluci v tak velkém státě. Ani v Bělorusku, které je mnohem menší než Rusko, se nepodařilo nic změnit. V Rusku je hodně lidí, kteří jsou proti režimu, ale nic nezmohou. Mohou vyjít jen na náměstí, udělat demonstraci, mítink, ale vede to jen k tomu, že jich hodně zatknou. Je vidět, kolik lidí demonstrovalo a kolik jich demonstruje teď. Lidi jsou zatýkáni a tlak na ně se zvyšuje, i z toho důvodu mizí opozice a ubývá jejich příznivců. Každá demonstrace je stále více potlačována ze strany vlády, která se naopak snaží podporovat patriotismus. Když se na to dívám, připomíná mi to Německo během druhé světové války. I v Rusku teď na úřadech a divadlech visí písmeno Z, lidi tančí na melodie vojenských písní. 9. května byly přehlídky vojenské techniky a parády a na mě to působilo jako nějaké šílenství. V Rusku neustále udržují představu jakéhosi vnějšího nepřítele, pořád tvrdí, že kdykoli může Rusko někdo napadnout a ty musíš bránit svou vlast a rodinu. Rusko je stát, který je kdykoli připraven na konflikt, soustavně své lidi připravují na válku, a i proto se ten svátek tak slaví.

Máte ještě něco, co byste v tomto rozhovoru chtěl sdělit?

Ano, chtěl bych říct, jaký teď mají problém mnozí běloruští a ruští studenti. Nemáme teď domov. Nejsme doma v Česku, protože nejsme čeští občané a jsme stále pod sankcemi, které jsou proti nám zacílené. Když se vrátím do Ruska, taky se nebudu cítit, že jsem doma, protože vládní politiku nepodporuji. Poslední možnost, je pro mě žádost o azyl. To ale nechci, protože bych si zavřel dveře do Ruska a k lidem, kteří tam zůstali a které miluji. Mám v Rusku rodinu a už proto nemůžu spálit mosty. Na druhou stranu si nemůžu na nic stěžovat, vnímám to, že Ukrajinci jsou na tom mnohem hůř a potřebují mnohem větší podporu než my. Cítím se dobře i díky tomu, že mám podporu univerzity i lidí, kteří mě obklopují.