Do jaké míry jsou regionální rozdíly v produktivitě práce českého zemědělství ovlivněny velikostí farem? Spolu se Slovenskem máme nejvyšší průměrnou plochu obdělávané půdy na jednu farmu v Evropské unii. Hrají tedy úspory z rozsahu klíčovou roli ve vysvětlení rozdílů produktivity práce zemědělství mezi českými regiony? Představuje fragmentace zemědělské půdy do malých, nepravidelně tvarovaných a špatně obdělávatelných pozemků zásadní limit pro produktivitu práce farem? Jsou farmy v blízkosti velkých měst produktivnější než farmy v odlehlých venkovských regionech? Jak výrazně z hlediska produktivity práce zaostávají farmy v oblastech s méně příznivými podmínkami pro intenzivní zemědělskou výrobu (LFA), které pokrývají téměř polovinu českého území?
Tyto otázky si kladli Jan Ženka, Ondřej Slach, Luděk Krtička a Petr Žufan z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, kteří na dané téma společně publikovali v prestižním mezinárodním časopise Applied Geography. Autoři se snažili vysvětlit současné rozdíly v produktivitě práce farem na mikroregionální úrovni – správní obvody obcí s rozšířenou působností. I při zanedbání mikroregionů s malou zemědělskou základnou jsou rozdíly v produktivitě práce stále velmi vysoké – poměr mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou dosahuje téměř 4:1 (Žatec vs. Semily). Z důvodu nedostupnosti dat byly analyzovány pouze obchodní společnosti a družstva, soukromě hospodařící rolníci nebyli zahrnuti. Skutečné regionální rozdíly v produktivitě práce jsou tedy pravděpodobně ještě vyšší.
Jaké jsou hlavní výsledky? Nepřekvapí, že nejvyšší produktivita práce byla zjištěna v oblastech s vysokou intenzitou rostlinné i živočišné výroby a nejpříznivějšími fyzicko-geografickými podmínkami. Zajímavějším zjištěním je velmi slabý vliv geografické blízkosti krajských měst na produktivitu práce farem. Efekt velkého města se projevil pouze v metropolitním regionu Prahy. Ještě překvapivější je absence vztahu mezi velikostí a produktivitou práce zemědělských podniků. Mikroregiony s převahou velkých farem nebyly produktivnější než mikroregiony s rozdrobenou velikostní strukturou a velkým počtem malých farem. Nejvýznamnější vliv však měla fragmentace zemědělské půdy, která byla měřena pomocí mediánové velikosti a pravidelnosti tvaru půdních bloků. Ačkoli je Česko typické extrémně vysokou roztříštěností vlastnictví zemědělské půdy, široce rozšířený pronájem umožňuje farmám fyzicky zcelit půdní bloky, hospodařit na větších plochách
a dosahovat úspor z rozsahu. Mj. i z tohoto důvodu se Česko v rámci Evropské unie řadí k zemím s poměrně vysokou produktivitou zemědělské výroby – spolu s Belgií, Německem, Nizozemskem a dalšími starými členskými zeměmi.
Článek volně ke stažení.