Přibližně 140 kilometrů dlouhý pás kolem řeky Mississippi je dlouhodobě jednou z nejvíce znečištěných oblastí Spojených států amerických. Nezávislí odborníci pod hlavičkou OSN v letošním roce označili oblast Rakovinové aleje a působení petrochemických podniků v ní za zjevný příklad environmentálního rasismu.

Pojem environmentální rasismus vznikl v 80. letech ve státě Louisiana, kde je silná petrochemická lobby. V oblasti mezi městy New Orleans a Baton Rouge od konce druhé světové války, kdy se v USA začala zvyšovat poptávka po syntetických materiálech, vyrostlo téměř 150 rozlehlých rafinérií, chemiček a továren na výrobu a zpracování plastů – nachází se zde například největší továrna na výrobu polystyrenu na světě. Někteří obyvatelé průmyslového koridoru mají do 5 kilometrů od svého bydliště více než 10 továren těžkého průmyslu.

„Vzhledem k přítomnosti petrochemického průmyslu a vysokému znečištění vody, půdy a vzduchu nemají nemovitosti vlastněné místními valnou hodnotu, chudí obyvatelé nemají dostatek financí k tomu, aby se odstěhovali a začali život jinde,“ říká amerikanista Beneš

Tak velká koncentrace průmyslových podniků má negativní dopad na životní prostředí, jehož kvalita se pak významně podepisuje na zdravotním stavu místních obyvatel. „V současné době v Rakovinové aleji najdeme 7 z 10 komunit s nejvyšším výskytem případů rakoviny v USA. Například komunita Reserve, většinově černošská, má padesátinásobný výskyt rakoviny, než je národní průměr. Přezdívá se jí Rakovinové město (Cancer Town),“ popisuje vážnost situace amerikanista Jan Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity. V současnosti se navíc plánuje výstavba jedné z největších továren na plast na světě, která by mohla až zdvojnásobit už tak vysoké riziko výskytu rakoviny u místních. (Číst dál.)

Pokračování článku najdete na stránkách žurnalistického projektu natbase.cz. 

Svět na nás chrlí jedno sdělení za druhým. Jak se orientovat v informačním chaosu? Natbase přináší témata, která stojí za pozornost a pomůžou vám lépe chápat dění kolem.

„Promlouváme nejen slovy, ale také prostřednictvím fotografií, infografik či výtvarných děl. Propojujeme svět žurnalistiky, umění a vědy. Tato kombinace nám umožňuje srozumitelně a atraktivně uchopit zásadní společenské debaty. Bez unáhlených závěrů, zato s prostorem k zamyšlení.“