Nichols už před lety vypozoroval, že Američané ve zvýšené míře považují nevědomost za ctnost a odmítání rad od expertů vnímají jako prosazování autonomie a nezávislosti na elitách. V uvedené studii Nichols píše: „Vztah mezi experty a občany je postaven na vzájemné úctě a důvěře. Jakmile dojde k jejich narušení, tyto dvě skupiny mezi sebou začnou bojovat a první obětí se stává demokracie.“ V USA tento proces značně zrychlil s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu. V českém kontextu si ho spojujeme s častými odkazy na selský rozum a vysokou školu života. Ve stále složitějším světě však už většinou jednoduchá řešení nestačí. Přestože se i u nás o mediální gramotnosti mluví stále častěji, její úroveň se nijak výrazně nezlepšila. Pandemie covidu nás proto zastihla v nedbalkách. Společnost připravena nebyla a ani být nemohla. Popravdě i mediálně docela gramotní lidé se orientovali v záplavě informací obtížně. Některá média bohužel ani v době nouzového stavu neopustila strategii, která jim přináší čtenáře, potažmo zisk. Mám na mysli prezentaci názorů, které zaznívají z úst odborníků. Ti jsou ale buď z jiného (byť lékařského) oboru, nebo v oborové komunitě představují zcela okrajový názor. Naplno se mimo jiné ukázalo, že ani některá etablovaná média nemají zkušené vědecké redakce, které by se ve složitém světě vědy dobře orientovaly a dokázaly i laikům vysvětlit, jak funguje. Svůj díl viny na tom mají podle mě i odborníci, kterým se nedostává mnoho intelektuální pokory. A k zamyšlení mě přivedl i názor mediálně exponovaného profesora Konvalinky, bývalého prorektora UK, že významnější roli měly sehrát i univerzity. Ty mohly vytvořit neutrální platformu sdružující respektované autority, které by se k odborným záležitostem vyjadřovaly. Covid ještě tak úplně nezmizel, zato se objevují nové dezinformační kanály a narativy související s Putinovou agresí na Ukrajině. Přicházejí tak další a další testy odolnosti společnosti, v nichž hraje významnou roli i náš vzdělávací systém.

Vláda dlouho podceňovala kybernetické a hybridní hrozby, nekladla dostatečný důraz ani na rozvoj mediální gramotnosti a kritického myšlení ve vzdělávacím systému.

Co školy?

I díky tomu, že jsem byl osm let městský radní a z této pozice jsem se aktivně věnoval vzdělávání, mám alespoň rámcovou představu o tom, jak si naše školy vedou. Základní školy jsou na tom o něco lépe než ty střední. Nová ministerská strategie pro regionální školství klade na mediální gramotnost patřičný důraz. Přesto je nezbytné, aby samotní vzdělavatelé pochopili závažnost problému. Je potřeba stále vysvětlovat, proč je rozvoj těchto kompetencí nezbytný a zároveň učitelům samotným pomáhat v jejich osvojení. Pokud to budeme jen nařizovat seshora, byť s pomocí ministerských strategií, moc úspěšní nebudeme. Je zarážející, že podle nedávného výzkumu kolegy z Univerzity Palackého kolem 80 % stávajících učitelů neprošlo v rámci své přípravy předměty orientovanými na mediální výchovu.

Vláda dlouho podceňovala kybernetické a hybridní hrozby, nekladla dostatečný důraz ani na rozvoj mediální gramotnosti a kritického myšlení ve vzdělávacím systému. Ministr Plaga a nové strategické dokumenty MŠMT sice už tato témata jasně nastolili, ale převedení formulací z papíru do praxe není vůbec snadné. Výsledky jiného výzkumu z roku 2018 v tomto ohledu optimistické nebyly, když např. poukazovaly na nízkou mediální gramotnost učitelů a také na odpor k tomuto tématu ze strany části rodičů, kteří se obávají indoktrinace. Přitom mediální výchova by rozhodně neměla ukazovat černobílý svět, v němž lze snadno odlišit pravdu od lži. Jde spíše o to trénovat žáky a studenty v dovednostech a vybavovat je potřebnými technikami a nástroji. Až ty by jim měly pomoci rozeznat pravdivou informaci od zkreslené či zcela nepravdivé. Koneckonců jde taky o dovednosti, které jsou naučené, nikoliv vrozené.

A co FF OU?

