Pražská Společnost Richarda Wagnera se letos rozhodla pro Stipendijní program Bayreuther Festspiele 2016 podpořit dva kandidáty – režisérku Národního divadla v Praze Katharinu Schmitt a doktoranda katedry hudební výchovy PdF OU Martina Kajzara. O udělení stipendia rozhodla v květnu tohoto roku bayreuthská Richard Wagner Verband International a oba kandidáty na základě dosavadních výsledků pro stipendijní program schválila. Naší cestě na Bayreuther Festsipele 2016 tedy nebránilo nic a mohli jsme se této výjimečné události zúčastnit.
Bayreuthské hry, jak by se dal doslova tento festival přeložit, jsou nejvýznamnější světovou událostí, jež je spojena s hudebními dramaty Richarda Wagnera. V tomto Festspielhausu se hrají výlučně opery Richarda Wagnera a inscenací se účastní jen Ti nejlepší hudebníci a zpěváci ze všech velkých orchestrů a divadel Německa. I sboristé jsou zde vybíráni ze sólistů (slovy Kathariny Wagner: „kupř. letošní konkurz čítal 8000 uchazečů na post sboristy, s nichž jsme vybrali 160“). Bayreuther Festspiele se konají každoročně od roku 1876 a jedná se o nejstarší dochovaný hudební festival. Divadlo se každoročně otevře po dobu jednoho měsíce, kdy jsou Wagnerovy opery uváděny každým večerem. Na vstupenky je čekací doba i 10 let a představení jsou vždy vyprodána do posledního místa.
Stipendium bylo ideou již samotného Wagnera, který si přál, aby v jeho divadle byli přítomni nejen lidé finančně movití, ale především Ti, kteří mají o jeho hudební dramata skutečný zájem. Vychovával si tak nejen erudované publikum, ale i budoucí umělce, zpěváky, režiséry, kritiky, teoretiky etc. Stipendistů bylo letos vybráno 120, a to z celého světa (kupř. JAR, Čína, USA, Rusko) čili kdo není povahy introvert, dostal jedinečnou příležitost poznat řadu zajímavých osobností či současných i budoucích umělců. Program byl doslova nabitý. Gró celého stipendia tkvělo především v tom, že jsme měli možnost se účastnit tří představení (Der fliegende Holländer, Parsifal, Götterdämmerung), avšak každému představení předcházela i odborná přednáška vedena ředitelem bayreuthského muzea Dr. Svenem Friedrichem. Po oficiálním uvedení letošních stipendistů operní režisérkou a pravnučkou Richarda Wagnera – Prof. Katharinou Wagner nám bylo zpřístupněno divadlo Festspielhausu s důkladnou a komentovanou prohlídkou. V průběhu pobytu jsme se s Katharinou Wagner setkali ještě několikrát a možnost s ní osobně hovořit je vskutku zážitek.
V rámci programu pro stipendisty jsme navštívili kontroverzně proslulou vilu Wahnfried, v níž rodina Wagnerů žila po generace, hrob a muzeum Richarda Wagnera i muzeum jeho tchána Franze Liszta. Také jsme se aktivně účastnili závěrečného Abschlusskonzertu letošních stipendistů v koncertním sále města Bayreuth. Obrovským překvapením, dle úvodních propozic neoznámeným, pro mne byly mistrovské kurzy s významným wagnerovským tenorem světového formátu, totiž doc. Siegfriedem Jerusalemem. Jakožto vystudovaný operní pěvec na Fakultě umění Ostravské univerzity jsem samozřejmě po takové příležitosti okamžitě sáhnul.
Samotná představení byla pro stipendisty obrovským zážitkem jak akustickým, tak vizuálním a celkový dojem ještě podnítilo závěrečné provedení Soumraku Bohů. Výkony pěvců i orchestru byly strhující a dotvářely tak komplexní dojem z hudebního dramatu, o který šlo Richardu Wagnerovi především. Já děkuji společnosti Richard Wagner Verband International, Společnosti Richarda Wagnera v Praze i katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity za tuto ojedinělou příležitost a nevšední zážitek z letošních Bayreuther Festspiele 2016.
Martin Kajzar je absolventem studia operního zpěvu pro obor tenor na Fakultě umění OU a nynějším doktorandem pro obor Hudební teorie a pedagogika na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty OU. Zabývá se badatelskou činností v oblasti wagnerovské interpretace a wagnerovských pěvců. Tématem jeho disertační práce je vznik první pramenné monografie českého operního tenora Josepha Aloyse Tichatschecka, který zpíval v titulních rolích světové premiéry Wagnerových oper Rienzi a Tannhäuser.
Autor textu: MgA. Martin Kajzar
Fotografie: archiv autora