O zázemí

Svůj Erasmus jsem prožila v kouzelném městě Utrecht v Nizozemsku společně s přítelem. Oba studujeme hudbu a jeli jsme na celý školní rok, od září 2019 do června 2020.

 

O začátku semestru

„Welcome Day“ byl první den organizovaný školou a měl bohatě nabitý program. Uspořádali nám seznamovací hry s ostatními Erasmáky, různé přednášky, společný oběd, výlet po Utrechtu a výšlap na dominantu města – Dom Tower. Celý den jsme zakončili v hospůdce v centru města. Byl to parádně strávený den, já jsem byla ze všeho opravdu nadšená a těšila se, co přijde. Když se školní rok rozběhl, měla jsem spoustu aktivit ve škole, cvičení na flétnu a celkově mi první měsíce utekly jako voda. Když mluvíme o vodě… na podzim začalo klasické holandské upršené počasí, takže bylo třeba si pořídit pláštěnku.

 

O výzvách ještě před koronou

Těsně před Vánoci jsem si udělala malý výlet do Antverp v Belgii, nejdříve jsem tam měla hodinu flétny na konzervatoři, pak se procházela po městě a vánočních trzích a nakonec jsem zhlédla nádherný západ slunce v přístavu. Každý pěkný zážitek ale musí být vykompenzován,  a tak můj zpáteční autobus směr Utrecht nedorazil a nikdo o něm ani nevěděl. Takže se cesta protáhla o další dvě hodiny. Po náročné cestě na mě čekalo další překvapení na nádraží v Utrechtu. Mířila jsem s jistotou k místu, kde bylo zaparkované moje kolo – ale bylo pryč! Kola se totiž v Holandsku často kradou. Nevěříte? Já také nemohla uvěřit, když jsem najednou platila v půjčovně 150 eur za ztrátu. No ale jedeme dál, s novým kolem. 🙂

 

O nových spolubydlících a plánování jara

Ve druhém semestru se nám vyměnili všichni spolubydlící a my jen s napětím čekali, kdo se objeví. Při seznamování jsem měla dobrý pocit, všichni byli totiž moc sympatičtí. Měli jsme před sebou spoustu práce, koncertů, soutěží a dalších plánů… když přišel koronavirus. Bylo to náročné období, nikdo takovou změnu nečekal a já do poslední chvíle nemohla uvěřit, že by nám skutečně mohli zavřít školu.

 

O změnách ve škole
Ze dne na den bylo vše zrušeno, včetně letů do Česka. Nebudu lhát, nebylo lehké se s takovou situací smířit. Jela jsem hlavně za studiem v zahraničí a najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Samozřejmě se postupně začalo vše obracet k lepšímu, začali jsme mít některou výuku online a zvykli jsme si na mimořádná opatření, například jsme nesměli chodit do obchodu ve dvou, mohli jsme se pohybovat venku maximálně ve třech, museli jsme mít rozestupy jeden a půl metru. Roušky v Holandsku povinné nebyly, ale ze začátku jsme je stejně nosili.

 

O rozhodování

Zanedlouho nám přišla zpráva z Ambasády České republiky v Haagu. Máme se rozhodnout, zda chceme zůstat, či bychom se chtěli vrátit do Česka. Buď, anebo; nikdo neví, co bude dál. V rozhodování jsem měla záhy celkem jasno. Chtěla jsem zůstat z několika důvodů. Situace se zdála zpočátku dost šílená, a tak mi nepřišlo rozumné cestovat, pokud to nebylo nezbytně nutné. Nechtěli jsme nikoho ohrozit. Také jsem věděla, že pokud bychom v tu chvíli odjeli, do konce semestru už by nejspíš nebylo návratu, což by nás mrzelo. Probírali jsme naše rozhodování i s rodinami a došli jsme ke stejnému závěru – lepší bude zůstat a časem se uvidí. Musím říct, že svého rozhodnutí dnes nelituji, naopak jsem za něj ráda.

 

O tom, jak se zabavit

Sledovali jsme situaci v Česku, ale také v zemích našich kamarádů z Finska, Švédska, Itálie, Řecka a Taiwanu. Ač jsme každý pocházeli z jiného kouta světa, veselé momenty byly na denním pořádku, nechyběla také výuka češtiny a dalších jazyků. Oblíbeným českým slovem se stal „pradědeček“ a nepřekonatelnou překážkou na vyslovení bylo „čtyři“. Já jsem se například naučila napsat čínskými znaky „láska k tulipánům“. Nikdo z našeho bytu se totiž nerozhodl odjet, a tak jsme většinu času trávili společně. Kromě vyprávění a diskutování to bylo také sledování filmů s projektorem, vaření národních jídel, hromadné výlety na kole, společné šití roušek, barvení velikonočních vajíček anebo třeba večerní společenské hry, zakončené občas karaoke party. 🙂

 

O přátelství na celý život

„Doba koronavirová“ mi nakonec přinesla jedno z nejhezčích životních období a přátele na celý život. Jsem za ně neskutečně vděčná! Stala se z nás taková druhá rodina. S výčtem zážitků bych mohla pokračovat do nekonečna – Erasmus rozhodně stojí za to, byl to úžasně prožitý rok i v této obtížné době.

 

Denisa studuje obor Flétna na Katedře dechových nástrojů Fakulty umění OU a svůj roční Erasmus+ strávila na HKU University of the Arts Utrecht v Nizozemsku. Pokud i vy chcete s ostatními studenty sdílet svůj Erasmus zážitek, napište zprávu na Facebook Centra mezinárodní spolupráce OU @cms.ostravska nebo označujte fotky z vašeho výjezdu hashtagem #ErasmusOSU.

#ErasmusGoodToKnow V akademickém roce 2020/21 dochází ke zvýšení sazeb stipendií, které se budou pohybovat v částkách od 420 do 699 EUR/měsíc v závislosti na cílové zemi a typu mobility (vyšší sazba připadá pro praktickou stáž). Pochází-li student ze znevýhodněného socio-ekonomického prostředí, je u studijních pobytů možné sazbu navýšit o 200 EUR/měsíc. Zároveň dochází ke změně koeficientu pro zjištění rozhodného příjmu v rodině z hodnoty 1,5 na 2,7; nároku na získání socio-ekonomického grantu tedy dosáhne více studentů. Pro více informací neváhejte kontaktovat svého fakultního koordinátora.