Docentka Eva Mrhačová dokončila unikátní kvatrologii

Autor: Jana Bolková , 31. 10. 2019

Dlouho očekávaný závěrečný díl kvatrologie, jež se zabývá srovnávací slovanskou jazykovědou je na světě. Autorce doc. Evě Mrhačové gratulujeme a přinášíme vhled do zákulisí vzniku publikace.


Foto: Archiv Moravskoslezského deníku / Pavel Sonnek

Sférou badatelského zájmu docentky Evy Mrhačové z katedry slavistiky Filozofické fakulty  Ostravské univerzity je srovnávací slovanská frazeologie, jehož výsledkem je právě dokončená, na poli frazeologie  zcela jedinečná kvatrologie Srovnávací frazeologie severoslovanských jazyků.  Na vydání prvních dvou částí pracovala doc. Mrhačová s kolektivem lingvistů z oblasti české, slovenské, polské, kašubské a lužickosrbské. První díl kvatrologie s názvem Západoslovanské paremiologické dědictví vyšel v roce 2010, na něj navázal v roce 2016 díl druhý s titulem Západoslovanská rčení. Třetí a čtvrtá část kvatrologie jsou zasvěceny parémiím a rčením ruským, ukrajinským a běloruským. Třetí díl nese název Východoslovanská přísloví a pořekadla v pohledu od češtiny (Ostrava 2017), čtvrtý s titulem Východoslovanská rčení v pohledu od češtiny byl k vydání odevzdán letos v létě.

V této souvislosti jsme položili iniciátorce a hlavní autorce tohoto ojedinělého projektu několik otázek:

Jak Vás napadlo zkoumat celou velkou oblast frazeologie severoslovanských jazyků v porovnávacím plánu?

Když jsme se brzy po založení Ostravské univerzity a její filozofické fakulty s tehdejším rektorem profesorem  Jaroslavem Hubáčkem rozhodli spojit  katedry rusistiky a polonistiky v jedno slavistické pracoviště, bylo mi jasné, že už nevystačíme s články mapujícími jednotlivosti našich dvou jazyků, že se musíme pustit i do velkých slovanských srovnávacích analýz. Doba nám byla nakloněna – srovnávací analýza severoslovanských jazyků se dosud nikde nepěstovala.

A proč zrovna srovnávací frazeologie?

Frazeologie je po mém soudu nejzajímavější část každého jazyka. Už Jan Ámos Komenský vyslovil myšlenku, že v jazyce existují podivná spojení slov, jimiž se něco jiného říká a něco jiného se jimi rozumí. Vyslovil tak poprvé jednu důležitou jazykovědnou pravdu, která ukazuje, jak důležité místo má znalost frazeologie při našem dorozumívání. Cizinec, který se dobře naučil česky, ale není poučen frazeologicky, neporozumí takovým českým spojením slov, jako jsou vzít nohy na ramena, sedět si na uších atd. A naopak Čech nepoučený frazeologicky by v kašubském vzac dupa/rzec v gorsc  nebo v hornolužickém hada w kapsy měć sotva nacházel analogy českých rčení vzít nohy na ramena, mít hluboko do kapsy…  Frazeologie je krásná, zajímavá a často velmi zábavná část jazyka.

Paní docentko, jak se Vám podařilo sestavit  autorské kolektivy?

Kolektiv pro východoslovanské jazyky nebylo těžké zformovat, neboť na katedře slavistiky máme pracovníky národnosti ruské, ukrajinské a běloruské. Složitější to bylo s kolektivem pro západoslovanské jazyky. Pro češtinu, slovenštinu a polštinu jsme, jak už jsem zmínila, „samozásobiteli“, ale sehnat spoluautora pro horní a dolní lužičtinu a pro kašubštinu nebylo jednoduché. Nakonec jsem získala pro kašubštinu prof. Jerzyho Tredera z Gdaňské univerzity, nejvýznačnější osobnost kašubské jazykovědy. Bohužel, pan profesor v roce  2015 zemřel, jeho místo v kolektivu zaujala, jak si přál, jeho dcera, Justyna Pomierska z univerzity v Gdaňsku. Pro obě lužičtiny se mi podařilo sehnat seniora, pana prof. Alfreda Měškanka z Cottbusu, znalce jak obou lužičtin, tak češtiny i polštiny a doc. Sonju Wölke z Ústavu sorabistiky v Bautzenu. A jako důležitý spojovací článek pro obě lužičtiny jsem získala Milana Hrabala, českého novináře a básníka z Varnsdorfu, vynikajícího znalce lužické kultury.

Co symbolizují barevné pruhy na obálkách Vašich knih?

Jsou to barvy vyskytující se na vlajkách těch území, na nichž se hovoří daným jazykem.

Děkuji Vám, paní docentko, za rozhovor a těšíme se na Vaše další počiny ze srovnávací slovanské jazykovědy.