Ptali jsme se našeho absolventa Daniela Gamrota, lektora osobní produktivity a time managementu, který učí lidi, jak si efektivně zorganizovat čas, a zvládat tak ty nejdůležitější úkoly. K jeho workshopu na festivalu Za KariérOU se můžete připojit ve středu 14. dubna ve 14:00.

Dane, co byste vzkázal svému mladšímu já, kdyby dnes studovalo vysokou školu?

Tahle otázka je dost zajímavá. Co bych vzkázal? Jedna věc, na kterou myslím od ukončení studia, je, že jsem neměl odvahu navazovat nové vztahy. To mi přijde do dneška líto, protože se mnou studovala hromada chytrých lidí.

Druhá věc, která mě napadá, je, že jsem mohl být trošku proaktivnější. A nemyslím tím, že jsem měl chodit více na přednášky nebo cvičení. Já tehdy ke studiu přistupoval s tím, že mě má vysoká škola vzdělat. V kontextu posledních patnácti let si naopak myslím, že mé vzdělání mělo být samozřejmě hlavně na mně. Neměl jsem čekat, že se to nějak zařídí. Stejné to bylo i s prací při studiu. Přivydělával jsem si sice na nárazových brigádách, ale vyloženě v oboru jsem ještě pracovat nechtěl, protože jsem se chtěl flákat, být s holkama a tak.

No a za třetí jsem měl určitě vycestovat. Já tehdy moc nechápal, jak může můj spolužák, který bydlel shodou okolností ve stejném městě, během studia na výšce cestovat a do toho pracovat. Přišlo mi to jako hrozné lempláctví. Dnes si myslím, že jsem to tak měl asi udělat taky. I když vlastně nevím, jak na tom teď je, kam ho nakonec život zavedl.

Tak si vlastně říkám, když se na to podívám očima sedmatřicetiletého člověka, který je v životě spokojeně-nespokojený, že bych radši neudělal nic jinak. Protože kroky, které jsem tehdy udělal, mě dovedly až sem.

Který vyučující na Ostravské univerzitě vás nejvíc ovlivnil nebo inspiroval a čím?

Já vzpomínám asi na všechny, ale že bych cítil nějaký zásadní vliv, to asi ne. Ale například můj vedoucí diplomové a bakalářské práce Rosťa Fojtík mi ukázal, že i člověk, který řeší IT, protože já jsem studoval informační systémy, může dělat i jiné věci: jezdit na kole, být skaut nebo chodit do přírody, a nemusí být svázaný stereotypy. Myslím to tak, že nemusíte fungovat jen v jednom uzavřeném světě, abyste byli spokojení s tím, co děláte. A on byl tehdy spokojený hodně.

A také vzpomínám na Hashima Habiballa, který mi ukázal, že se dají i těžká témata řešit s úsměvem. Že se dají vysvětlit jednoduše, i když jsou na první pohled hrozně těžko pochopitelná. Forma, v jaké se dnes předávají informace, je často zbytečně složitá. Samy informace jsou složité. Myslím, že právě zjednodušování může být jednou z cest, jak uspět v dnešním světě.

Univerzita nabízí studentům možnost vycestovat téměř kamkoli na světě. Proč by studenti a obecně lidé měli podle vás cestovat?

No, protože jsme moc zakonzervovaní. Já teď cestuji hodně. Ještě loni jsem trávil čtyři až pět měsíců v roce v zahraničí. Pracoval jsem tam. Možná to bylo dáno i tím, že jsem na volné noze a můžu se rozhodovat o tom, co budu dělat. Myslím si, že je hrozně důležité poznat různé mentality, poznat lidi ve světě, abych si mohl sám udělat obrázek o tom, co se na téhle planetě děje. Hodně lidí posuzuje lidi, národy nebo země podle toho, co vidí ve zprávách. Já myslím, že je lepší se dostat do kontaktu s reálnými lidmi. A taky řešit různé problémy na cestách, hodně se tak naučíte. I když dneska to je asi jednodušší, než to bylo třeba před těmi… Kdy já jsem to studoval? Třinácti lety? Bože, to je dávno.

Myslím, že se při cestování naučíte spoustu věcí v praxi a pochopíte, jak fungují jiní lidé jinde. Uvidíte to v kontextu každodenního života. Zjistíte, že Thajsko nejsou jen prostitutky, drogy a pláže, což si hodně lidí myslí, ale že je to pokorný, krásný, milý a tichý život. Určitě cestujte, naučíte se hrozně moc věcí. My jsme tady totiž strašně zaprděný. Fakt.

Čím vás váš obor fascinuje?

