Veronika-Elisabet Virta je studentkou třetího ročníku dvouoborového studia anglického jazyka a literatury v kombinaci s biologií. Kromě nadšení pro divadlo a literaturu taktéž sdílí lásku k hudbě – dříve dokonce chvíli navštěvovala finskou střední školu s hudebním zaměřením. Ve Finsku totiž strávila část svého dětství i studií, jelikož odtamtud pochází rodina ze strany jejího otce. S Veronikou-Elisabet jsme si nepovídali pouze o nejmarkantnějších rozdílech mezi Českem a Finskem, ale zeptali jsme se jí i na tamější pověstný vzdělávací systém a motivaci, jež ji vedla k volbě Erasmus+ stáže právě tam.
 
Máš k Finsku nějakou osobní vazbu? V čem se podle tebe tato země od Česka výrazně liší v dobrém slova smyslu?
Z Finska pochází můj tatínek, takže tam za svou rodinou jezdím již od raného dětství. Dokonce jsem měla příležitost navštěvovat tamější střední školu s hudebním zaměřením, což byla sice krátká, zato však nesmírně obohacující zkušenost. Finsku se naprosto oprávněně přezdívá „země tisíce jezer“, příroda je tam vskutku nádherná. Je pravda, že Finové mají trochu odlišný žebříček hodnot a svého přírodního dědictví si neskutečně váží a ke svému životnímu prostředí mají celkově pozitivní přístup. Nikdy jsem nezažila, že by někdo třeba jen tak pohodil odpadky v přírodě, nebo dokonce ve městě, což je koneckonců dost znát, jelikož větší města, včetně Helsinek, jsou velmi čistá. Také třeba skočit ze sauny rovnou do ledového jezera je jedinečný zážitek specifický pro Finy.
 
A má Finsko i nějaké stinné stránky?
Určitě. Jednou z nich bude poněkud nevlídné podnebí. Ve Finsku je většinou celý rok chladno a v létě se teploty obvykle stěží překlenou přes dvacet stupňů. I když je pravda, že letos padaly teplotní rekordy úplně všude a Finsko nebylo žádnou výjimkou, takže se i tam lidé dočkali třicítek. Jinak zimy povětšinou nejsou vůbec přívětivé a co si budeme povídat, tma a chlad si občas dokáží pohrát i s psychikou člověka. Druhým záporem je rozhodně finanční stránka Finska. Je obecně známo, že se jedná o jednu z nejdražších zemí v Evropě, už se ale moc nemluví o tom, že ceny a poměrně vysoké daně jsou značně neúměrné příjmům Finů. Samozřejmě tam funguje i celkem propracovaný systém sociální podpory, ale určitě to všechno není tak růžové, jak se na první pohled může zdát.
 
A co samotní Finové? Je na všech těch stereotypech, které se váží k finské kultuře, kousek pravdy?
Je pravda, že Finové jsou většinou prezentováni jako „studení čumáci“, nemluvní a velmi uzavření samotáři, což tak ve skutečnosti není. Naopak dokáží být velmi přátelští a komunikativní. V severských státech je však docela běžné, že se emoce na veřejnosti přespříliš neprojevují. Určitě to není tak, že by byli citově chladní, akorát své emoce a náklonnost dávají prostě najevo jinak.
 
