Mohla byste nám přiblížit Vaši specializaci? Čím se zabýváte?

Zabývám se sociální filozofií, která je skvělá v tom, že spojuje moje dva největší zájmy – filozofii a sociologii. Konkrétně se zaměřuji na kritickou teorii, která je dle mého názoru schopna adekvátně reagovat na proměny společnosti a na globální interakce, které jsou v dnešní době už neodmyslitelnou součástí jakýchkoliv úvah o společnosti. Zaměřuji se pak poměrně úzce na problematiku péče o děti mladší tří let a s ní spojené nespravedlnosti. Považuji péči a s ní spojené otázky kulturní, ekonomické a politické nerovnosti za velice důležité a aktuální téma a pomocí přístupů kritické teorie se ve svých odborných pracích pokouším rozkrývat úrovně nerovností na národní, transnacionální i globální úrovni.

Nedávno jste publikovala zajímavou odbornou monografii, mohla byste nám ji představit?

Kniha vychází z mé disertační práce. Je věnována problematice sociální spravedlnosti v éře globalizace z pohledu dvou významných zástupců kritické teorie – Nancy Fraser a Axela Honnetha. Nejprve v ní čtenáře seznamuji s historickými východisky kritické teorie a s teorií obou analyzovaných autorů, metodologicky pak vycházím z Hrubcovy metody kritické teorie společnosti. Mým cílem bylo analyzovat koncepce obou autorů a s důrazem na pojmy uznání a přerozdělování zjistit, zda je možné jejich smíření a artikulace takových normativních forem, které nejenže překračují národní stát, ale budou schopny obstát v éře globálních interakcí. Tyto teoretické úvahy jsem se pak pokusila vztáhnout na otázky spravedlnosti péče, které v prakticko-politickém měřítku slouží k identifikaci pozitivních a negativních prvků globálních principů sociální spravedlnosti. Z těchto rozborů nakonec vyvozuji, za jakých podmínek může být navržená revize teorií Nancy Fraser a Axela Honnetha předpokladem pro emancipaci žen a spravedlnost v otázkách péče v globálním prostoru.

Jak se podle zástupců kritické teorie, nebo podle Vás, projevuje sociální nespravedlnost ve společnosti?

Souhlasím v tomto ohledu s teorií Nancy Fraser, která nachází ve společnostech tři řády nespravedlnosti, a to v oblasti ekonomické, kulturní a politické. Velice zjednodušeně – v ekonomické oblasti vidíme ve společnostech nespravedlnosti v nerovném přerozdělování, tedy v nespravedlivém rozdělení materiálních zdrojů, které by zaručily členům společnosti nezávislost. V kulturní sféře nacházíme nerovnosti v otázkách uznání, kdy je některým členům nebo skupinám ve společnosti upírán rovný status, respekt a postavení. V oblasti politické pak vidíme nespravedlnosti na úrovni nerovné politické reprezentace, kdy je některým členům upírán hlas, a tím možnost politicky participovat a vznášet své požadavky na spravedlnost. Jedná se o teoretický koncept, který ve svých odborných pracích vztahuji na konkrétní problematiku péče. Pokouším se na tomto poli nacházet zmíněné tři řády nespravedlností, poukazovat na pozitivní trendy a nápravy a navrhovat normativní řešení, která by nespravedlnosti v oblasti péče o děti mladší tří let zmírňovala.

Jaké jsou největší předsudky, kterým čelí pečující rodiče malých dětí?

Péče o malé děti je opředena spoustou předsudků a stereotypů mezi širokou veřejností i ve sféře veřejné politiky, která se mnohdy neopírá o mezinárodní vědecké studie. Takové stereotypy pak mohou blokovat společenskou diskusi, nápravy nespravedlností a pozitivní změny, jež by pečujícím usnadnily sladění rodinného a pracovního života. Příkladem může být například stále opakovaný a empiricky vyvrácený mýtus, že jesle jsou pro děti do tří let škodlivé, že pobyt zde narušuje kognitivní a emoční vývoj dětí, že jediná normální rodina je ta, kde žena pečuje o děti a domácnost a muž zajišťuje rodinu finančně atd. V hlubší rovině ale vidím současné nespravedlnosti zejména v tom, jak hodnotové vzorce české společnosti zpochybňují přínos pečujících, čímž ovlivňují jejich status i ekonomickou závislost. Měli bychom proto usilovat o změnu a postupně narušovat zavedené stereotypy a diskurzy, ve kterých je problematika péče o děti mladší tří let promýšlena.

Kde ve světě a jak se daří situaci pečujících rodičů narovnat?

Pozitivní trendy v oblasti zrovnoprávnění péče přináší severské země, kde mateřství není překážkou rovnosti mezi pohlavími díky nastavenému modelu sdílené péče a komplexnímu zajištění služeb péče ze strany veřejných institucí. To podporuje mimo jiné zaměstnanost žen a ekonomické zajištění rodiny oběma partnery, a tím i vetší spravedlnost v oblasti péče o děti mladší tří let.

Na studiu filozofie bylo nejlepší to, že člověku nestačí něco se naučit, ale musí hlavně pochopit myšlenky, které se otiskly i do současné podoby naší společnosti.

Co Vás vedlo k myšlence takovou monografii napsat?

Při magisterském studiu jsem se setkala s myšlením Nancy Fraser, s jejím pohledem na sociální spravedlnost ve společnosti. Tyto úvahy mě zaujaly tak dalece, že jsem se začala hlouběji zajímat o sociální filozofii a kritickou teorii. Její dílo mi nabídlo odpovědi na otázky nespravedlnosti a genderové nerovnosti v současných společnostech. Jejímu dílu jsem proto věnovala magisterskou práci a následně práci disertační, která je základem mé monografie.

Máte i jiné publikace spojené se spravedlností?

Za svoji vědeckou kariéru mi vyšlo několik studií v kolektivních monografiích, které se věnují výhradně otázkám spravedlnosti, a v tomto trendu pokračuji. Pouze se úžeji zaměřuji na problematiku a zneuznání péče v českém i globálním kontextu. V současné době mám tři články, které se věnují problematice spravedlnosti a rovnosti, v recenzním řízení prestižních časopisů, které se zaměřují na sociologii a gender.

Připravujete další obdobné publikace, nebo už máte jiné téma, kterým byste se chtěla zabývat?

Určitě bych chtěla v tématu pokračovat, jelikož s přibývajícími publikačními výstupy přibývají i nové otázky, které nebyly na tomto poli zodpovězeny. V rámci péče o děti mladší tří let je tato problematika neustále aktuální a přináší nové výzvy nejen v kritické teorii a sociální filozofii. Na péči o děti stojí a padá prosperita současných společností, proto je nutné bojovat za její ekonomické, kulturní i politické uznání, vyvolat společenskou diskusi a snad do budoucna i změnit její normativní a hodnotový systém.

Mgr. Kristina Kalitová, Ph.D. vystudovala Biskupské gymnázium v Hradci Králové, což ji přivedlo k zájmu o filozofii, religionistiku a sociologii. Na Ostravské univerzitě vystudovala bakalářské, magisterské i doktorské studium na katedře filozofie Filozofické fakulty OU. Ke studiu na vysoké škole ji motivovalo poznávání cizího města, nových lidí a rozšiřování obzorů v oblastech, které ji zajímaly a fascinovaly. V současnosti působí Kristina Kalitová na katedře výchovy k občanství Pedagogické fakulty OU.