Můj obor je vzdělávání. Učím lidi osobní produktivitě, sebeřízení a sebedisciplíně. A fascinuje mě na tom to, že právě sebedisciplína může být způsob, jak se vysekat z různých šlamastyk ve chvíli, kdy přijde krize. Třeba, že jakmile přijde první lockdown, jako v březnu 2020, tak jste právě skrze sebedisciplínu schopní nepodlehnout nějakým externím vlivům, plácnu, třeba návykovým látkám. Naopak jste schopní změnit vzhledem k situaci svůj byznys. Možná ne ze dne na den, ale krok za krokem změníte práci, kterou jste dělali. A není to jednoduché.

Mně třeba v loňském roce odpadlo 95 % veškerých školení, která byla naživo. Právě díky těmto dovednostem jsem byl schopen svůj byznys znovu postavit. Nebylo to samozřejmě jenom díky tomu. Nicméně, přesunul jsem svá školení do online prostředí a dnes patří mé online vzdělávací aktivity ke špičce. A často se v tom dokonce cítím lépe než v živých školeních.

Myslím si, že jsou rozvoj a vzdělávání obecně velmi důležité. Protože, jakmile se rozvíjíte, jste schopní si dávat náročnější závazky anebo větší výzvy. A díky tomu se dostáváte častěji do flow a flow je strašně důležité a zdravé. Asi právě proto mi tahle kombinace dává docela smysl. A navíc mi to jde. To je možná taky taková fascinace, kdy to, co děláte, koresponduje s vašimi silnými stránkami.

Kde vidíte svůj obor za 10 let?

Nejsem moc vizionářský typ, takže vlastně nevím. Hodně lidí se mě ptá na mé vize v oblasti osobní produktivity, jestli se bude digitalizovat, nebo jestli půjdeme spíš zpátky k antidigitalizaci. V tomhle směru si myslím, že to je hlavně o návycích.

A kde vidím vzdělávání za 10 let? Myslím si, že se spousta věcí změní. Třeba, že zrovna vzdělávání půjde více do virtuální reality. Říkám, já nejsem moc vizionář, ale myslím si, že bude vzdělávání probíhat hodně na dálku. Proto jsem hned sháněl vybavení studia a podobně, protože vím, že ty věci jen tak neskončí a že se budou moderní technologie využívat víc. Myslím si, že mnohem více obsahu bude připravováno formou „Master class“ kurzů, které nebudou živě a interakce pak budou probíhat trošičku jinak. Což se vlastně děje už dnes.

Dokázal byste vybrat jeden poznatek z vašeho oboru, který kdyby byl všeobecně známý, byl by svět lepším místem?

Myslím si, že kdyby se lidi více věnovali věcem, které jim jdou, které je baví a pro které mají talent, zaměřovali se více na své priority než na své okolí a řídili spíš sebe než ostatní, tak si myslím, že by to mohlo být dobrý. Zkrátka všímat si více sebe než ostatních. A teď to nemyslím v kontextu toho, že se budu pozorovat, jestli mám nakřivo brýle nebo špatný účes. Ale zaměřovat pozornost na své vlastní priority a neřešit priority ostatních. Ale to je můj pohled na věc.

Co jste o sobě zjistil během pandemie? Jak se změnily vaše priority?

Zjistil jsem, že jsem se dobře oženil, že mám partnerku, která mě dokáže podržet i v kritických situacích, když čtrnáct dní brečím na gauči a vymýšlím, co budu dělat za práci. Zjistil jsem taky, že se dokážu adaptovat, i když nejsem takový ten adaptabilní týpek, který když se něco podělá, tak okamžitě dokáže nasměrovat loď někam jinam a dokáže rozhodnout, co dál. Už vím, že jsem skrze svoji disciplínu a možná i takový ten aktivační mód schopný se rozhodnout o dalších krocích a postupně se přizpůsobit. Potvrdil jsem si to a jsem za to hrozně rád. A snažím se na to myslet, protože vím, že tahle krize určitě není a ani nebude nejhorší v mém životě, ale dá se z ní hodně naučit.

A jak se změnily mé priority? Ony se asi moc nezměnily, možná se jen snažím víc myslet na energii. Moje práce se hodně transformovala v práci na dálku. Často sedím nebo stojím u počítače, musím proto víc myslet na to, že mám chodit, vstávat nebo dělat kliky o přestávkách. Začal jsem zase běhat na dlouhé tratě, to mi docela pomáhá. Taky se snažím lépe spát a nekoukat do počítače v deset večer. Aktivitám, které mi dodávají energii dávám větší prioritu a plánuju si je, protože bych na ně jinak zapomněl. Proto mám v kalendáři běhání nebo konec pracovní doby ve čtyři hodiny odpoledne. Priority se mi ale, myslím, v dlouhodobějším horizontu nezměnily. V tom krátkodobém jsem samozřejmě přestal školit naživo a začal školit online. Začal jsem taky víc pracovat na osobním marketingu, víc psát nebo přijímat pozvánky do rozhovorů, více se věnuji budoucnosti. A nezačal jsem pít, což je dobrý.