Áčko

„V ÁČKU jsme doma!“, jak se u nás říká. Jde o komunitu studentů různých fakult OU. Jsme vlastně parta přátel, co se snaží rozvíjet studentský život. Pořádáme a pomáháme uspořádat večírky studentů a vyučujících různých kateder a tmelíme se společně tu a tam nad sklenkou dobrého moku. Náš studentský klub ale nepředstavuje nalévárnu. Hrajeme tu šachy, šipky, fotbálek, deskovky, pořádáme výstavy děl studentů umění, kvízy, přednášky i hudební „jam session“ studentů napříč OU i světem. Vytváříme pevný bod ve studentském životě, kde se studenti mohou potkávat a kam se rádi vracejí.

• Sledujte Áčko na Instagramu a Facebooku

Jak nás to napadlo?

Povídali jsme si jedno pondělí večer v našem Áčku, studentském spolku, a naše PR manažerka Alice Zelinová přišla s vtipným nápadem, jak si zpříjemnit sváteční čas na kolejích: „Vzít masky Mikuláše, čerta a anděla a vyrazit od dveří ke dveřím na kolejích Jana Opletala.“ K tomu se přidali naši další přátelé, jmenovitě Tomáš Kukuč, Standa Resutík, Lenka Křemenáková, Artem Arkhangelskiy a Kryštof Maczko. Dali jsme hlavy dohromady a rozplánovali jsme si, co je k tomu potřeba. Po pár dnech někdo přišel s návrhem pomoci v této složité době s nadílkou na sv. Mikuláše, buď nějakým školkám, nebo centrům s dětmi. To se ujalo, a tak jsme požádali o pomoc Poradenské centrum Ostravské univerzity. To nám vyšlo vstříc, podpořilo nás a my jsme se už jen mohli těšit, až vyrazíme do akce.

Proč jsme se to rozhodli dělat?

Dnešní doba je složitá a lidé se v ní tak trošku ztrácí. Nadílka na Mikuláše je už od dětství spojena s jistotou a nadějí, které nám dnes tak trošku chybí. A přinést nejen studentům, ale i dětem něco pěkného, rozveselit je i postrašit nám přišlo jako dobrý nápad k rozjasnění těchto chmurných dnů. Však Mikuláš už od svých počátků byl symbolem světla a boje proti tmě.

Kde jsme všude byli a jaké byly reakce dětí?

V pátek jsme začali v Mateřské škole Bohuslava Martinů v Porubě. Tam na nás napjatě čekaly čtyři třídy, které jsme postupně obešli. Děti nás vítaly různě: některé plakaly, některé se usmívaly, jiné s jistotou předstíraly, že se nás nebojí a jiné nás měly „v paži“. Všechny však měly přichystanou nějakou tu básničku, taneček nebo omluvu pro své zlobení. Kouzelná kniha hříchů nám pomáhala po domluvě s paní učitelkami „postrašit“ uličníky a pochválit ty hodné. Čert poskakoval s pytlem uhlí a anděl prosil za odpuštění. Bylo zajímavé, že se někdy děti bály více Mikuláše než čerta. Některé se bály i anděla. Všechny děti však dostaly nadílku a někteří tedy i druhou šanci. Nikoho jsme si neodnesli.

Děti nás vítaly různě: některé plakaly, některé se usmívaly, jiné s jistotou předstíraly, že se nás nebojí a jiné nás měly „v paži“.

Pokračovali jsme do areálu Fakultní nemocnice v Ostravě Porubě do školky Elánek. Ze začátku se nás děti trošku bály, některé i více. Čert se nakonec šel schovat do chodby. Děti pak nabraly odvahu a přijaly nadílku od andílka. Odpoledne jsme poté šli do nově vzniklé dětské skupiny v centru Ostravy, určené převážně pro děti pracovníků OU.

Pokračovali jsme do organizace pro pomoc uprchlíkům v Havířově. Tam naše trojice dorazila s příchodem noci. Cinkání magického zvonečku vytvářelo kouzelnou atmosféru a přinášelo radost ve tvářích dětí z různých zemí.

V neděli nás uvítaly svými obrázky a vystoupením děti z organizace S.T.O.P. Čertovi tak nezbývalo nic jiného než zase odejít s prázdnou. Pokračovali jsme do organizace pro pomoc uprchlíkům v Havířově. Tam naše trojice dorazila s příchodem noci. Cinkání magického zvonečku vytvářelo kouzelnou atmosféru a přinášelo radost ve tvářích dětí z různých zemí. Připravily si pro nás krásné básničky, dostali jsme i mnoho obrázků a „zlobivci“ slíbili, že se už polepší. Co nás překvapilo, byla jejich skromnost. Andílek musel dětem vysvětlit, že nachystané sladkosti jsou opravdu za odměnu, jen pro ně a mohou si vzít i více než jednu dobrotu.

V pondělí jsme navštívili mateřské školy Požární a Chrustova. Děti nás přivítaly písní. Kniha hříchů opět pomáhala rozlišit ty hodné od těch zlobivých, s několika tipy od paní učitelek. Malí „hříšníci“ slíbili polepšení, vykoupili se básničkou, a tak andílek mohl všem rozdat balíčky se sladkým překvapením. Odpoledne jsme chodili po fakultách Ostravské a odměňovali jsme hodné studenty a zaměstnance. A že těch hodných není zrovna málo, jsme se přesvědčili hlavně v kancelářích Poradenského centra. Společně jsme zamířili i do univerzitní knihovny, studoven a chodeb všech kateder.

Všechny děti však dostaly nadílku a někteří tedy i druhou šanci. Nikoho jsme si neodnesli.

S příchodem večera jsme se vrátili k nám na koleje, kde jsme pokračovali v našem klubu Áčko Hladnov mikulášským večírkem.

Ač se může zdát, že tyto tři dny byly náročné, tak jsme si to s naším týmem náramně užili. Vidět ty jiskřičky radosti v dětských očích i emoce při příchodu Mikuláše, andílka a čerta rozhodně stálo za to. Jsem nesmírně ráda, že jsme do toho společně šli a mohli tak rozdávat radost. A pokud byste se chtěli podívat na obrázky dětí, jež jsme při naší cestě obdrželi, můžete navštívit náš klub Áčko, kde je máme všechny pěkně vystavené.

Na závěr moc děkuji celému týmu Áčka za realizaci a Poradenskému centru za podporu, bez které by tato krásná akce nevznikla. Pevně věřím, že to nebyla poslední mikulášská nadílka a v příštím roce se opět takto uvidíme.