Je to přívětivě zpracovaná brožura na 44 stran. Začíná takto: „Milé studentky, milí studenti, nejspíš jste už někdy slyšeli o plagiátorství. Bohužel je to reálný problém, se kterým se na akademické půdě setkáváme. Možná máte strach, aby se to někdy nepřihodilo i vám. Plagiátorství totiž může vzniknout jak záměrně (ale na to vás netipujeme), tak z neznalosti či nedbalosti…“

Příručka Jak se vyhnout plagiátorství, do jejíž přípravy se zapojilo patnáct odborníků a odbornic z osmi veřejných vysokých škol v ČR, chce právě zmíněnou neznalost vymýtit a stát se užitečnou a široce užívanou pomůckou, která studujícím poradí, jak neuklouznout – a pak toho nelitovat.

Její obdoba pro vyučující, nazvaná Jak předcházet plagiátorství ve studentských pracích, zase pedagogům a pedagožkám napoví, jak studujícím vše srozumitelně vysvětlit a jak je vhodně před různými nástrahami při psaní školních a diplomových prací varovat.

„Již při tvorbě příruček jsme se domluvili, že zapojené vysoké školy považují za nutné si prodiskutovat a shodnout se na základních definicích pojmu plagiátorství, doporučených postupech řešení jeho výskytu a účinných preventivních principech a nástrojích. Příručky shrnují všechny tři body. Naší snahou bylo, aby ke čtenářům hovořily srozumitelným jazykem a i složité body představily přístupně,“ říká jeden z autorů a člen Etické komise Univerzity Karlovy, Josef Fontana. A dodává, že o nové příručky už projevily zájem i některé střední školy: „Pozornost tedy napneme patrně i tímto směrem.“ 

Tým autorů rozlišuje různé formy plagiátorství: doslovné, mozaikové čili sestavené z kratších úseků textů, parafráze, autoplagiátorství, nesprávné citování, nepřiznanou pomoc cizích osob i sepsání na zakázku. Informují věcně, čtivě a přístupně. Vedou studenty a studentky k poctivosti v práci i myšlení, v hledání nápadů a testování hypotéz.

„Nemusíte tedy hned objevit Ameriku, ale sami podniknout cestu přes moře a něco se při ní naučit. Už tolik nezáleží na tom, jestli zvládnete obeplout celý svět, zmapovat nový ostrůvek nebo se po bouři budete muset vrátit domů,“ uvádějí například v části věnované přínosu vlastních myšlenek. A zdůrazňují pomocí pravidel začínajících na O, co je opravdu důležité: odlišovat převzaté myšlenky od vlastních, odkazovat na původní zdroje a označovat je.

Pedagogové neumějí vždy kvalifikovaně poradit

Hlavním editorem společného díla kolektivu autorů je Tomáš Foltýnek z Mendelovy univerzity, jenž téma akademické integrity sleduje i na mezinárodní úrovni. „Na Západě je běžné, že studenti mají na začátku studia předmět, v němž se učí zásadám akademického psaní, odkazování na zdroje a všemu, co potřebují, aby se neúmyslnému plagiátorství vyhnuli. Podobně postupuje i naše příručka pro studenty. Ukazuje se nicméně, že problém často bývá i na straně akademiků, kteří studenty vedou a v mnoha případech jim nedokážou úplně kvalifikovaně poradit. Právě proto vznikla i druhá příručka určená pro akademiky,“ říká Foltýnek.

Ta na třiceti stranách přináší stručný přehled forem plagiátů, věnuje se jejich odhalování i postihování a také pedagogům radí, co nejlépe činit, aby jejich studenti citovali správně, psali originální práce a dobře je zdrojovali.

„Všichni – tedy studenti, učitelé i administrativní pracovníci – by měli dělat svoji práci pořádně čili čestně a zodpovědně, vzájemně k sobě přistupovat férově, s důvěrou a respektem. A kdokoliv, kdo by měl snad pocit, že něco v pořádku není, by měl mít odvahu se ozvat. Můžete mít sebelepší směrnice a vyhlášky, ale pokud s nimi lidé nejsou vnitřně ztotožnění, nikdy nemohou fungovat,“ říká expert.

Tomáš Foltýnek ovšem upozorňuje, že nezáleží pouze na studujících či jejich pedagozích a pedagožkách, ale hlavně na etické kultuře celé dané instituce.

A podobně jako Fontana, rovněž Foltýnek zdůrazňuje význam preventivních opatření proti plagiátorství – nestačí jen represe, kontrola kvalifikačních prací moderními antiplagiátorskými systémy anebo trestání za podvod.

