Mezinárodní den žen je u nás spojován především s minulým režimem a jeho propagandou, ale kořeny oslav žen, ženské energie a odhodlanosti leží jinde než v komunistické ideologii. Ve skutečnosti je MDŽ spjat s hnutím za práva žen, jehož prvopočátky můžeme sledovat ve Spojených státech. První fáze amerického emancipačního hnutí kulminuje v roce 1908 a 8. března vrcholí pochodem 15 000 žen městem New York City. Američankám na počátku 20. století šlo především o zkrácení pracovní doby, lepší platové ohodnocení a v neposlední řadě o získání volebního práva.

Historický kontext

V tehdejším Rakousku-Uhersku se MDŽ poprvé slavil o tři roky později, přesněji 19. března 1911. I u nás bylo hlavním požadavkem volební právo pro ženy a také jejich podíl na politické moci. V centru Vídně demonstrovalo na 20 000 žen a mužů a manifestace probíhaly i na Ostravsku. Historička Andrea Pokludová, která působí na Filozofické fakultě OU, připomíná postavení žen v politickém životě: „Je zapotřebí si uvědomit, že ženy se kromě faktického vyloučení z aktivního a pasivního volebního práva ze zákona nesměly stát členkami politických spolků. Možnosti prosazování politických cílů ženského hnutí byly tedy značně omezeny.“

Datum 8. března se ustálilo v roce 1921. „Hlavní požadavek, tj. volební právo pro ženy, byl v Československu v roce 1919 naplněn a do hledáčku státní sociální politiky se dostávaly i otázky rodinné politiky a péče o matku a dítě,“ komentuje dobový kontext docentka Pokludová. Mezinárodní den žen se slavil především v levicovém spektru politické scény, konaly se schůze a význam dne žen se připomínal na stránkách levicového tisku. Není tedy s podivem, že MDŽ, jakožto socialistický svátek, pak v Německu ve 30. letech zakázala nacistická moc.

Oproti tomu komunistickému režimu MDŽ svým socialistickým pojetím vyhovoval. Oslavy svátku před rokem 1989 měly dvojí podobu – jednu oficiální, která oslavovala ženy jako budovatelky socialismu a bojovnice za mír. Mezi širokou veřejností však byl MDŽ vnímán spíše jako oslava ženství v nejtradičnější podobě, žen jako matek, partnerek a manželek. Andrea Pokludová komentuje dobu následovně: „Přísluším ke generaci, která na sklonku normalizace v rámci školní výuky vytvářela přání k Mezinárodnímu dni žen a chodila recitovat ženám na schůze pořádané u této příležitosti. Vybavuji si také několik málo propagandistických letáků, které symbolizovaly ženu jako matku, tedy už ne jako údernici padesátých let. V kolektivní paměti regionu přetrvávají vzpomínky na schůze s recitály dětí a drobnými pozornostmi, které ženy obdržely od zaměstnavatelů.“

doc. PhDr. Andrea Pokludová, Ph.D.

Význam svátku v dnešním světě

Po roce 1990 začal být MDŽ vnímán jako jeden ze symbolů totalitárního režimu. V roce 2004 došlo k uznání svátku jakožto významného dne, což někteří z tehdejších senátorů o pár let později zpochybnili. Patřil k nim i senátor Martin Mejstřík, který poukazoval na ideologické zatížení svátku, na jeho zneužití komunistickým režimem, který podle něj nedodržoval ani nejzákladnější lidská práva, a také na odkaz Milady Horákové. Poslanecká sněmovna však senátorskou novelu odmítla a MDŽ významným dnem zůstal. „S potencionální možností zrušit tento památný den jsme se dostali na stránky mezinárodních ženských organizací. Svátek je totiž formou konferencí, veřejných manifestací a diskuzí slaven po celém světě,“ říká historička Pokludová.

Celosvětově významný den je každoročně připomínán pod určitým heslem, které poukazuje na aktuální problémy žen ve světě. Kampaně už adresovaly například na nerovnost přístupu ke vzdělání v zemích třetího světa, problém ženských obřízek a dětských sňatků, násilí na ženách a podobně. Letošním tématem OSN vyhlásila „Women in Leadership: Achieving an Equal Future in a COVID-19 World.“ Heslo staví na tom, že ačkoliv se ženy do boje s pandemií často zapojují tzv. v první linii na pozicích zdravotnic, sociálních pracovnic nebo pedagožek, tak jejich zastoupení ve vedoucích funkcích této skutečnosti neodpovídá.

S otázkou žen na vedoucích pozicích nepřímo souvisí i přetrvávající rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR. Ty jsou, podle Andrey Pokludové, ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi stále hluboké. Historička je přesvědčena, že význam MDŽ je třeba připomínat i dnes: „V našich dějinách je to něco málo přes sto let, kdy ženy dosáhly volebního práva, rovnosti před zákonem a postupně rovných příležitostí ve vzdělání a v pracovním světě. Kdy se u nás mohou svobodně rozhodnou, zda svůj život spojí s mateřstvím, zůstanou bezdětné nebo podstoupí potrat. Ale v globálním kontextu se ne všude ženská práva rovnají lidská práva. Nemusíme jít daleko, když se podíváme na dění v sousedním Polsku.“ Mezinárodní den žen v žádném případě není komunistickým svátkem, nýbrž celosvětovou inciativou, která připomíná nejen úspěchy žen, ale také poukazuje na aktuální problémy.