Překladatelská soutěž Filozofické fakulty Ostravské univerzity Den s překladem už osmnáctým rokem inspiruje a motivuje žáky, studenty i středoškolské učitele. Díky překladatelským dílnám pořádaným v rámci soutěže jim ukazuje cestu, jak efektivně nakládat s nejmodernějšími jazykovými technologiemi, jak inovovat výuku a komunikovat v cizím jazyce. Garantka soutěže Den s překladem Renáta Tomášková z Katedry anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity vysvětluje, jak bychom měli přistupovat k výuce jazyků, jejichž hloubková znalost má i do budoucna veliký význam. Podle ní se překladatelé o svou profesi rozhodně bát nemusí.

Jak hodnotíte kvalitu soutěžních překladů, které mohou být z velké části dílem překladačů?

Kvalita překladů, které k nám do soutěže přicházejí ze středních škol, roste. V prvním ročníku byla poměrně nízká, ale v dalších ročnících se školy patrně začaly výběru soutěžních textů více věnovat. Naše soutěž je zaujala, některé pořádají vlastní školní kola a překladatelské dílny, z nichž vyberou ty nejlepší překlady, které potom pošlou k nám do soutěže.

Při hodnocení soutěžních překladů se zaměřujeme na význam textu, jeho koherenci a odpovídající styl, zda myslí na cílového čtenáře a odpovídá žánru, oceňujeme tvůrčí přístup k překladatelským problémům a využívání vhodných zdrojů. Řada nedostatků vzniká v překladech tím, že soutěžící nevěnují dostatečnou pozornost rozdílům mezi kulturami, neuvědomují si, že překlad je především kulturní mediace, nejen náhrada výchozího jazyka cílovým. Právě tohle studenti, a zatím ani překladače, příliš neovládají. Výsledkem pak může být školsky mechanický překlad, v němž se místy ztrácí smysl. Mezi studenty je ovšem i řada výjimek, které vede intuice správným směrem, to jsou podle mého názoru dychtiví čtenáři, kteří žijí příběhem, pátrají po významech, nezůstávají na povrchu.

Nedomníváte se, že zvyšující se kvalita je právě díky sofistikovaným překladačům, které má každý k dispozici? Neohrožuje umělá inteligence překladatelskou profesi?

Nikdo nepředvídal rychlost vývoje nových technologií, ale nemyslím si, že by překladatelskou profesi zrušily, nepochybně ji však promění. Vlastně už proměnily, jednodušší texty technického charakteru se běžně překládají strojově. Ve většině případů je však nutná tak zvaná post editace. Post editaci strojově přeložených textů zařazujeme i do výuky, je s ní třeba počítat jako se samozřejmou součástí překladatelské profese. Určitě nemá smysl používání překladačů studentům zakazovat. Myslím si, že je chyba středoškolským studentům překladače prezentovat jako něco špatného, co dělá chyby, což už není úplně vždycky pravda. Studenti by spíše měli být vedeni k tomu, aby si všímali, co překladače umí a co jim nejde, aby sledovali, jakým způsobem vlastně pracují. Studenti často překladače využívají jako slovník, neuvědomují si, že překladač se opírá o kontext, pracuje s řetězci slov a obvykle je úspěšnější při překladu celých odstavců či delších úseků textu než při převodu kratších izolovaných frází. Jednotlivé výrazy mohou mít v různém kontextu různý význam a vyžadovat úplně jiné překladatelské řešení.

Naši studenti sami přicházejí na to, v čem na překladač není spolehnutí. Chyby se objevují například u logických návazností v textu a napravit je může dát dost práce. Překladače už slušně ovládají gramatiku, ale styl textů, které produkují, bývá plochý, chybí mu osobitost, autorský styl – nedostatky, které se obtížně popisují. Například texty, které mají mít persvazivní charakter, mají na člověka nějak zapůsobit, získat ho či nadchnout, se zatím bez lidského překladatele určitě neobejdou.

Vy už jste se toho už dotkla, že překlad je hlavně o přenosu kulturních odlišností. Jak tohle překladače zvládají?

Překladač zvládá už i něco málo z těch kulturních odlišností, ale upravovat text podle očekávaného informačního zázemí čtenářů, s tím si moc neporadí. Letos jsme do soutěže vybrali populárně naučný text z amerického odborného časopisu věnovaný odkazu J. G. Mendela; zmiňoval, že Mendel působil v Brně, a vysvětloval mezinárodnímu publiku, že Brno se dnes nachází v České republice (Mendel žil v době Rakouska-Uherska). Spousta šikovných studentů závorku s vysvětlením v textu pro českého čtenáře vynechala, ale překladač se přirozeně nechal nachytat, informaci v českém překladu ponechal a s ním i několik soutěžících. Překladače stejně jako jiné nástroje zkrátka slouží dobře jen těm, kteří řemeslo sami ovládají.

Takže umíte odhalit, když někdo použil překladač?

