Autor: Jan Malčok
Přestože jsem se na cestu do Číny začal chystat hned po státnicích, stále mi to připadalo neskutečné. Vše začalo dostávat reálné obrysy až po nástupu do letadla a následně vystoupením na letišti v Pekingu. Naštěstí jsem měl domluvený doprovod, který mě čekal na letišti, a to i přesto, že jsem přiletěl brzy ráno místního času. Cesta na nádraží a následná asi hodinová jízda rychlovlakem uběhla v porovnání s osmihodinovou cestou letadlem velmi rychle. Tak jsem se dostal do Shijiazhuangu, který se měl stát na příštích deset měsíců mým novým pracovištěm a domovem.
Září se povětšinou neslo v duchu aklimatizace a dodělávání úředních povinností jako vyřízení povolení k dočasnému pobytu nebo zdravotní prohlídce. Dostal jsem apartmán v prostorách univerzity, takže odpadlo jakékoliv dojíždění a během polední pauzy je to taky velmi výhodné. Pár dní po příletu jsem také začal učit.
Při letmém pohledu se toho až tak moc nezměnilo. Stále jsem na univerzitě, stále chodím do třídy na výuku … ovšem v naprosto jiné roli. V září jsem dostal pouze jednu třídu, protože nové první ročníky nastupují až později. Na aklimatizaci perfektní, zvláště pro čerstvého absolventa. Spojení první práce a úplně jiné role, než na kterou jsem byl dosud zvyklý, bylo sice zvláštní, ale po prvních dvou týdnech jsem si na to zvyknul. Navíc jsem si uvědomil, kolik jsem toho nevědomky převzal od svých vyučujících, a jak se jim v mnohých věcech podobám. A jsem za to velmi vděčný. Mohu jen doufat, že svým studentům předám minimálně to, co jsem od svých učitelů obdržel já.
Apartmán, který jsem dostal, je sice poměrně spartánsky zařízený, na druhou stranu si člověk alespoň uvědomí, že hodně věcí opravdu nepotřebuje. I tak ale mám k dispozici vlastní koupelnu, pračku, ledničku a na pokoji je dokonce i klimatizace, která je i v září prakticky nutná. Jediné, co mi začalo chybět už po pár dnech, je možnost uvařit si nebo ohřát si jídlo, zvláště večer.
Stravování jako takové je tu úplně jiné. Není zvykem vařit doma, naopak se téměř výlučně chodí do restaurací. Nedaleko školního komplexu je obchodní hala, kde se nachází nejen různé obchody a supermarket, ale také obrovské množství restaurací. Je jim dokonce vyhrazeno celé třetí a část čtvrtého patra. Pro srovnání, vypadá to jako vrchní patro Fora Nová Karolina, ovšem všude jsou restaurace a celé podlaží je také větší. Termínem restaurace opravdu myslím restaurace, kde se servíruje slušné jídlo, žádné fastfoody. Čínská kuchyně je sice velmi rozdílná, ale velmi chutná a porce jsou obrovské. Poněkud problematická je objednávka, protože menu si člověk nepřečte a obsluha pochopitelně neumí anglicky. Druhým potenciálním úskalím, zejména pro ty, co cestují do Asie prvně, jsou hůlky. Osobně jsem se naučil hůlky používat už před odjezdem, respektive při mé první návštěvě Číny jako dítě, což vřele doporučuji všem potenciálním cestovatelům. Tradiční čínská kuchyně a příbor prostě nejdou dohromady. Prozatím jsem ochutnal pouze pár pokrmů, ovšem téměř všechny stály za to. Koneckonců, kdy má člověk z České republiky možnost ochutnat například krevety?