Profesorka Iva Málková působí jako literární historička na katedře české literatury a literární vědy FF OU. V loňském roce získala prestižní projekt NAKI – Literární obraz regionu 1918–2018 (severovýchodní Morava a české Slezsko): osobnosti, události, instituce, místa, texty. Se svým týmem připravuje nejenom literární mapu Ostravy, ale také putovní výstavu s kritickým katalogem a literární slovník. Chce tak mj. ukázat pestrost studia a prezentace historie literatury.

Specializujete se na dějiny české literatury 20. století a literární identitu regionu. Mohla byste to trochu více rozvést?

Badatelsky se zaměřuji zvláště na českou poezii 20. století. Knížky a edice, které jsem připravila a vydala, se týkaly zvláště dvou výlučných osobností 20. století – Viléma Závady a Františka Hrubína. Patřím mezi badatele „kopající se v archivu“, vždycky mě zajímal materiálový výzkum, texty, které zůstaly v pozůstalosti. Sleduji tak genezi textu, od prvotních autorových poznámek, přes časopisecká a knižní vydání, až po revize, které autor v textu během svého života dělal. Vždy mě zajímal i autorský kontext, který je možné načerpat z korespondence v pozůstalosti. Skrze ni člověk objevuje literární život z trochu jiného pohledu, než jaký nám předkládají učebnice a tradiční výklady dějin české literatury.

Mohla byste specifikovat váš projekt Literární obraz regionu 1918–2018? Co vás vedlo k jeho vypsání?

Jsem nesmírně ráda, že se nám podařilo získat takto velký kolektivní projekt, protože to u humanitních věd a regionálních univerzit není běžné. Taky navazujeme na excelentní výzkum, který mezi prvními na univerzitě získávalo pracoviště už v devadesátých letech (tehdy byl hlavním řešitelem profesor Svoboda). Dnes, díky jednotlivým osobnostem, naše pracoviště získává individuální granty, ale na tomto rozsáhlém a systematickém výzkumu můžeme pracovat všichni společně. Právě to společenství, týmová práce a diskuze nad problémem mě opravdu baví a dává naší práci další smysl.

Protože jsem se dlouhodobě věnovala celonárodním tématům, v poslední době jsem si přála zaměřit pozornost zpět na náš region, na zmíněné století (1918–2018). Chceme nejen ukázat a pojmenovat obrazy, které byly v literatuře nebo literární vědě vytvořeny, ale také o nich kriticky přemýšlet. Vzhledem k historickému kontextu samozřejmě neopomíjíme ani multinárodnostní hledisko, to znamená působení českého, polského, německého či židovského živlu v prostoru severovýchodní Moravy a českého Slezska a v neklidném století.

Myslím si, že pro každého je důležité přemýšlet nad vlastními kořeny a nad tím, co určuje a ovlivňuje jeho současný život.

 

Jaké jsou konkrétní výstupy projektu?

Plánujeme vytvořit tři hlavní výstupy, kterými jsou výstava s kritickým katalogem, literární slovník a literární mapa. Na přípravě prvního z výstupů, výstavy Literární paměť regionu 1918–2018, se podílí nejen odborníci z OU, ale také Knihovna města Ostravy a Památník Petra Bezruče Slezského zemského muzea. Výstavu, právě v Opavě, plánujeme zahájit letos v září. Část této putovní výstavy se příští rok přenese i do Knihovny města Ostravy. Knihovna jako instituce totiž hraje podstatnou roli ve vytváření literární identity regionu. V jedné části výstavy se snažíme zachytit i první dvacetiletí 21. století.

Druhým výstupem bude literární mapa Ostravy. Zde úzce spolupracujeme s antikvariátem Fiducia a se spolkem Za Krásnou Ostravu, což jsou všechno lidé (mj. Ilona Rozehnalová, Pavel Hruška), kteří dlouhodobě a intenzivně pracují na utváření a poznávání nejen literárního obrazu Ostravy. Časový rámec zůstává stejný, ale soustředíme se na místa, na ulice, zaniklé čítárny, tiskárny, nakladatelství nebo knihkupectví, která se tady vyskytovala, na osobnosti a texty spojené s konkrétní adresou.

Třetím výstupem pak bude Literární slovník severovýchodní Moravy a českého Slezska (1918–2018), který vyjde v roce 2022. Slovník bude rozšiřovat, upravovat a revidovat stav, který byl výsledkem excelentního výzkumu v roce 2000. Aktualizace výrazně zahrne i autory píšící polsky nebo německy a přinášející s sebou i jistou kontroverzi. Slovník rozšíříme i o mnoho současných autorů. Pro encyklopedisty a lexikografy je výzvou zaznamenávat literární dění v nových médiích (e-knihy, audioknihy, elektronické časopisy).

A podařilo se vám přijít na způsob, jak online média zaznamenat do tištěné publikace?

Jedná se o obrovské množství hesel, která neustále přibývají. Jde o to, že slovník musí mít nějakou kapacitu vhodnou k tisku. Už se nám podařilo najít způsob, jak vystihnout, že se jedná o elektronický zdroj, a uvidíme, jestli to bude fungovat. Potřeba zaznamenat informaci o nových médiích i v tištěné podobě pramení mimo jiné ze zkušenosti, že některé elektronické zdroje časem zmizí.

Našim cílem je, aby se z textu neztratila poetičnost a kouzlo hledání.

 

Jedním z plánovaných výstupů je literární mapa Ostravy. Jaký bude mít formát?

