Možná jste ji na prohlídce zámku Raduň potkali i vy. Kateřina Klofáčová je studentkou druhého ročníku oboru dějiny umění a památková péče se zaměřením na technické památky a na zámku Raduň působila mimo jiné i jako průvodkyně. Nyní bude v rámci své praxe vytvářet edukační program pro školáky. Jak sama říká, dosud si už na zámku vyzkoušela téměř všechno, nyní ji čeká samostatná odborná praxe, kde by chtěla uplatnit své dosavadní zkušenosti ze studia. Chce se zaměřit na edukaci a ochranu kulturního dědictví. „Během své dosavadní práce na zámku v Raduni mě překvapilo, jak moc jsou někteří návštěvníci neukáznění, jak nerespektují pravidla. Tady vidím velkou příležitost k edukaci. Ukázat jim, jak moc svým neukázněným chováním přispívají k degradaci památek. Jako budoucí památkáři nechceme jen zakazovat, ale ukazovat, jak jsou památky křehké, co se s památkou děje, aby návštěvníci sami došli k tomu, že památka je naše kulturní dědictví, které je třeba opatrovat a chránit,“ uvádí jednu ze svých zkušeností.

Lidé někdy nechápou, proč nemohou v cyklo obuvi na parkety

Zkušenosti z loňského roku ji definitivně utvrdily, že edukaci vedoucí k větší ochraně a respektu k památkám se bude chtít věnovat dlouhodobě. „To, co jsem viděla a naučila se, chci přetransformovat v edukační program. Na různých materiálech chci ukázat, jak málo stačí, aby došlo k nevratnému poškození. Společně se spolužačkami připravujeme vitríny, kde si lidé budou moci na vše sáhnout a zároveň edukátor vysvětlí, co všechno to obnáší, udržet předmět ve stavu, aby ho bylo možné vystavit a uchovat další desítky let. Kdo všechno se podílí na udržitelnosti památek a co všechno návštěvníci vlastně způsobují nerespektováním pravidel letmým dotekem. Cyklisté jsou například překvapení, že nemohou v cyklo obuvi stoupat na lakované parkety. Ale doma by se v cyklo botech přece po své laminátové podlaze taky neprošli? My jen chceme docílit toho, aby ta památka vypadala stejně i za rok, za dva. Proto chceme ukázat, jak rychle a snadno dochází k nevratné degradaci,“ vysvětluje Kateřina, která by se o svůj nápad ráda podělila i s dalšími institucemi, jež se potýkají s podobným problémem.

„Domnívám se, že památková péče nenechává široké veřejnosti nahlédnout pod pokličku, a to je chyba. Chtěla bych, aby mé edukační programy byly zaměřeny právě na oblast ochrany památek a hlavně co všechno se za ní skrývá,“ uzavírá Kateřina.

Každý není zapálený pro památky a historii, proto je třeba hledat jiné cesty

Během loňského léta se mimo jiné zapojila do edukačních programů určených pro lidi s hendikepem, kde viděla, jak lze pracovat s vybranými skupinami lidí. Nyní by si během své praxe chtěla vyzkoušet přípravu vlastního edukačního programu pro děti druhého stupně základní školy. „Pro tuto skupinu chci připravit úplně jinou prohlídkovou trasu. Zatím mám v hlavě nějaké nápady, v září bych program měla odzkoušet a hotový, včetně metodiky, jak s cílovou skupinou v daném prostoru pracovat, předat. Bude koncipován na 45 minut. Delší nemá smysl, to mám už vyzkoušeno. Obecně ráda při vytváření programu pro veřejnost přemýšlím nad tím, že se setkávám s různými lidmi rozličných zájmů a snažím se vytvořit něco, co pro ně bude uchopitelné, i když se věnují třeba technice nebo fyzice. Aby viděli, že má smysl se zajímat o kulturní dědictví, i když by někteří mohli mít pocit, že když nejsou historici, tak se jich to vlastně netýká,“ přibližuje Kateřina.