Jedná se o druhou premiéru této sezóny. Tragikomické Komáry vystřídala česká klasika, která byla na prknech Arény uvedena poprvé. Známé Stroupežnického dílo o životech na vesnici přinesl režisér Petr Svojtka spolu s dramaturgem Tomášem Vůjtkem. Jejich úprava dramatu přináší divákům pohled do typické české vesnice 19. století, do tradičních sousedských problémů a především do lidské nabubřelosti.

Scénografie Michala Syrového zobrazuje vesnici poskládanou z malovaných pivních bas. Stejně jako se rozkládají vztahy a důvěra ve vesnici, je rozkládána i tato stěna. Syrový využívá pro scénické doplňky i ochozu nebo tahů. Pozdravy z Čech tak na diváka mávají ze všech stran. Co není přímo zobrazeno, je do detailu popsáno Janem Lefnerem v roli hospodského.

Do scény přesně zapadají i kostýmy od Agnieszky Páté-Oldak. Do nenápadných šedivých barev se prolínají rudé sukně a barevné šátky dámských postav. Zároveň si člověk nemůže nevšimnout propojení mladého páru (Viktória Pejková a Adam Langer)  i skrze kostýmní prvky.

Hudebně se na inscenaci podílel Petr Wajsar, ačkoliv největším hudebním tělesem byli sami herci. Lidové písně protkané celým dějem zněly jako a cappella a diváci si mohli připadat jako na opravdové tehdejší vesnické zábavě. Inscenace zároveň začíná českou hymnou a jejími méně známými slokami. Když hymna ve druhé polovině zazní znovu, zdá se to být jako ideální zakončení příběhu. Následuje však ještě poslední dějství příběhu, a inscenaci to tak nepřímo prodlužuje.

Všude kolem nás najdeme furianty, ačkoliv jim tak už nikdo neřekne. Furianti v Aréně se snaží poukázat na to, že český (ani žádný jiný) národ není tak idylický, i když se zpívá, tančí a pije. Pokud se chce člověk najít ve svých výstřednostech nebo se zamyslet nad tím, jak jedná, tady by mohlo být to pravé místo.

Člověk učený má všechno z knih a mapy. Člověk vzdělaný tam všude byl a všechno viděl.

Pozn. Psáno z první reprízy 7.3.2022.