Půjde o klasickou papírovou mapu po vzoru turistických. Chytnete ji do ruky a jdete. Při zaznamenávání věcí do mapy vycházíme z reálných zkušeností, které jsme spolu s Fiducií a Krásnou Ostravou nasbírali při tvorbě mapy ostravských výletů nebo mapy soch. Naším cílem je, aby se z textu neztratila poetičnost a kouzlo hledání. Chceme do mapy zahrnout také určující básnické a prozaické texty. Musíme si uvědomit, že dříve Ostrava netvořila jeden velký celek, ale byla rozdělená do samostatných městských čtvrtí. Spousta autorů, které máme spojené s centrem Ostravy, se narodila a tvořila dnes v okrajových částech.

Chceme, aby mapa byla dobrodružství. Aby si ten, kdo ji zrovna drží v ruce, uvědomil, že teď sice stojí na ulici, která nese nějaké jméno, ale v průběhu století se její název měnil – od českého, polského, německého a ruského zpátky k českému pojmenování. Chvílemi to vypadá, jako by se vše událo pokaždé v „jiné ulici“.  Vybíráme místa, která ukážou dramatičnost i literárního vývoje Ostravy. Hledáme způsob, jak připomenout dříve pulzující místa, která zanikla, ale pro literární dění byla určující.

Náš prostor a podmínky dokázaly vyprodukovat vzdorovité lidi, kteří ale žili s vědomím, že o život se bojuje, že jen tak nepřichází.

 

Proč je, vzhledem k současnosti, důležité znát minulost regionu a jeho literární obraz?

Myslím si, že pro každého je důležité přemýšlet nad vlastními kořeny a nad tím, co určuje a ovlivňuje jeho současný život. Stejně jako uvažujete nad svými předky, také přemýšlíte, nakolik vás utváří prostor, ve kterém žijete. Uvedu to na příkladu: teď je velkým hitem román Karin Lednické, Šikmý kostel. Při jeho čtení si uvědomíte, že v okamžiku, kdy jste na švu určitého prostoru, osobním životem procházejí „velké“ dějiny. A prostor Ostravska, severovýchodní Moravy a českého Slezska si historicky neustále dělily jednotlivé mocnosti. Uvědomíte si, jak funguje propaganda a jak těžký tady život byl. Jak se díky tomu místní naučili tvrdě pracovat a být odpovědní za svůj osud. Náš prostor a podmínky dokázaly vyprodukovat vzdorovité lidi, kteří ale žili s vědomím, že o život se bojuje, že jen tak nepřichází. Tato myšlenka se objevuje ve všech textech, které mají velkou literární hodnotu. Je podstatné ptát se, kde žiji, kde jsem se narodil. Kromě toho považuji za zajímavé přemýšlet nad tím, co Ostrava skrývá. O čem se mluví a nemluví, o čem se mluví jen v určitých obdobích a co se naopak zamlčuje.

Zmíněný román Šikmý kostel však již časově nezapadá do vymezení vašeho projektu.

Nezapadá, ale Karin Lednická rozhodně není na literárním poli nováčkem, takže si nedokážu představit, že by se ve slovníku neobjevila. Protože její téma regionu, návrat k paměti a identitě úzce souvisí nejen s tématem NAKI projektu, ale i s romány Vojtěcha Martínka nebo poezií Viléma Závady. Pomocí příběhů jednotlivých postav vypráví velké dějiny, které se naším regionem prohnaly. První díl Šikmého kostela se soustředil více na úděl horníků a jejich chlapskou sílu a také na osudy hornických žen a vdov. V druhém díle, který se odehrává mezi lety 1921–1945, nechala autorka postavy projít dějinnými kotrmelci a národnostními konflikty, vší tou nenávistí a brutalitou.

Které klíčové osobnosti a události podle vás nejvíce utvářely identitu regionu?

Z hlediska literárního a organizátorského určitě Vojtěch Martínek, který byl nejen středoškolským učitelem, výkonným redaktorem Moravskoslezské revue, ale také sám podněcoval autory a jedinečně utvářel literární prostor. Pokud se zaměříme na tvůrčí osobnosti, tak musíme zmínit Petra Bezruče. Charakter jeho autorského výrazu byl pro sledovaný prostor a období zcela určující. Dále nezastupitelnou pozici zastává také básník Vilém Závada. Ze 60. let bych vyzdvihla Miroslava Stoniše, v 90. letech by to byl určitě Jan Balabán. Těch autorů je však spousta – vždyť jenom slovník bude mít téměř pět set hesel.

Literární události velmi často navazují na ty politické. V našem regionu jde především o otázku státních hranic, které se často za dramatických okolností měnily. Zároveň zde máme oblasti, jako je Lašsko nebo Valašsko, které zůstávají úzce spojeny s etnografickou a jazykovou identitou. Kromě toho náš region nemůžeme identifikovat bez jeho průmyslové složky. Právě literatura pak zachycuje rozpínání průmyslového molocha, který pohlcuje vše vesnické a přírodní. Jako literární historik se vždy zajímám, v jakých podmínkách se věci rodily a existovaly. Mám ráda ten rozpor mezi dynamikou a klidem.

Na dnešek připadá Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, jehož letošním tématem jsou úspěchy. Co vy sama, z pozice profesorky, považujete za úspěch?

Osobně považuji za úspěch, že do dnešního dne žiji život nabitý událostmi a že se mi, pro mé vnitřní štěstí, podařilo skloubit roli matky, kantorky, badatelky a normální ženské. Nic z toho mě nefrustruje, nestresuje, všechno mi přináší radost.

A ovlivnily váš pohled na úspěch události roku 2020?

K životu patří i fáze, kdy to drhne. A vy musíte vynaložit podstatně větší úsilí, vrátit se zpátky, začít od nuly a přemýšlet, jak věci dělat jinak. Uvědomila jsem si, že bez fyzické kondice nepřekonáte vůbec nic. Člověku dojde, že největší smysl má investovat energii do rodinného zázemí a vztahů.