„Řada osob, zejména z řad studujících, neplagiuje proto, že by tak úmyslně od počátku chtěla,“ doplňuje Fontana. Za přínosnou tak považuje skutečnost, že se v posledních letech (nejen) na Univerzitě Karlově snaží na roveň kvalitních a důvěryhodných kontrolních nástrojů a následné restrikce stavět i význam prevence. „Pokud bych měl zmínit jeden pozitivní trend, je to přepnutí nastavení z dominantně restriktivního na kombinaci preventivních a kontrolních opatření – edukace, workshopy, příručky… V tomto našem úsilí sehrávají klíčovou úlohu naši akademici, kteří se studentům věnují a kulturu akademického psaní je učí.“

To potvrzuje i Milena Králíčková, prorektorka Univerzity Karlovy pro studijní záležitosti. „Za podstatnou považuji kvalitní výuku akademického psaní ve všech studijních programech či nastavení atmosféry, kdy se studenti nebojí přihlásit, pokud si s psaním své práce nevědí rady,“ říká Králíčková, jež oceňuje i vznik obou příruček, které Nakladatelství Karolinum vydalo nejen v české, ale i v anglické mutaci. „Naše univerzita též pomocí systému Turnitin podporuje průběžnou kontrolu práce ve spolupráci studenta a vyučujícího již během tvorby, dále nabízí školení a také novelizovala svůj etický kodex.“

Podceňujeme prevenci. V době online zkoušení bude čím dál důležitější

Masarykova univerzita v Brně pro posílení (nejen) etické kultury na své půdě zřídila post ředitele pro kvalitu. Co obnáší? „Pozice vznikla před čtyřmi lety v kontextu velké novely vysokoškolského zákona, která významně posílila odpovědnost univerzit za hodnocení jejich vzdělávací činnosti,“ vysvětluje Petr Černikovský, který na MU právě tento post zastává a který celý meziuniverzitní projekt, jehož součástí byl i vznik příruček, připravil a koordinoval. Spolu s kolegy a kolegyněmi se věnoval přípravě univerzity na institucionální akreditaci a s tím související péči o kvalitu, hodnocení studijních programů i systémových opatření na tak členité instituci.

„A tak nás série notoricky známých plagiátorských kauz ve vládních kruzích v roce 2018 přivedla na myšlenku prověřit, jak se daří studentské plagiátorství odhalovat na Masarykově univerzitě. Zpětně jsme prozkoumali všechny odevzdané závěrečné práce za předchozích dvacet let. A naše analýza prokázala, že detekce a postihování plagiátů na univerzitě funguje obecně dobře, zároveň však také naznačila, že příliš spoléháme na odstrašující efekt represivních nástrojů a poněkud podceňujeme prevenci,“ říká Černikovský, jenž stál rovněž u zrodu myšlenky spojit pro podporu prevence síly hned několika univerzit.

Při přípravě brožur se ukázalo, že klíčovým předpokladem úspěšné prevence je dobrá znalost motivace těch, kteří jsou plagiátorstvím ohroženi. Vznikly proto nakonec příručky dvě – rozdílně psané, rozdílně cílené, ale velmi komplementární.

„Obě cílové skupiny si problém plagiátorství racionalizují poměrně odlišně. Studentům jsme chtěli dát především praktický návod, jak plagiátorství rozpoznat a ve vlastní práci se mu vyhnout. Akademikům jsme naproti tomu chtěli přiblížit hlavně to, jak lze při prevenci plagiátorství pracovat s motivací studentů,“ vysvětluje Černikovský.

Podobně jako další oslovení kolegové i on hovoří o úsilí posilovat výuku akademického psaní na fakultách a propojování osobností, které mají zájem zvyšovat etické standardy. „Připadá mi důležité, že se v poslední době na univerzitě přirozeně tvoří a propojují sítě osob, jež se aktivně věnují různým aspektům akademické etiky. Téma studentského plagiátorství tak můžeme nově promýšlet v širším kontextu. Toto hledisko jsme ostatně využili ve druhém roce našeho společného projektu, v němž téma plagiátorství rozšiřujeme o velkou oblast etiky v online výuce a zkoušení. Konsorcium, které Masarykova univerzita vede, se letos rozrostlo na dvacet veřejných vysokých škol, což jen podtrhuje, o jak aktuální téma jde,“ avizuje.

V zahraničí se předchází, ale též trestá: i dočasným vyloučením

České akademiky a akademičky navíc obohacují stále četnější zkušenosti ze zahraničí, ze špičkových institucí ve světě. Další z autorek příruček, Irena Kozmanová, která na MU spolupracuje s Černikovským a zároveň vede nederlandistiku na FF UK, přináší z Haagu, belgických Antverp nebo Tübingenu řadu inspirací.

„S plagiátorstvím se tam nebojuje, plagiátorství se pouze trestá. Pokud už byl zločin spáchán, na nápravu je pozdě, ale jeho stíhání je rutina. Zajímavým trestem pro studenty jsou z našeho pohledu třeba dočasná vyloučení ze studia, respektive zákaz účastnit se zkoušek – tím je student vystaven bolestivému riziku nežádoucího prodloužení studia. Hlavní pozornost je ale směřována k prevenci – místo chytání několika málo zločinců se soustřeďme na podporu majority akademické obce a naučme ji řešit situace, kdy se rozhoduje, zda se podvodníkem stát, či nestát,“ popisuje Kozmanová.