Je potřeba si přiznat, že kvalita překladačů vůbec není špatná, to znamená, že bezpečně to na první pohled poznat nemusíme. Zřejmé to je u literárního, uměleckého textu, ale tam to soutěžící studenti ani nezkoušejí. Při hodnocení neliterárních soutěžních příspěvků jsme si ověřovali, zda autoři pracovali či nepracovali s pomocí překladače, ovšem nikoli proto, že bychom chtěli překlady s podporou překladače vyřadit z hodnocení, zajímala nás úroveň post editace, tedy následného dopracování, hloubkové korektury. Ale ta byla bohužel vždy nedostatečná – dokazovala, že soutěžícímu překladatelské kompetence chybí. Na ocenění byly navrženy lepší, kvalitnější překlady. S rozvojem překladačů bude překladatelská profese vyžadovat vyšší jazykové i překladatelské kompetence a nepochybně také všestrannost – schopnost nejen překládat, ale také neliterární texty podle potřeb tvořit, třeba za přispění umělé inteligence, která může být do budoucna spoluautorem.

Z toho, co jste říkala, mi vyplynulo, že znalost cizího jazyka bude muset být do budoucna velmi hluboká, aby překladatelé zvládli post editaci strojového překladu.

Musí být důkladnější, aby překladatel rozpoznal i méně zjevné nedostatky a dokázal je napravit. Na univerzitě by se studenti určitě měli s jazykovými technologiemi seznámit, naučit se s nimi pracovat a přemýšlet o tom, kde je jejich místo, kde umělá inteligence lidskou nenahradí. V nabídce jsou dnes sofistikované nástroje, které vám dokážou například opravit vysoce odborný text v anglickém jazyce na základě jeho srovnání s korpusem odborných článků publikovaných v databázových časopisech. Dokážou označit potenciálně chybný výraz a nabídnout vám jiné řešení s informací, že např. 98 % odborníků zvolilo v tomto odborném kontextu jiné slovo a jen 2 % autorů použilo stejné jako vy a informované rozhodnutí je pak na vás. Smysluplná práce s pokročilými nástroji ovšem vyžaduje pokročilé znalosti, respekt k významům slov a schopnost rozlišovat detaily. Právě hledání relevantních významů slov a smyslu textů se věnujeme v překladatelské dílně v rámci soutěže. Ukazujeme středoškolákům, že český ekvivalent, který jim stroj nabídne, je obvykle jen jednou z mnoha možností, jak originál přeložit, že je třeba zvažovat, co slovo právě v tomto textu přesně znamená. Je třeba, aby si budoucí překladatelé uvědomovali bohatost a mnohovýznamovost každého slova a že se velmi ochuzují, pokud slovo vnímají mechanicky přes ekvivalenty z překladačů. Takový přístup vede ke stylově zploštělým nebo chybným překladům. Kvalitní překlad je ovšem časově náročný a s tím se studenti často těžko srovnávají; věnují-li překladu soutěžního textu hodinu či dvě, mají pocit, že mu věnovali spoustu času a prostě už musí být hotový. I o tom v překladatelských dílnách diskutujeme.

Nemáte obavy, že umělá inteligence v budoucnu zvládne i ten interkulturní přenos? Nebo že stroje nahradí běžnou konverzaci za pomocí nějaké aplikace, která zvládne překládat simultánně mluvené slovo?

Myslím si, že přímou komunikaci mezi lidmi nemůže nikdy překladač úplně nahradit. Překladače velmi pomáhají i s překladem mluveného slova, můžou pomoci, když potřebujete něco koupit nebo se zeptat na cestu a jistě i v mnoha dalších praktických situacích, třeba i krizových, kdy se potřebujete s někým rychle domluvit na vybraných základních věcech, abyste mu mohla poskytnout pomoc a podobně. Ale navazovat vztahy, ať už osobní nebo čistě pracovní, vyjednávat, hledat společné zájmy a rozvíjet spolupráci, tam znalost jazyků překladač nenahradí. Proto bych viděla smysl v systematičtějším propojování výuky jazyka s rozvojem interkulturní komunikace: úspěšná a příjemná komunikace nestojí jen na znalosti gramatických struktur a slovní zásoby, to zvládne stále lépe i překladač, ale jak se liší očekávání lidí z různých kulturních oblastí, v čem se liší vyjadřování zdvořilosti v různých koutech světa, ale i třeba kousek vedle v Evropě, to vám překladač neporadí. Proto bych vůbec nemluvila o tom, že studium jazyků do budoucna nemá smysl. Spíš je důležité neztrácet ze zřetele cíl, proč se jazyk učíme. Že se cizí jazyky učíme, abychom se domluvili s lidmi odjinud a že gramatika ani slovní zásoba není cíl, ale jeden z prostředků k tomu, aby se nám to dařilo. A překlad patří k aktivitám, pro které jsou interkulturní kompetence zásadní a které je dokážou rozvíjet. Snažíme se naší soutěží a překladatelskými dílnami doplňovat to, co není běžnou součástí výuky jazyka na školách.