Vojta, Kája, Pavel, Alex a Týna – pět nadšenců, kterým nechybí chuť do napínavých partií nejen v Člověče, nezlob se. Spojuje je vášeň pro deskové hry, ale i oddanost Klubu deskových her Kostka, který na univerzitě působí už čtvrtým rokem.

Během našeho setkání jsme se v rozhovoru vrátili až do dětství. Kde se zrodila jejich vášeň pro deskové hry? „Doma jsme vždycky hráli, ale byly to takové ty klasiky typu Člověče, nezlob se, Žolík, Prší nebo Mikádo. Měli jsme taky Bingo, které jsme dostali jako exkluzivní dárek od rodiny ze Švýcarska. K velkým deskovkám jsem se ale dostala opravdu až s Kostkou,“ vzpomíná Týna. „Já naopak nepocházím z prostředí, kde by se rády hrály deskové hry. Jediná pořádná deskovka v naší domácnosti byly Dostihy a sázky. Pamatuji si, že jsme je zkoušeli hrát asi dvakrát, ale jednou jsem se urazil já a dostal záchvat vzteku, podruhé to byl brácha. Rodiče pak rozhodli, že už je raději hrát nebudeme,“ oponuje Alex.

Nikdo z nich se tedy nenarodil do rodiny vášnivých deskovkářů, k deskovým hrám je přivedla náhoda, kterou dokázali správně uchopit. Vše začalo u Vojty, který při hraní deskovek poznal svoji přítelkyni Káju. Postupně se přidávali další kamarádi a kamarádky, kteří mu dnes pomáhají naplňovat jeho vizi. „Doma jsme jako většina rodin hráli Kris Kros, Člověče, nezlob se nebo karty. Ve skautu jsem ale objevil kouzlo opravdových deskovek a hledal jsem podobně naladěné lidi. Původně jsem uvažoval o kroužku pro děti, ale na vysoké škole se nápad transformoval v univerzitní klub, tak vznikla Kostka. Dnes na naše setkání chodí všichni – studenti, děti, dospělí i zaměstnanci univerzity s rodinami. Má vize se naplnila lépe, než jsem doufal. Jsem za to nesmírně vděčný,“ popisuje Vojta.

Naše poselství světu je jasné, méně hněvu a více času s deskovými hrami.

Přestože je Vojta zakladatelem a většina týmu ho vnímá jako hlavu spolku, nenárokuje si právo veta, všechna rozhodnutí vznikají kolektivně. „Právě díky tomuto přístupu se naše vize neustále vyvíjí a aktualizuje. Například teď se staneme součástí recenzentského programu společnosti Albi, kde budeme testovat nové hry a přímo ovlivňovat jejich vývoj. Ještě před třemi lety by nás něco takového ani nenapadlo, a teď je to realita na dosah ruky,“ bilancuje Alex.

Co by členové klubu Kostce popřáli do budoucna? „Mně by se líbilo, kdyby měla Kostka vlastní prostory, především pro vysokoškoláky. Znám spoustu studentů, které deskové hry baví. Představuji si hernu, kde by byl vždy přítomen někdo z členů Kostky a kdokoliv by mohl kdykoliv přijít, půjčit si hru a zahrát si. Studenti by mohli využít volný čas mezi přednáškami k odpočinku u deskovek. Bylo by opravdu pěkné, kdyby se to jednou povedlo,“ říká Kája. Pavel, který celou dobu přikyvuje, dodává: „Velmi se mi líbí tvůj nápad, já byl zase Kostce přál, aby jednou mohla vydat vlastní deskovku.“

„Naše poselství světu je jasné. Méně hněvu a více času s deskovými hrami,“ dodává Vojta. A Kája ještě doplňuje: „Nejlépe s námi, v tomto roce začínáme opět ve středu 15. ledna 2025 a ob týden pokračujeme až do zkouškového období letního semestru. Budeme se na vás těšit v dOUpěti na Mlýnské.“

Symbolickým rámcem článku se stala jedna z nejrozšířenějších deskovek v českých domácnostech – Člověče, nezlob se. Tato hra, na které vyrostli i zakladatelé a členové Kostky, přináší taky důležité poselství do nového roku. Život je koneckonců snazší bez hněvu, vzteku a frustrace. A pokud přece jen potřebujete upustit páru, zkuste to právě u partie Člověče, nezlob se. Možná vás překvapí, kolik dovedností tato zdánlivě jednoduchá hra rozvíjí. Při hraní trénujete kognitivní schopnosti, strategické myšlení, prostorovou orientaci i logické uvažování. Současně posilujete sociální dovednosti – fair play, komunikaci, sebeovládání, trpělivost a empatii. V neposlední řadě rozvíjíte jemnou motoriku. To vše stojí za to!