Standardem jsou dobře nastavené institucionální mechanismy, a to jak na nejnižší úrovni (například ve formě pověřeného člověka v rámci univerzity, na něhož se lze obracet, pokud třeba někdo má podezření na neetickou praktiku), tak na úrovni kooperace univerzit (společný etický kodex, komise pro konzultace).

„Trendem je také oddělovat od sebe výuku akademického psaní – čili jak napsat kvalitní text – a akademické integrity, tedy jak nespáchat přestupek proti akademické etice, což se v českém prostředí často směšuje,“ doplňuje nederlandistka, dle níž je zásadní budování kultury akademické integrity: od běžných sylabů a seminárek až po profesury nebo projektové žádosti.

Klíčovým systémovým nástrojem, který ji v zahraničí zaujal, je „skutečný zájem pedagogů o studenty a naopak“. Výbornou pojistkou je podle ní také jiný přístup k obsahu výuky. „Čím méně bývá zaměřena na encyklopedické vědění a reprodukci povrchní znalosti, tím méně prostoru pro podvody vzniká. Pokud je student od raných fází studia veden ke specializaci a témata prací jsou individualizovaná, prostor pro podvod se zmenšuje.“ Sama se to ve výuce snaží uplatňovat.

„Nejlepší pojistkou, kterou znám, je zadávat témata na míru – zadání práce není krok jedna, ale až krok tři, poté, co se studentem důkladně probereme jeho odborný zájem a možnosti zpracování. U témat, jež zadávám, jsem si poměrně jistá, že nikde opsat nejdou a žádná firma by je na zakázku ani nezpracovala,“ doporučuje Kozmanová.

Když nevíte, zamiřte do knihovny

Velkou roli v jednotlivých institucích hrají i knihovny, které spravují tištěné i elektronické zdroje. Kromě toho však knihovníci a knihovnice nabízejí studujícím aplikace či pomoc ve správě správných citací.

„Student může při psaní práce i zapomenout, kde třeba nějaké tvrzení vlastně vzal. Proto je nutná evidence již během procesu psaní, seznam použité literatury musí být tvořen průběžně,“ vysvětluje další spoluautorka příruček, Radka Římanová, ředitelka Ústřední knihovny UK.

„Studentům dávají k dispozici knihovny například plug-in nástroje CitacePRO, který je možné přímo integrovat do textového editoru a při psaní si označovat původ textu nebo faktů. Celý nástroj je výbornou pomůckou pro evidenci pramenů. Výhodou je přímá vazba na normu ISO 690. Tápající student by měl navštívit svou fakultní knihovnu, a pokud s formou citace – například jak citovat Wikipedii, jak citovat video, jak citovat interní prezentaci, kterou dostal od vyučujícího – potřebuje poradit, pak najde odpověď u referenčních knihovníků své knihovny,“ doplňuje Římanová.

Těší ji, že se do výuky mnoho knihoven i zapojuje, ať již v rámci diplomových seminářů, nebo speciálních seminářů akademického psaní a integrity. Takovým předmětem je například semestrální Proseminář akademické práce, povinný pro všechny bakalářské studenty a studentky Filozofické fakulty UK.

Setkala se někdy s plagiátem i při své vlastní výuce?

„Ve své pedagogické praxi jsem se setkala se skutečným plagiátorstvím u jedné rigorózní práce. Problém neodhalil žádný stroj, ale zkušený oponent… Tak jsem se naučila být velmi ostražitá, když se náhle a prudce v některé kapitole změní styl psaní. Tenkrát to dopadlo odstoupením od přihlášky k rigoróznímu řízení,“ vypráví Římanová.

O originální vzhled obou příruček se postarala ilustrátorka Marie König Dudziaková. „Původní zadání bylo nakreslit o plagiátorství komiks. Jenže to by byla po pár dílech nuda – někdo něco opíše, přijde se na to, je potrestán. Konec. Proto jsem autory poprosila, aby dali dohromady výmluvy, s nimiž se u svých studentů setkali. Právě z jiné knížky, do níž jsem posbírala vtipné situace z tetovacího studia, kde pracuju, mám vyzkoušeno, že tenhle formát výborně funguje. Dají tomu punc opravdovosti a přitom jsou často vtipné,“ líčí Dudziaková s tím, že už jí přátelé pedagogové nosí další „výmluvy“. Pro ty snad již nebude – pakliže se brožury uchytí a rozšíří – tolik prostoru.

Ilustrace: Marie König Dudziaková, z příručky Jak se vyhnout plagiátorství

Text jsme převzali z magazínu vysokých škol Universitas.cz, kde najdete mnoho dalšího obsahu na téma akademické etiky.