Máš osobní zkušenost se vzdělávacím systémem ve Finsku, o kterém se tady v Česku začíná čím dál častěji mluvit. Jak to vlastně chodí ve finských školách?
V první řadě je důležité říct, že finský školský systém není postaven na číselném hodnocení a kontrole, jako je tomu u nás v Česku, ale stěžejním pilířem je spolupráce. Povinná školní docházka začíná v sedmi letech a končí v šestnácti letech. Prvních šest let děti nejsou ani hodnoceny známkou jako tady. Je důležité říct, že děti jsou spolu pohromadě bez rozdílu v sociálním postavení, nedělá se rozdíl ani mezi těmi slabšími a bystřejšími. Školy jsou ve značné míře financovány z daní, díky tomu mají žáci zdarma veškeré pomůcky, učebnice, a třeba i obědy. I dětem, které mají speciální potřeby, se dostane podpory a pomoci.
Po základní škole následuje střední škola, která je zakončena výstupním standardizovaným testem. Žáci pak mohou navázat odborným výcvikem, což je něco jako naše učiliště, ale s vyšším statusem. Na vysoké školy se dostane první rok po škole jen velmi malá část uchazečů a to proto, že přijímací zkoušky jsou hodně náročné a obtížné, což se ale zase projevuje ve vysoké kvalitě finských univerzit. Zajímavé je, že už střední školy fungují podobně jako vysoké školy – studenti si vybírají část kurzů dle svého uvážení a výuku mají rozvrženou do bloků zakončených zkouškovým obdobím.
Finský vzdělávací systém je nastaven tak, že vede děti k zodpovědnosti a motivuje je, aby na sobě dál pracovaly a vzdělávaly se. Z přístupu žáků finských škol je znát, že si možnosti vzdělání opravdu váží. Důraz se i klade na kvalitu učitelů, kteří mají volnější ruku, ale musí se také průběžně vzdělávat. Celé je to založené na důvěře mezi učitelem, rodičem, žákem a vedením.
 
Jak je to ve Finsku s jazyky?
Finsko má dva úřední jazyky – finštinu a švédštinu. Oba dva jazyky se povinně vyučují na každé škole. Je to docela náročné, protože finština patří spolu s maďarštinou a estonštinou mezi ugrofinské jazyky, zatímco švédština je jazykem germánským, takže je velmi těžké najít mezi nimi jakoukoli spojitost. K tomu je také vyžadována angličtina a ještě jeden jazyk navíc. Dokonce i starší občané ovládají několik jazyků a nemají sebemenší problém dorozumět se. Jedním z faktorů je i skutečnost, že ve Finsku se zahraniční filmy či seriály vysílají v původním znění s titulky. Děti jsou tak už od malička v přímém kontaktu s jinými jazyky.
 
V letním semestru se chystáš prostřednictvím programu Erasmus+ vyjet do Finska na stáž. Co bude náplní tvojí práce?
Ve Finsku budu učit anglický jazyk a biologii na škole určené k přípravě budoucích učitelů, která spadá pod jednu z univerzit. Stáž jsem si vybrala sama, oslovila jsem několik institucí a po domluvě jsem si podala přihlášku na Filozofické fakultě OU. Sehnat zahraniční stáž rozhodně nebylo jednoduché, osobně si však myslím, že ten výsledek za to bude stát. Je to pro mě obrovská výhoda už jen z toho důvodu, že mám možnost získat učitelskou praxi v rámci bakalářského programu, zatímco v mém oboru by to standardně bylo až v navazujícím studiu.
 
Co bys vzkázala všem studentům, kteří uvažují o výjezdu v rámci programu Erasmus+?
Neváhejte ani minutu! Studijní pobyt či stáž prostřednictvím Erasmus+ je zkušenost k nezaplacení. Může se jevit jako časově náročná, ale je to vlastně investice do budoucna. Nebojte se toho, i kdybyste měli prodloužit studium. Ze své zkušenosti také mohu říct, že referenti pro zahraniční vztahy jsou vždy nápomocní a ochotni s čímkoli studentům poradit. V budoucnu už se pak třeba taková příležitost neobjeví. Je to možnost, kterou naši rodiče neměli a my bychom si jí měli vážit.
 
Pozor! Přihlášky ke studijním pobytům i stážím 2019/20 v rámci programu Erasmus+ na Filozofické fakultě je nutné podat nejpozději do pátku 23. listopadu 2018.
Na ostatních fakultách jsou konečné termíny individuální, s přihláškou či dotazy se můžete obrátit na referenta/referentku pro zahraniční vztahy na své fakultě, popřípadě kontaktujte Erasmus+ koordinátora na své katedře.
Pokud máte zájem zapojit se do mobilitního programu VIA, přihlášku můžete podat až do 15. února 2019.
 

Senaatintori,Tuomiokirkko,Helsinki

Česká restaurace Vltava v samém srdci Helsinek

Näsijärvi, Tampere

Finské přírodní ‘koupaliště’

Výhled na Helsinki z olympijského stadionu

Rybaření na Näsijärvi při západu Slunce

Tampere