Na filozofické fakultě nejde o nové téma. V různých podobách se mediální gramotnosti mohou studenti učit v předmětech například na katedrách českého jazyka, sociologie či filozofie. Důležité však podle mě je, aby se tyto dovednosti integrovaly do co největšího množství předmětů. Nemělo by zůstat jen u samostatného předmětu, izolovaného od ostatního učiva. Podobně jako na ZŠ a SŠ by měla mediální gramotnost představovat průřezové téma. Je ale nutné předejít tomu, aby (podobně jako na některých regionálních školách) spoléhali učitelé na ty druhé a výsledkem pak bylo nulové zapojení.

Důležité však podle mě je, aby se tyto dovednosti integrovaly do co největšího množství předmětů.

Katedře anglistiky a amerikanistiky, ve spolupráci s Velvyslanectvím USA v Praze, se podařilo navázat užší spolupráci se středními školami v Moravskoslezském kraji. Kurzy vedené zkušenými americkými lektory, zaměřené z velké části na mediální gramotnost a kritické myšlení, absolvovalo v letech 2019 a 2020 více než sto středoškolských učitelů z celého regionu. Velmi pozitivně hodnotil přínos projektu i Mgr. Stanislav Folwarczny, náměstek hejtmana MSK pro oblast školství: „Velice vítáme spolupráci s Ostravskou univerzitou a pozitivně vnímáme možnost zapojení našich pedagogů do této zajímavé aktivity. Kritické myšlení je v dnešní době velice důležitou schopností, kterou chceme nejen vštěpovat žákům, ale především ji musíme ovládat sami.“

Asi ne všichni akademici na OU vědí, že na naší katedře filozofie se od roku 2020 realizuje projekt Technologické agentury ČR s názvem Propedeutika kritického myšlení a mediální gramotnosti ve výuce dějepisu na středních školách, pod vedením dr. Davida Černína. V neposlední řadě se FF OU daří mediální gramotnost tematizovat prostřednictvím akcí, které pořádá s Českou televizí. V dubnu tohoto roku se s velkým zájmem setkala například přednáška Martina Řezníčka s titulem Zahraniční zpravodajství v době fake news. Je asi pochopitelné, že odolnost vůči dezinformacím je velké téma jak pro veřejnoprávní média, tak pro veřejné vysoké školy.

Co nového na OU?

Posledních pár měsíců se (nejen) naše univerzita potýká s problémy, které vyvolala Putinova válka na Ukrajině. Lidé solidárně posílají prostředky na humanitární pomoc i na zbraně pro Ukrajinu. Těší mě, že naše univerzita si v tomto ohledu vede velmi dobře. Je dobré si připomenout, že z dlouhodobého hlediska může pomoci vyzbrojit své studenty kompetencemi, které jim pomohou obstát v informační válce, která začala mnohem dříve než na konci února a bohužel hned tak neskončí. I proto jsme s prorektorem Drozdem na jaře iniciovali vznik neformální pracovní skupiny, jež sdružuje kolegyně a kolegy, kteří se mediální výchově nějakým způsobem věnují. Vedle už zmíněných kolegů z katedry filozofie se do ní zapojili např. doc. Labischová z PdF, dr. Baarová z PřF či dr. Vendula Gojová z FSS. Mezi diskutovanými tématy byla implementace těchto kompetencí do profilu absolventa, jejich integrace (jako tématu i metody) do sylabů stávajících předmětů a samozřejmě i vzdělávání akademiků v této oblasti. Své by si k tomu měli říci i naši studenti. Diskuze se od počátku účastní i dr. Martin Tomášek, jenž vede také mezifakultní skupinu nazvanou Všichni spolu. Ta se zabývá způsoby, jak uvést do života vybraná opatření Strategického záměru OU (2021–2025) v první kapitole (Kvalitní výukou ke vzdělanosti).

Závěrem

Ve světě zaplaveném (dez)informacemi je někdy snadné se utopit. Dezinformační kampaně a techniky jsou přitom stále rafinovanější. Nechceme‑li jen rezignovaně přihlížet a čekat na další vlny, které mohou prohloubit polarizaci společnosti, měli bychom možná spíše než o cenzuře mluvit o tom, jak dopad falešných zpráv, manipulací a polopravd umenšit prostřednictvím toho, že společnost učiníme skrze vzdělání odolnější. Třeba jako ve Finsku, kde právě kvalitní vzdělávací systém významně přispívá k odolnosti společnosti vůči dezinformačním kampaním, potažmo k větší soudržnosti společnosti. Ano, je to běh na dlouhou trať. Vyžaduje pravidelný trénink a vytrvalost. Je na čase se vážně na tuto cestu vydat.

Více k tématu: Jak čelit Manipulacím a dezinformacím, pohled profesora Harvardovy univerzity