Co od jejich práce očekává veřejnost a co politici? Jaká je vlastně úloha moderátora? To je výběr témat, s nimiž redaktoři ČT vystoupili 23. března na OU. Naše univerzita byla první, kterou redaktoři ČT navštívili. Zahájili tak celý cyklus přednášek po českých vysokých školách.
Přednášky se soustředily zejména na předvolební zpravodajství, které s sebou přináší jistá úskalí a specifika. Ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal stál u zrodu samostatného zpravodajského kanálu ČT24, který od roku 2005 prošel výrazným vývojem s tím, jak se proměňuje očekávání publika i kandidátů. „Diváci očekávají hyperkorektní prostor, ale to je divácky nezajímavé,“ vysvětlil Šámal v souvislosti s kritikou, které bývá ČT24 zvláště ve vypjatém předvolebním období vystavena. „Není možné klást tytéž otázky všem kandidátům, kteří jsou na ně připraveni a odpovídají v naučených frázích. Taková diskuze je pro diváka nudná a úloha moderátora ztrácí na novinářské hodnotě,“ doplnil Václav Moravec, nejznámější český moderátor politických debat. Na závěr přednášky Šámal zdůraznil, že Česká televize je především služba veřejnosti, která by neměla podléhat žádným nátlakovým skupinám, cenzuře ani kontrole.
Václav Moravec pak navázal svou přednáškou, v níž osvětlil, proč není možné dávat všem politickým stranám stejný prostor a plnit jejich často protichůdná očekávaní. Výběr hostů do předvolebních debat je nezřídka podrobován kritice, ale právě ten vychází z předvolebních preferencí voličů na základě sociologického šetření. Lze očekávat, že takový kandidát a jeho názory diváka nejvíce zajímají. O modelu výběru na základě sociologických výzkumů však zapochyboval ve své přednášce sociolog z FF OU Vít Horák, který tvrdí, že to nejdůležitější, co ovlivňuje preferenci voliče, se odehrává přímo ve studiu během debat. Jako příklad voličovy vrtkavosti uvedl prezidentské volby, kdy bývalý premiér úřednické vlády z let 2009 a 2010 Jan Fischer vstupoval do voleb na základě předvolebního výzkumu jako favorit, ale během debat postupně preference ztrácel ve prospěch Miloše Zemana.
Jak to vidí sociologie
Horák dokonce kampaně označil za nevýznamné: „Volič uvažuje ve schématech a volí ze zvyku. Jestliže preferoval nějakou stranu v předchozích volbách, je pravděpodobné, že ji bude volit znovu. Více než kampaní je ovlivňován okolím, rodinou a názory přátel na sociálních sítích.“ Právě sociální sítě jsou jedním z nejdůležitějších kanálů pro přenos informací, Česká televize tak má samostatnou divizi, která pracuje s těmito médii. Moravec však dlouhodobě poukazuje na rizika sociálních sítí, která uživatele udržují v názorové bublině a společnost zbytečně polarizují. Na rozdíl od zpravodajské práce redaktorů, nepodléhají příspěvky na sociálních sítích kontrole editorů ani žádnému kodexu, který by upravoval pravidla publicity a vytváří tak mylný dojem necenzurovaného prostoru.
Gabriela Lefenda, vedoucí redaktorka zpravodajství ostravského studia ČT, ve své přednášce vyjmenovala pravidla, podle nichž vybírají témata, aby byla zachována jejich vyváženost a seznámila posluchače s nejpodstatnějšími body Kodexu ČT. Přednášku uvedla vtipným citátem Richarda Nixona – „Američtí občané nevěří ničemu, dokud to neuvidí v televizi“. Výrok zdaleka neplatí jen pro americký lid. To svědčí o vysoké zodpovědnosti, kterou na sebe veřejnoprávní televize přejímá. Z toho důvodu vznikl v roce 2003 Kodex ČT, který mimo jiné ukládá, že zprávy zveřejněné v ČT musejí být vždy ověřené a z důvěryhodného zdroje.
Lefenda dále poodkryla, jak se sestavuje regionální zpravodajství a co ovlivňuje jeho obsah. „Často jsme napadáni, že vysíláme pořád jenom o smogu, ale my o tom vysíláme, protože se to prostě děje,“ uvedla lakonicky Lefenda. Přitom, jak statistiky ukázaly, mnohem častěji než o smogu přináší redaktoři zprávy o kultuře, památkách a dalších tématech, která se jeví jako okrajová.
Norská média versus česká
Pozvání redaktorů České televize přijal i jejich norský kolega, novinář Ole Torp, který řadu let působil jako zahraniční zpravodaj ve Spojených státech nebo v Číně. V současné době je moderátorem vlastního diskuzního pořadu Torp, kam si zve převážně vrcholné norské politiky (v norském případě spíše političky). Z jeho přednášky vyplynulo, že Norská televize (Norwegian Broadcasting Corp. – NRK) mnohem více cílí na mladé publikum, které všeobecně o politické dění projevuje nízký zájem. Veškeré kampaně se tak víc blíží televizní show než konzervativně vedené kampani, jaké jsou běžné u nás. Předvolební diskuze se nezřídka přesunují i na univerzity, aby přitáhly pozornost mladých voličů. Jeho slova nastolila i otázku, zda předvolební diskuze patří do univerzitního prostředí či nikoli.
Torp si v závěru přednášky posteskl, že s rozvojem technologií a celkovým zrychlením produkce zpravodajství, kdy redaktor je často současně i editor a kameraman, klesá všeobecně kvalita vysílaných zpráv.