Intenzivní výukový kurz BIP s názvem Re-shaping States, Identities and Cultures: Dynamic History Teaching in Border Regions byl výjimečný tím, že propojil české i zahraniční vysokoškolské studenty s těmi středoškolskými, konkrétně se studenty karvinského gymnázia. Společně řešili komplexní témata migrace, identity a překračování hranic.

Do programu se zapojilo 17 vysokoškolských studentů různých národností včetně Německa, Švédska, Francie, Rumunska, Ruska a Spojených států. „Bylo skvělé sledovat, jak všichni studenti, vysokoškolští i ti středoškolští, nemají problém přepnout do společného jazyka a diskutovat mezi sebou bez ohledu na národnost,“ uvádí svou zkušenost organizátorka programu doktorka Julie Janková z Katedry historie OU. Národnostní pestrost v příhraničních oblastech, stírání stereotypů a pomyslných hranic, které člověku brání nahlížet na problematiku z různých perspektiv – to byla klíčová témata týdenního kurzu.

Program vznikal ve spolupráci s kolegy z univerzit ve Francii, Švédsku a Německu v rámci aliance NEOALiA a jeho cílem bylo simulovat výukové lekce, které si studenti pak mohou odnést do své praxe. Hlavním prvkem prezenční části programu byla interaktivita, rozvoj digitálních kompetencí, kreativita a zapojení studentů do celé řady dalších aktivit.

Těšínsko jako dobrý příklad komplikovaných vztahů uprostřed Evropy

Kromě povinné online výuky program zahrnoval výlety do příhraničních oblastí a přednášky odborníků z různých institucí. V Karviné se studenti například setkali s Davidem Březinou z Úřadu vlády ČR pro evropské záležitosti, s nímž měli možnost prodiskutovat téma migrace, evropské národností strategie a další. V Těšíně pak studenti vyslechli přednášku doktora Ruska o sedmidenní válce mezi Československem a Polskem o Těšínsko.

„Navázali jsme tím na mou online hodinu, kde jsme si společně v širším středoevropském kontextu rozebrali zrod Československa a roli (para)militárního násilí při utváření hranic nových národních států a multietnických regionů po roce 1918. Právě polský i český Těšín, kde se tříštily a mísily kultury, jazyky i etnicity, byl vhodným příkladem pro terénní výuku cílící na překračování jazykových, etnických i genderových hranic,“ vysvětluje jeden z organizátorů, doktor Jan Pezda z Katedry historie. Studenty čekala také exkurze do míst spojených s těžbou uhlí i společenský program, který napomohl k prolomení počátečních obav a aktivizaci zdráhavějších jedinců.

Deník, pomníky i symbolické předměty jako výuková pomůcka

Studenti si po celou dobu pobytu vedli deník, kde měli zaznamenávat nejsilnější zážitky a postřehy každého dne. Sám o sobě byl skvělou pomůckou, protože pomohl reflektovat vlastní přístupy, myšlenky a zážitky. „V jedné části jsme se zaměřili i na rodinné pozadí účastníků, na hledání kořenů a společných témat. Studenti měli za úkol vybrat artefakt, který naznačuje něco o jejich minulosti, identitě a kořenech a zasadit ho do nějakého historického kontextu. Mnohým z nich tento úkol pomohl hluboce přemýšlet o vlastních kořenech, identitě, vztahu ke krajině a místu, odkud pochází. Amerického studenta dokonce přiměl jet do míst, odkud pocházeli jeho předci,“ doplňuje Julie Janková.

Studenti se v terénu seznámili například také s tím, jak se Polsko a Česko vyrovnává se svou minulostí v podobě pomníků a monumentů. Na konci lekce měli studenti sami navrhnout, jak by podle nich mohl vypadat moderní pomník česko-polského smíření. „Jak na české, tak na polské straně jsou repliky původních pomníků a památníků často velmi ofenzivní. Chtěl jsem, aby došlo k symbolickému sblížení a studenti navrhli, jak by takový originální pomník, který respektuje historickou realitu a současně stimuluje mírové soužití, mohl dnes vypadat,“ uvedl Jan Pezda.

Někteří k návrhu využili umělou inteligenci, jiným stačila tužka a papír. Každopádně si studenti s úkolem velmi dobře poradili.

Inspirace pohornickou krajinou

V rámci exkurze navštívili studenti Starou Karvinou a bývalý důl Gabriela. Seznámili se s proměnou tamní krajiny, s důsledky těžby a jejími pozůstatky v krajině. V Dolní oblasti Vítkovic pak viděli proces využití uhlí a přidružený průmysl. Seznámili se i se strategií transformačního projektu POHO 2030, který ukazuje, jak lze pracovat s odkazem průmyslové minulosti, jak uchovat paměť místa, které utváří identitu regionu a lidí, kteří v něm žijí a mají k místu často silný emoční vztah.

Rozvoj digitálních kompetencí v učitelském prostředí

Program byl výrazně zaměřený na využití nejrůznějších interaktivních digitálních nástrojů (Nearpod, Slido atp.) a výukových aplikací v online prostředí, které pak studenti mohou využít ve své praxi. „Ukázali jsme jim různé digitální pomůcky pro učitele, užitečné webové stránky, aplikace a online nástroje. Jejich úkolem pak bylo vytvořit vlastní interaktivní online lekci,“ uvádí Janková. Jedním z cílů tohoto BIPu byl právě i rozvoj digitálních kompetencí v učitelském prostředí.

Organizátoři doufají v pokračování projektu i v příštích letech s možným přesunem na partnerské univerzity ve Francii a v Německu. Do budoucna však mají plán na další inovace a rozšíření, například prostřednictvím e-Twinningu, kdy by studenti z Ostravské univerzity a jedné z partnerských univerzit pracovali na stejném zadání a společně ho sdíleli a vyhodnocovali. Cílem je i větší zapojení paměťových institucí do vybraných lekcí.

„Přes veškerá úskalí a množství času, který jsme tomu věnovali musím říct, že nás účast na BIP velmi obohatila,“ dodávají Julie Janková a Jan Pezda. Poděkování patří Ostravské univerzitě za pomoc s realizací, a hlavně Univerzitní knihovně, která během programu studujícím poskytla potřebné zázemí.

A co studující odpověděli na otázku, jaké znalosti a dovednosti získali a jak je plánují uplatnit v praxi?

• „Myslím, že tento program zvýšil mé historické a kulturní povědomí a učinil mě otevřenějším vůči jiným pohledům.“
• „Už se nebudu bát spolupracovat s dalšími Evropany nebo cestovat po Evropě. Také proto, že jsme lépe porozuměli společným dějinám.“
• „Rozvinula jsem kritické myšlení, také jsem se přistihla, že se více než dřív zajímám o své okolí.“
• „Zlepšila jsem si schopnost získávat informace, zlepšila jsem si angličtinu, našla jsem nové přátelé i získala lepší pohled a znalosti o zemi, kterou jsem předtím neznala. O nově nabyté znalosti a zkušenosti se podělím s ostatními lidmi.“
• „Při výuce dějepisu budu hodně využívat vypravěčské postupy a osobní příběhy.“