Vernisáž výstavy Válečný deník z Japonska 1944-1945 byla spojena s přednáškou docenta Jana Sýkory na téma Prostor a čas v japonské kultuře. Mluvil o japonském presentismu, tedy životu podle hesla zde a nyní. Zmínil také, že pro Japonce je mnohem důležitější sledovat detaily než celek. To se také prolíná do samotné výstavy, kdy si můžeme všimnout, že jsou všechna díla precizně vypracována se zaměřením na podrobnosti. Doc. Sýkora to je také autorem překladů pod obrázky.
Výstavu pak zahájila její autorka, dr. Anna Fraser s kurátorem výstavy dr. Ondřejem Vorlem. Autorky obrázků a zápisků, ve válečných letech teprve devítiletá děvčata, zaznamenávaly všechno, co se jim v průběhu školního roku událo.
„Musíte si uvědomit, že je velká mezera mezi tím, co lidé řeknou, že dělají, a co doopravdy dělají. Mě bylo hned jasné, že pod tím, co nakreslily, bude velké množství podtextu,“ řekla Anna Fraser.
Zaměřenost na detaily můžeme vidět třeba na obrázcích, kde děvčata pozměnila barvu svých tradičních „moppe” (pracovních kalhot) z hnědě nebo černé na puntíkované, proužkované, červené, zkrátka veselé. „Ony to chtěly. Chtěly mít takové kalhoty,” vysvětlila Fraser.
Mezi témata na obrázcích patří například dny, které se slaví v Japonsku: Pearl Harbour a vítězství japonského námořnictva nad Ruskem v roce 1905. Na císařovy narozeniny musí ředitelé na školách v Japonsku předčítat dětem dvě hodiny zákon na vyučování: na obrázku vidíme dětem jen zátylky hlavy, protože musí dvě hodiny stát a dívat se do země. Také zaznamenávaly různé události běžného dne, jako například vlaky, které projížděly blízko školního dvorku, aby odvezly vojáky na frontu.
Zajímavostí je, že poslední obraz sbírky 192 děl, ze kterých bylo na účely výstavy vybráno 38, nakreslily dívky v den, kdy začalo bombardování Tokia.
Výstavu umístěnou přímo na chodbách děkanátu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity můžete přijít shlédnout až do 8. dubna.