Už více než rok se vzděláváme z našich domovů. Koronavirová pandemie stále přetrvává a na fakultách se studenti jen tak brzy nesetkají. Navazování nových přátelství je letos nejtěžší pro naše prváky. Ptali jsme se Lucie Skopalové, 21leté studentky Pedagogické fakulty OU, která prvním rokem studuje obor Matematika a Informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Jak ona přežívá tuto dobu, jak se seznámila se svými spolužáky nebo jak na ni působí univerzitní život?

Jak bys shrnula své první studium na vysoké škole?

Žijeme v covidovém období. Neměla jsem možnost své spolužáky poznat jinak než přes sociální sítě. S pár lidmi se nám povedlo, ještě při lepší epidemické situaci, sejít osobně. Působí na mě jako moc milí lidé. Snažíme si navzájem pomoci, i když se pořádně neznáme.

Na střední škole jsem měla problémy s vyučujícími. Nedávali mi potřebný čas navíc, na který mám z důvodu specifické poruchy učení nárok. Bála jsem se, jak na to budou na Ostravské univerzitě reagovat. V Praze mi na jedné vysoké škole řekli: „Máte poruchu učení. V pořádku, ale my, když vám dáme čas navíc, bude to nefér vůči ostatním.“ Naštěstí na Ostravské univerzitě je vše tak, jak má být. Vyučující respektují moje potřeby a vychází mi vstříc. Je to náročné jak pro nás, tak i pro ně. Líbí se mi, jak spolupracujeme a snažíme si navzájem pomoci.

Je to náročné jak pro nás, tak i pro učitele. Líbí se mi, jak spolupracujeme a snažíme si navzájem pomoci.

Zmínila jsi, že máš nárok na modifikaci studia. Využíváš služeb Centra Pyramida při Ostravské univerzitě?

Ano, jsem v Pyramidě zaregistrovaná. Díky tomu jsem při vykonávání přijímacích zkoušek na OU mohla mít přizpůsobené podmínky. Pyramida se mi nyní ozývá sama a vše je skvělé. Na OU mě příjemně překvapil propracovaný systém opory pro studenty se znevýhodněním. Mám dyslexii a dysortografii, to znamená, že mi dělá problém poslechové vnímání i psaní.

Měla jsi už možnost potkat svoje spolužáky?

Přes sociální sítě se mi podařilo spojit se spolužákem Davidem, který studuje stejný obor jako já. Na zápise do 1. ročníku jsme se potkaly s kamarádkou Verčou, která se mnou studuje matematiku. Na konci zimního semestru jsem se u zkoušky seznámila se spolužačkou a nynější kamarádkou Káťou.

Jakou roli podle tebe v této nelehké době hrají sociální sítě?

Osobně jsem se setkala pouze se třemi lidmi. Děsí mě představa, že během výuky něco nepochopím a nemám se ani koho zeptat. Děkuji moc za to, že sociální sítě existují a že se v této době dají využívat i v rámci studia –  například při seznamování se spolužáky. Ke komunikaci nebo sdílení materiálů používáme facebookové skupiny, jednu takovou jsme se spolužačkou i samy založily. Naším cílem bylo vytvořit skupinu lidí, na které se můžeme obrátit s problémem a navzájem si pomoci.

Bez sociálních sítí bych nemohla s novými spolužáky komunikovat.

Mám jednu takovou vtipnou historku. Se spolužákem Andrzejem jsem se poznala díky sociální síti Instagram. Ostravská přidala storíčko od Andrzeje, kde je na počítači při distanční výuce na stejném předmětu jako já.

Jak sis představovala vysokoškolský život?

Je to zvláštní. Představovala jsem si partu lidí, se kterou budeme mít společné hodiny, podobný rozvrh, budeme se na univerzitě společně pohybovat. Ve výsledku je to tak, že vstanu, zapnu si počítač, mnohdy i v pyžamu, a sedím celý den za počítačem. Na jednu stranu je to stereotyp, na druhou stranu výhoda.

V čem je pro tebe distanční výuka výhodná?

Nevím, jak fungují hodiny běžně například v předmětech, kde máme pouze korespondenční úkoly a téma studujeme sami pomocí přiložených materiálů. Takto mi ale výuka vyhovuje více. Úkoly můžu dělat vlastním tempem a podle svých potřeb. Když mám problém, mohu si domluvit konzultaci s vyučujícím.

Myslím si, že ve výsledku odevzdávám kvalitnější práce, než kdybych byla na hodině.

