Měsíční stáž v rámci programu ERASMUS+ na Itä-Suomen Yliopisto v Kuopiu jsem absolvoval až začátkem posledního roku svého doktorského studia na FSS OU. Protože jsem měl za sebou už nějaké výzkumné výsledky, měl jsem pocit, že tam nejedu „s prázdnou“, a že zpětná vazba, kterou jsem od zdejších kolegů získal bude konkrétnější. A to taky byla, nicméně myslím, že ve kterékoli fázi studia může být stáž přínosná – záleží na každém studentovi.
Bylo hodně zajímavé se seznámit s tím, jak se tam provozuje sociální práce. Projevují se jak rozdíly v celkovém systému sociálního zabezpečení, tak v demografických parametrech země. Například přelidněnost, kterou se zabývám v dizertaci (respektive terénní sociální prací s rodinami žijících v přelidněných podmínkách), tam není tak palčivým problémem. Oproti 15 procentům obyvatel v Česku žije ve Finsku v přelidněných podmínkách 6 procent lidí (dle Eurostatu).
O to větším problémem je naopak osamělost. Není neobvyklé, že v odlehlejších oblastech sociální pracovníci cestují v řádu vyšších desítek kilometrů, aby navštívili klienty doma. Ve Finsku taky kladou větší důraz na práci s imigranty – třeba v Kuopiu potkáte hodně lidí z ciziny.
Přesto jsem se od samého začátku cítil jako doma. Na univerzitě mě vřele vzali mezi sebe. S angličtinou si hravě vystačíte jak tam, tak všude ve městě. Při troše snahy ale i něco z té finštiny pochytíte. Překvapilo mě, že jsem celou dobu nepotkal jediného Čecha. Možná by byli k nalezení v hospodě „Koza“ na náměstí, kde čepují české pivo, ale té jsem se coby abstinent vyhnul. Ani na hokej jsem se nevydal, ve větších supermarketech však mají bohatou nabídku hokejového vybavení. Tak jsem se kochal.
Měl jsem štěstí, že jsem ve Finsku byl od poloviny září do poloviny října, takže jsem viděl podzim, který tam bývá hodně krátký. Ve druhé polovině října prý běžně sněží a vydrží to někdy až do května.
Autobusem se ve Finsku dostanete pohodlně prakticky všude, ale pokud se pustíte do pěších výletů po městě a okolí, je možné, že Kuopio budete znát lépe, než někteří kolegové na fakultě – řada z nich totiž dojíždí. Čím dál větší důraz se ve Finsku klade na práci z domu. Bylo zajímavé vidět, že například kanceláře rektorátu jsou sdílené, nikdo tam nemá stálé místo. Prostě kde je volno, tam se ten den usadí.
Celkově jsou na severu tendence k vyšší decentralizaci vysokého školství. Asi nejvíce v tomto směru pokročili Norové – jeden výzkumník mi vyprávěl, že tam byl na stáži na univerzitě, která měla jedno z pracovišť v opravdu malém městečku vysoko v horách.
Zároveň chci vyzdvihnout intenzivní podporu, které se mi dostalo z naší fakulty i na dálku. Například napadení počítače viry v zahraničí začátkem pobytu není žádná legrace, ale díky pohotovému zásahu našeho IT technika pana Matušky se všechno podařilo zdárně vyřešit. Rovněž díky možnosti se zúčastnit důležitých setkání hybridně jsem úplně nevypadl z dění u nás.
V Kuopiu je mnoho příležitostí pro konzultace s výzkumníky nebo účast na různých seminářích, ať už zaměřených na publikování textů nebo na koordinaci zdravotních a sociálních služeb, která se tam teď řeší.
Z tamních sociálních služeb jsem viděl poradnu pro záležitosti spojené s bydlením a denní centrum pro lidi bez domova, respektive úplně pro každého. Kromě sociálního poradenství a možnosti si uvařit nebo se umýt, se tam pořádají různé vzdělávací nebo kulturní akce.
Taky jsem navštívil takovou obdobu nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, ale tady je to vhodné spíše pro tu mládež a mladé dospělé. Ve svých 28 letech bych tam ještě mohl být klientem. Většina klientů je z ciziny a pracují zde na své finštině a celkově na zvládání života ve Finsku. Překvapilo mě, že ačkoli v této neziskové organizaci de facto dělají to, čemu my říkáme „sociální práce“, zdejší zaměstnanci se za sociální pracovníky nepovažují. Říkají tak zaměstnancům státního sektoru působícím v místní samosprávě – například lidem na OSPODech nebo obecně na odborech zabývajících se bydlením v regionu.
Je to sice jen pojmový rozdíl, ale píšu to proto, aby se naši studenti plánující cestu do Kuopianenechali odradit tím, že jim v mailu nezisková organizace odpoví, že pod sociální práci nespadají. Je dobré si ověřit, co konkrétně dělají. Často to totiž sociální práce dle našeho pojetí je.