Další výhodou je, že na ranní hodiny nemusím brzy vstávat a dojíždět. Musím ale přiznat, že mě dost unavuje být stále ve stejném prostředí bez kontaktu se spolužáky. Dokonce se mi jednou podařilo na přednášce usnout, což by se mi ve škole určitě nestalo. Ovšem výhoda oproti prezenční výuce je ta, že třeba při nahrávání výuky je možnost se k něčemu vrátit, když něco nepochytíte napoprvé. Také beru jako plus, že když jsem nemocná a nechci o nějakou důležitou hodinu přijít, můžu se i tak připojit.

Těšíš se do školy nebo sis zvykla na distanční výuku a zůstala bys radši doma?

To je těžká otázka. Všechno má svá pozitiva, ale chybí mi lidi. Chtěla bych se potkávat na chodbách se spolužáky, komunikovat s nimi. Pokud nás ale pustí do školy, budeme muset celý den nosit roušky, což je nepříjemné. To už bych radši seděla doma. A taky by mi dělalo problém si zvyknout znovu vstávat. Snažím se sice udržovat nějaký režim, ale není to ono.

Díky distanční výuce neděláme geometrii na papíře, ale učíme se v programu GeoGebra. Ten vše rýsuje přehledně a interaktivně. Jako budoucí učitelka budu tento program využívat. Děti geometrii uvidí úplně jinak a program rozvíjí jejich představivost. Geometrii jsem neměla ráda, ale GeoGebra mě přesvědčila o opaku, za což jsem vděčná. Myslím si, že v normální výuce bychom GeoGebru v takové míře nevyužívali.

Je to ale smutné – koukáš do kamery, do monitoru, je to něco jiného, než znáš ze školy. Rozumím, některým to vyhovuje, mají přednášku, sledují ji a zároveň dělají něco jiného. Ptala se mě kamarádka z jiné vysoké školy: „Proč tak řešíš ten mikrofon? Naše přednášky probíhají stylem, že tam 3 hodiny v kuse kantorka mluví, já jí nerozumím, nestíhám, musím si ji načerno nahrávat. Vyučující mluví rychleji než normálně, protože má prezentaci a nepíše na tabuli.“ My v hodinách tady na Ostravské komunikujeme, takže mikrofon rozhodně potřebujeme. Dost lidí z okolních škol říká opak. Divím se, že to není standard všude.

Vyučující nám zadávají hodně korespondenčních úkolů, které průběžně plníme, což nás donutí učit se, jako bychom byli ve škole. Na ostatních univerzitách mají pouze zkouškové období, a popravdě, takhle bych to opravdu nechtěla. Vyhovuje mi způsob, jakým máme výuku nastavenou. Učitelé s námi komunikují a dávají nám zpětnou vazbu, což z mých vlastních zkušeností není standard. Ostravská má distanční výuku hodně dobře zorganizovanou.

Znamená to tedy, že Ostravská univerzita podle tebe v online výuce oproti jiným školám vede?

Ano. Ve srovnání s vysokou školou v Praze, kterou studuji kombinovaně, Ostravská rozhodně vede. Na Ostravské univerzitě velmi oceňuji, že vše máme jednotné a neučíme se pokaždé na jiné platformě. Skoro všechny potřebné informace najdu na jednom místě.

Vyhovuje mi způsob, jakým máme výuku nastavenou. Učitelé s námi komunikují a dávají nám zpětnou vazbu

Jak se orientuješ v prostředí univerzity a jak sis zvykala na univerzitní systém?

Měla jsem velkou výhodu. Znám slečnu, která Ostravskou univerzitu vystudovala, proto jsme si sedly do kavárny s počítačem a ukazovala mi, jak portál funguje. Moc mi tím pomohla. Zpětně si ale uvědomuji, že určitě stále nevím vše, co bych vědět měla. Čekám, kdy přijdu na něco, co dělám špatně. Celkově je pro mě ale portál Ostravské univerzity přehledný.

Když něco nevím, tak se nebojím, protože máme facebookové „třídní“ skupiny a pevně věřím, že se tam vždycky najde někdo, kdo mi poradí. Také existuje skupina Prváci z OSU, kde jsou studenti snad ze všech fakult a ročníků a určitě také rádi pomůžou.

Jak tedy hodnotíš covidový rok v oblasti školství?

Nemám porovnání, jak by studium na vysoké vypadalo normálně, ale musím říct, že Ostravská univerzita má online studium dost dobře vymyšlené. Čekala jsem to mnohem horší.

Uměla by sis představit, že bys studium na vysoké škole dokončila tímto způsobem?

Ano, pokud by výuka fungovala celou dobu jako do teď. Dokázala bych to. Mrzelo by mě ale, že bych se neviděla se svými spolužáky – je něco jiného přátelit se přes sociální sítě, nebo osobně. Rádi bychom si zašli do kavárny a bavili se i o něčem jiném, ne jenom o škole. To mi chybí.